33 Cdo 3447/2023-212
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně OBS Praha s.
r. o., se sídlem v Praze 4, Nuselská 82/79 (identifikační číslo 243 15 028),
zastoupené JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská
1253/4, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu se sídlem v Praze 1,
Valdštejnské náměstí 162/3 (identifikační číslo 750 32 333), zastoupenému JUDr.
Danielou Světlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Teplická 270/40, o 75.000
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 79 C
15/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.
6. 2023, č. j. 69 Co 163/2023-185, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 69 Co 163/2023-185,
se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 79 C 15/2022-162,
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 82.574,19 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od
16. 10. 2021 do zaplacení (výrok I), co do 75.000 Kč s 8,5 % úroky z prodlení z
částky 22.098,07 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a s 8,5 % úroky z prodlení z
částky 52.901,93 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 69 Co 163/2023-185, Městský soud v Praze
rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu – ve výrocích II
a III – potvrdil a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení
10.648 Kč. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že účastníci
neujednali smluvní pokuty za porušení povinností vyplývajících pro žalobkyni ze
smlouvy o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou. Protože smlouva
zavazovala žalobkyni k faktické činnosti (fyzické ostraze) za úplatu (odměnu)
podle pokynů žalovaného, jde o smlouvu příkazní podle § 2430 a násl. zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále též jen
„o. z.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně, podle jehož názoru má žalovaný
právo na slevu z ceny sjednané za výkon ostrahy, je-li vadné plnění podstatným
porušením smlouvy, odvolací soud uzavřel, že na příkazní smlouvu, jejímž
předmětem není dispozice s hmotnými či nehmotnými věcmi, nedopadají ustanovení
o „odpovědnosti za vady“ (§ 1914 a násl. o. z.). Žalobkyně nemá právo na odměnu
za obstarávání záležitosti žalovaného proto, že fyzickou ostrahu vykonávala „s
mnoha pochybeními, která byla průběžně žalovaným vytýkána, včetně případů spaní
ve službě a nenastoupení do služby …“ (§ 2438 odst. 2 o. z.).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně namítá, že
při řešení otázky, zda lze na příkazní smlouvu, jejímž předmětem není dosažení
určitého výsledku, ale činnost sama, aplikovat ustanovení § 1914 a násl. o. z.,
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 33 Cdo
1018/2020. Má za to, že nejedná-li příkazník při plnění příkazu v souladu s §
2432 odst. 1 o. z., náleží příkazci práva z vadného plnění. Navrhla, aby
dovolací soud napadené rozhodnutí změnil nebo zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – náleží-li příkazci
práva z vadného plnění podle § 1914 odst. 2 o. z., nejedná-li příkazník při
plnění příkazu v souladu s § 2432 odst. 1 o. z. – při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237, § 239
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
dále jen „o. s. ř.“).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil
jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný
právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových
zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní
posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní
skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Účastníci uzavřeli 19. 7. 2021 smlouvu o poskytování služeb spojených s
fyzickou ostrahou, jíž se žalobkyně zavázala od 1. 8. 2021 provádět ostrahu
Státního zámku Veltrusy. K povinnostem žalobkyně patřilo „chránit majetek,
život a zdraví osob objednatele a ostatních subjektů nacházejících se v
objektech zadavatele“. Žalobkyně byla povinna „umožnit objednateli plnou
kontrolu provádění činnosti dodavatelky …, včetně kontroly přítomnosti a
způsobilosti pracovníků ostrahy ke službě“, a to prostřednictvím GPS. Cenu
strany sjednaly ve výši 116,90 Kč bez daně z přidané hodnoty za hodinu výkonu
fyzické ostrahy. Interní směrnice Státního zámku Veltrusy pro výkon fyzické
ostrahy, která stanovila za závažná porušení povinností konkretizovaných ve
směrnici smluvní pokuty, se nestala součástí smlouvy. V průběhu výkonu ostrahy
nastaly dva případy spaní ve službě (7. 8. 2021) a jeden případ nenastoupení do
služby (6. 8. 2021). Právní vztah smlouvou založený zanikl 14. 9. 2021
okamžitou výpovědí žalovaným. Žalobkyně fakturovala odměnu za služby ostrahy v
srpnu a září 2021 částkou 157.574,19 Kč. Za porušení smlouvy žalovaný uplatnil
vůči žalobkyni pohledávku ve výši 350.000 Kč, kterou listinou z 12. 10. 2021
započetl proti vyúčtované odměně za provedené služby.
Podle § 1914 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s
vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění
podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (odstavec 1/). Je-li
splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění (odstavec 2/).
Podle § 1722 o. z. plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové
povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.
Podle § 2432 odst. 1 o. z. plní příkazník příkaz poctivě a pečlivě podle svých
schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha
obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od
příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu
příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.
Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li
ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.
Podle § 2438 odst. 2 o. z. příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal,
ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i
v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.
V rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1018/2020, Nejvyšší soud
připustil – byť ve skutkově odlišné věci – že v případě plnění závazků z
příkazní smlouvy náleží příkazci vedle práva na náhradu škody způsobené
porušením povinnosti jednat poctivě a pečlivě podle schopností příkazníka (§
2913 o. z.) i právo z vadného plnění podle § 1914 odst. 2 o. z.
Rovněž doktrína ohledně § 1914 o. z. uvádí: „Obecnou úpravu tak bude možné
použít na inominátní smlouvy svojí podstatou vzdálené kupní smlouvě. V tomto
ohledu se domníváme, že aplikovatelnost obecné úpravy není omezena pouze na
smlouvy, na základě kterých se převádí vlastnické právo (…)“ (POROD, Jakub. §
1914 [Bezvadné plnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol.
Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023. ISBN
978-80-7400-747-7). Nejvyšší soud si je vědom, že se v právní teorii objevuje i
názor opačný, o který se zřejmě opřel odvolací soud, a to, že „pojmově a z
toho, jak je úprava řádného plnění koncipována, je třeba dovodit, že se může
vztahovat jen na smlouvy, jejichž předmětem je dispozice s věcmi, ať již
smlouva zahrnuje jen prosté dání věci nebo i její vytvoření, a to v širokém
pojetí věci podle občanského zákoníku, tj. na dispozice s věcmi hmotnými i
nehmotnými“ (BÁNYAIOVÁ, Alena. § 1914 [Povinnost plnit řádně]. In: ŠVESTKA,
Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§
1721-2520, relativní majetková práva 1. část). Praha: Wolters Kluwer, 2021.
ISBN: 978-80-7478-638-9). Autoři však přiznaně vycházejí z Kramářova komentáře
z roku 1947, tedy komentáře k již neúčinné právní úpravě. Hypotéza § 499 zákona
č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, který byl předchůdcem dnešního § 1914 o.
z., totiž zněla „kdo přenechá jinému věc za úplatu“, zatímco § 1914 o. z.
hovoří o „použití předmětu plnění“. Co lze chápat plněním, které je předmětem
závazku, upravuje § 1722 o. z. tak, že jde o plnění, které musí být majetkové
povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není majetkový. Jak se
shoduje právní doktrína, jde především o to, aby plnění bylo alespoň
potenciálně penězi ocenitelné, aby nebylo jen ryze ideální povahy (čest,
svoboda, vděčnost, věrnost, láska). (ŠILHÁN, Josef. § 1722 [Majetková povaha].
In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2.
vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023. ISBN 978-80-7400-747-7. nebo
HULMÁK, Milan. § 1722 [Majetková povaha]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský
zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-535-0).
Z výše uvedeného je patrné, že zákon umožňuje příkazci uplatnit práva z vadného
plnění podle § 1914 odst. 2 o. z., nejedná-li příkazník při plnění příkazu v
souladu s § 2432 odst. 1 o. z.
Lze uzavřít, že odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil
v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími
námitkami žalobkyně – napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil
a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta
první o. s. ř.).
Odvolací soud v dalším řízení opětovně – s ohledem na výše uvedené závěry –
posoudí oprávněnost obrany žalovaného spočívající v uplatnění práva na slevu z
odměny za vykonávanou ostrahu.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst.
1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu