33 Cdo 1018/2020-174
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. D.,
bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem se sídlem v
Praze 1, Hybernská 1009/24, proti žalované EXPECTA s.r.o. v likvidaci, se
sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 63 (identifikační číslo 282 90 739), zastoupené
JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách
119/3, o 19.400 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.
zn. 11 C 12/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně -
pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2019, č.j. 58 Co 396/2018-129, t a k t o:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2019,
č.j. 58 Co 396/2018-129, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 9.
2018, č.j. 11 C 12/2018-79 (vyjma výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci
14.966 Kč s příslušenstvím, který nebyl napaden odvoláním), se ruší a věc se
Okresnímu soudu ve Zlíně vrací k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 9. 2018, č.j. 11 C
12/2018-79, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 19.400
EUR s 8,5% úroky z prodlení od 6. 6. 2018 do zaplacení, žalované přiznal
náhradu nákladů řízení (66.541,64 Kč) a uložil jí zaplatit státu část soudního
poplatku (772 Kč).
Rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č.j. 58 Co 396/2018-129, Krajský soud v
Brně rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma výroku o povinnosti žalované
zaplatit soudní poplatek, který co do jeho výše změnil (749 Kč) – potvrdil a
žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 41.305
Kč. Odvolací soud uzavřel, že příkazní smlouva z 22. 6. 2015 je absolutně
neplatným právním jednáním, protože žalovanou zavazovala k plnění od počátku
nemožnému (§ 580 odst. 2, § 588, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.z.“). Zvláštní pojistné
podmínky pro pojištění stornovacích poplatků Allianz pojišťovny, a.s.,
vylučovaly platně uzavřít pojištění, žalovaná za těchto podmínek nebyla
objektivně s to povinnost žalobce pojistit splnit, takže její závazek z
příkazní smlouvy nevznikl a o porušení smluvní povinnosti nelze – v souvislosti
s nárokem na náhradu škody – uvažovat. Aplikace ustanovení § 579 odst. 2 o.z.
je vyloučena, protože žalobce i žalovaná o počáteční nemožnosti splnit příkaz
věděli.
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce oponuje
závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z 22. 6. 2015 pro nemožnost plnění.
Žalovaná – argumentuje – je odpovědná za škodu vzniklou doporučením zcela
nevhodného, resp. neplatného pojistného produktu. Po žalované nepožadoval
sjednat pojištění výhradně u Allianz pojišťovny, a.s., ale pověřil ji vyhledat
produkt, který by splňoval jeho požadavky na pojištění stornopoplatků. Navrhl,
aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby
dovolací soud dovolání zamítl, popř. odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze
podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229
odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237
o.s.ř.). V rozporu s tím, co je uvedeno níže, posoudil platnost smlouvy z
hlediska počáteční nemožnost plnění.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní
předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li
úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil
všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 580 odst. 2 o.z. je neplatné právní jednání, pokud má být podle
něho plněno něco nemožného.
Podle § 588 o.z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního
jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a
zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání
zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení
přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím,
který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou z 9. 6. 2015 se žalovaná (pořadatelka) zavázala obstarat pro
žalobce specifikovaný zájezd a žalobce (zákazník) převodem na účet ve dnech 9.
6. a 11. 6. 2015 zaplatil žalované cenu zájezdu ve výši 19.400 EUR. Výsledkem
jednání účastníků o pojištění byla smlouva z 22. 6. 2015, jíž se žalovaná
zavázala obstarat pro žalobce (příkazce) pojištění stornovacích poplatků pro
případ zrušení zájezdu ze zdravotních důvodů u Allianz pojišťovny a.s. Podle
článku 1.2 zvláštních pojistných podmínek pro pojištění stornovacích poplatků
Allianz pojišťovny, a.s., které žalovaná měla k dispozici, „pojištění
stornovacích poplatků začíná zaplacením pojistného za podmínky jeho sjednání
nejpozději jeden pracovní den po úhradě ceny cestovní služby. Při pozdějším
sjednání pojištění stornovacích poplatků pojištění nevzniká, i když je pojistné
zaplaceno.“ Článek 1.6 stanovil, že „na pojistném plnění se pojištěný podílí
spoluúčastí ve výši 20%.“ Žalovaná příkaz provedla; 23. 6. 2015 uzavřela jako
pojistník s Allianz pojišťovnou a.s. (pojistitelkou) pojistnou smlouvu č.
619239644, jejímž předmětem bylo cestovní pojištění stornovacích poplatků pro
pojištěné osoby – žalobce, D. D., D. D. a R. D., jejíž zdravotní stav vedl ke
zrušení zájezdu. Druhou část ceny zájezdu – jak již bylo uvedeno výše – žalobce
zaplatil žalované 11. 6. 2015 a pojistné ve výši 14.966 Kč uhradil převodem na
účet žalované 23. 6. 2015, tj. více než jeden den po celkové úhradě ceny
zájezdu.
Následkem počáteční, tj. v době uzavření smlouvy, nemožnosti plnění je
absolutní neplatnost právního jednání. Nemožnost plnění může být buď faktická,
nebo právní, přičemž platí, že je bezvýznamné, zda smluvní strany o ní věděly
či nikoliv. Počáteční právní nemožnost plnění přichází v úvahu tam, kde předmět
plnění není uskutečnitelný z důvodu právní překážky existující v době právního
jednání; jedná se o stav objektivního rozporu s právem, tedy se zákonem či
předpisem nižší právní síly, nebo právem vyplývajícím z dvou – či vícestranného
právního ujednání nebo z úředního rozhodnutí, existujícího již v době vzniku
právního jednání. Je-li tento předpoklad splněn, je bezpředmětné přihlížet k
faktické realizaci smlouvy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2001,
sp. zn. 30 Cdo 1549/2000, ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1316/2001, ze dne
22. 5. 2003, sp. zn. 28 Cdo 870/2003, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo
2248/2003, a ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2789/2007).
Splnění záležitosti, k níž se žalovaná zavázala, nebylo v době uzavření
příkazní smlouvy objektivně nemožné. Účastníci se dohodli na konkrétním typu
pojištění (cestovní), jeho ceně (14.966 Kč) i na pojistiteli (Allianz
pojišťovna, a.s.). Pokud žalovaná uzavřela ve prospěch žalobce (pojištěného)
pojistnou smlouvu přesto, že pojistné podmínky od počátku vylučovaly poskytnutí
pojistného plnění v případě pojistné události, nejednala při plnění příkazu v
souladu s § 2432 odst. 1 o.z. V takovém případě má žalobce vedle práv z vadného
plnění (§ 1914 odst. 2 o.z.) i právo na náhradu škody způsobené porušením
povinnosti jednat poctivě a pečlivě podle schopností příkazníka (§ 2913 o.z.).
I kdyby žalovaná jednala na základě zřejmě nesprávného pokynu žalobce, opomněly
soudy obou stupňů zabývat se tím, zda dodržela postup podle § 2433 o.z.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a
odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu
podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního
stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá,
o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu