USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce Š. B., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 142, Příbram, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr Petrem Ulmannem, advokátem se sídlem Pavlovická 366/7, Liberec, o 898 227 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 202/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2023, č. j. 30 Co 256/2022-307, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení 898 227 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že o uvedenou částku zaplatil žalovanému více než byl povinen podle uzavřené smlouvy o půjčce.
2. Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 15 C 202/2016-259, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 898 227 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % za dobu od 16. 11. 2016 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně 3 493 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % za období od 16. 11. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci (odvolací soud), rozsudkem ze dne 15. 5. 2023, č. j. 30 Co 256/2022-307, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 898 227 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 17. 12. 2009 účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný půjčil žalobci částku 850 000 Kč, kterou se žalobce zavázal vrátit se sjednaným 10 % úrokem ročně do 31. 12. 2010. Strany sjednaly možnost prodloužení splatnosti půjčky a dne 26. 3. 2015 dodatkem splatnost prodloužily do 1. 4. 2016. Žalobce tvrdil, že půjčku vrátil tak, že dne 10. 1. 2013 uhradil 850 000 Kč, dne 26. 3. 2015 částku 765 000 Kč, dne 13. 4. 2016 částku 308 816 Kč a nespecifikovaného dne 85 000 Kč. Žalovaný učinil nesporným, že obdržel částky 765 000 Kč, 308 816 Kč a částku 85 000 Kč; mezi účastníky byla sporná platba ze dne 10. 1. 2013. Žalobce k prokázání tvrzení, že žalovanému (dne 10. 1. 2013) předal 850 000 Kč, předložil příjmový pokladní doklad č. 1/8618, o němž žalovaný zpočátku tvrdil, že ho nepodepsal, následně připustil, že jej podepsal, ale obdržel pouze částku 85 000 Kč, a to v jiný den. Soudem ustanovený znalec z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, k dotyčnému příjmovému dokladu č. 1/8618 uvedl, že podpis žalovaného na něm je pravý, ale zkomolený (vytvořený za ztížených podmínek), že poslední nula v rukopisně vepsané částce „850000 Kč“ byla pravděpodobně do listiny dopsána dodatečně, čímž lze usuzovat, že doklad měl prvotně znít na částku 85 000 Kč. Podle znalcem přizvaného konzultanta byly k vyplnění rubrik a vyhotovení podpisu na sporném příjmovém dokladu použity tři odlišné psací prostředky; prvním psacím prostředkem byly vyhotoveny zápisy v rubrikách „Firma“, „Datum vystavení“, „Přijato od“, „Celkem Kč“ a „Účel“, druhým psacím prostředkem byly vypsány texty v rubrice „Slovy Kč“ a byly jím obtaženy původní zápisy v rubrikách „Firma“, „Datum vystavení“ a „Celkem Kč“. Třetím psacím prostředkem byl vyhotoven podpis v rubrice „Převzal“. Číselné údaje v rubrice „Celkem Kč“ jsou v celém rozsahu vyhotoveny dvěma psacími prostředky, přičemž druhý psací prostředek byl použit k obtažení shodného znění částky. Znalkyně uvedla, že není schopna uvést, kdy byla na doklad vepsána poslední nula, zda před podpisem žalovaného nebo až poté, co žalovaný doklad podepsal.
5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, s výjimkou implikovaného závěru o předání částky 850 000 Kč žalobcem žalovanému dne 10. 1. 2013. Neztotožnil se s úvahou soudu prvního stupně ohledně zatížení žalovaného břemenem tvrzení a břemenem důkazním k vyvrácení domněnky správnosti listiny označené jako „příjmový pokladní doklad č. 1/8618“.
6. Vzhledem k datu vyhotovení dotyčné listiny - za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – vyslovil názor, že s kvitancí nebyla spojena žádná zákonná domněnka, ovšem „pouhé popření její pravdivosti nemělo za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene o pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí plnění vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky“. Rozložení důkazního břemene ohledně pravosti a pravdivosti soukromé listiny odvolací soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). S poukazem na § 565 o. z. dovodil, že nelze připustit výklad, podle něhož by soukromá listina, jež je svým obsahem kvitancí, do jejíhož obsahu bylo nepochybně zasaženo, zakládala pro jejího vystavitele (zde žalovaného) tytéž důsledky jako listina, jež znaky zásahu nenese. To by totiž podle odvolacího soudu znamenalo, že kdokoliv, jehož podpis na listině je shledán pravým, bude-li vůči němu ve smyslu § 565 o. z. listina použita, bude nucen tvrdit a prokazovat skutečnosti vztahující se k samotnému procesu jejího pozměňování, byť se listina nenacházela v jeho moci a nakládání s ní nemohl ovlivnit. Jestliže byl podle znaleckého posudku sporný příjmový doklad pravděpodobně pozměněn, konkrétně byla částka 85 000 Kč nejspíš pozměněna na částku 850000, což žalobce vysvětloval tím, že k tomu došlo před předáním hotovosti, nic to nemění na tom, že dotyčná listina vykazuje změny. Není rozhodná absence prokázaných zjištění o bližších okolnostech tohoto stavu a intencích, s nimiž byla změna provedena. Byla-li (jak uvedl sám žalobce) po jeho podpisu na doklad dopsána částka slovy, je zřejmé, že dotyčný doklad byl pozměněn a není tak způsobilý vyvolat účinky předvídané v § 565 věty druhé o. z. a prokázat, že jeho vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, tj. že žalovaný dne 10. 1. 2013 přijal od žalobce v hotovosti částku 850 000 Kč. Protože sporný příjmový doklad nevyvolal účinky předvídané ve druhé větě ustanovení § 565 o. z., neleží břemeno důkazní na žalovaném, ale naopak žalobce musí prokázat, že žalovanému dne 10. 1. 2013 předal 850 000 Kč v automobilu. Odvolací soud proto žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval, aby doplnil svá dosavadní tvrzení a důkazní návrhy k prokázání předání částky 850 000 Kč, což neučinil. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozložení důkazního břemene, která dosud nebyla vyřešena, případně se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále otázky výkladu pojmu „pozměněná“ soukromá listina, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve vztahu k první otázce dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval dřívější ustálenou judikaturu, jejíž závěry se v poměrech současné právní úpravy (§ 565 o.
z.) neuplatní. Prosazuje, že vzhledem k pravému podpisu na sporné kvitanci nastupuje vyvratitelná domněnka správnosti jejího obsahu, pročež je na výstavci listiny, aby ji vyvrátil. Poukazuje na komentářovou literaturu, podle níž pokud výstavce listiny zpochybní obsah soukromé listiny a tvrdí, že do jejího obsahu bylo zasaženo, je to on, koho tíží důkazní břemeno o tom, že k zásahu do listiny skutečně došlo. Odvolací soud nesprávně vyložil pojem „pozměnění soukromé listiny“, neboť zaměnil situaci, kdy doklad nese znaky pozměnění, se situací, kdy došlo k pozměnění dokladu.
Relevantní je pouze takový zásah do listiny, který znamená, že doklad neodpovídá skutkovému ději, který má zachycovat. Odkazuje přitom na judikaturu týkající se trestného činu padělání veřejné listiny. Odvolacímu soudu vytýká, že se spokojil pouze s konstatováním, že listina nese znaky pozměnění, aniž by k tomu vedl dokazování. Namítá extrémní nesoulad mezi provedeným důkazem (znaleckým posudkem) a z něho učiněným skutkovým zjištěním ohledně dopsání čtvrté nuly do sporného dokladu, a odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval dalšími tvrzenými okolnostmi (výčtem indícií), z nichž vyplývá, že „onu částku onoho dne žalovanému zaplatil“.
8. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
10. Ve vztahu k první položené otázce dovolatel uplatnil (avizoval) současně dva předpoklady přípustnosti dovolání, které se vzájemně vylučují. S přihlédnutím k obsahu celého dovolání je zřejmé, že otázku rozložení důkazního břemene považuje za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou, neboť neuvádí žádné rozhodnutí dovolacího soudu, s nímž by mělo být posouzení uvedené otázky odvolacím soudem v rozporu.
11. K tomu je třeba předně uvést, že judikatura dovolacího soudu opakovaně dovodila, že pravidla vyplývající z § 565 o. z. platila i před přijetím nového občanského zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 788/2019, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021, ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1304/2023) i v tom ohledu, že vyvratitelná domněnka správnosti soukromé listiny platí i v případě, že listina je použita proti osobě, která ji podepsala (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2590/2022). Dovolatel se proto mýlí v přesvědčení, že závěry rozhodovací praxe týkající se úpravy před 1. 1. 2014 nejsou v režimu § 565 o. z. použitelné.
12. Je mimo pochybnost, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98). V opačném případě se jedná o listinu nepravou, zfalšovanou, pozměněnou. Není-li listina pravá, nebude zpravidla ani správná. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností.
13. Citované ustanovení § 565 o. z. výše uvedené v zásadě reflektuje s tím, že v případech použití soukromé listiny proti tomu, kdo listinu zjevně podepsal, obsahuje zákonné vyvratitelné domněnky uznání pravosti a správnosti podepsané listiny. Podle komentářové literatury jde o zvláštní pravidla dělení důkazního břemene. Je-li prokázána báze takové domněnky (podpis soukromé listiny jejím vystavitelem), má soud rozhodnout tak, že je její obsah pravdivý. Straně, proti níž svědčí tyto vyvratitelné domněnky, by ke zbavení listiny důkazní síly nepostačilo pouhé formální popření její pravdivosti či správnosti, ale musela by tyto domněnky vyrátit důkazem opaku, tj. podat plný důkaz toho, že listina nepochází od ní, nebo že sice listinu vystavila, ale její obsah není pravdivý.
To je případ projednávané věci, neboť námitky žalovaného vůči předloženému dokladu v sobě zahrnují jednak tvrzení, že spornou listinu nepodepsal (což bylo vyvráceno znaleckým posudkem), a jednak tvrzení, že (jím podepsaná) listina (její obsah) byla dodatečně pozměněná. To, že dotyčná listina byla podrobena dodatečným úpravám jejího obsahu (tedy že byla pozměněna) potvrdil znalecký posudek, z něhož vyplývá, že došlo k dodatečnému vepsání nuly do rukopisně vepsané částky a k následnému doplnění rubriky „Slovy Kč“ – což ostatně potvrdil i sám žalobce.
14. Dovolatel nesprávnost právního posouzení otázky rozložení důkazního břemene odvolacím soudem zakládá na přesvědčení, že v projednávané věci nastoupila vyvratitelná domněnka správnosti obsahu kvitance, neboť podpis na ní byl pravý. Jeho úvaha, že § 565 o. z. stanoví vyvratitelnou domněnku správnosti soukromé listiny (pouze) pro případ, že listina je použita proti osobě, která ji zjevně podepsala, je sice správná, dovolatel však pomíjí, že v projednávané věci se žalovanému podařilo prokázat, že příjmový doklad byl dodatečně pozměněn, a proto není způsobilý vyvolat účinky předvídané v § 565 větě druhé o. z. Skutkové zjištění (jež dovolacímu přezkumu nepodléhá), že obsah listiny byl dodatečně pozměněn, vyplývá ze závěrů znalce, který zjistil, že došlo k dodatečnému dopsání nuly do původní částky 85000 Kč, a z tvrzení samotného žalobce, který uvedl, že až dodatečně do dokladu dopsal „částku slovy“.
15. Lze shrnout, že postup odvolacího soudu odpovídal pravidlům vyplývajícím z výše citované ustálené judikatury, a otázku, který z účastníků řízení nese důkazní břemeno ohledně pravosti a pravdivosti (správnosti) soukromé listiny – sporného příjmového pokladního dokladu č. 1/8618 vystaveného dne 10. 1. 2013, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
16. Uvedené se neprotiví dovolatelem zmiňovanému komentáři viz LAVICKÝ, Petr. § 565 (Pravost a správnost soukromé listiny). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1?654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1819, marg. č. 22., který sice upozorňuje, že závěry dřívější judikatury již současné úpravě zcela neodpovídají, a proto není správný závěr, že je lze bez dalšího použít, nicméně dodává, že současná právní úprava na rozdíl od té předchozí obsahuje zákonné vyvratitelné domněnky uznání pravosti a správnosti podepsané listiny, jež jsou zvláštními pravidly dělení důkazního břemena.
Je-li prokázána báze takové domněnky (podpis soukromé listiny jejím vystavitelem), má soud rozhodnout tak, jako by dokazováním zjistil, že nastala skutečnost, která se presumuje, tj. že listina je počinem jejího vystavitele a že její obsah je pravdivý. Straně, proti níž svědčí tyto vyvratitelné zákonné domněnky, by proto ke zbavení listiny důkazní síly nepostačilo pouhé formální popření její pravosti či správnosti, ale musela by tyto domněnky vyvrátit důkazem opaku, tj. musela by podat plný důkaz toho, že listina nepochází od ní, nebo že sice listinu vystavila, ale že její obsah není pravdivý.
Mohla by tedy kupříkladu tvrdit a prokazovat, že některý článek smlouvy byl dodatečně pozměněn nebo že obsah smlouvy byl oproti písemnému vyhotovení posléze modifikován ústním dodatkem (viz § 564), nebo že jí nebylo zaplaceno, přestože vystavila kvitanci (k důsledkům popření pravdivosti kvitance viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4172/2007).
17. Přípustnost dovolání nezakládá otázka výkladu pojmu „pozměněná“ soukromá listina, neboť na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno; odvolací soud se touto otázkou nezabýval.
18. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu