33 Cdo 3585/2020-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Auto Centrum Jih 2000, a.s., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 3950/26a (identifikační číslo 262 17 996), zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363/11, proti žalovanému P. Š., bytem XY, zastoupenému Mgr. Danou Richterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Střední 388/4, o nahrazení prohlášení vůle a o žalobě navzájem, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 33 C 195/2018, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, t a k t o:
Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, se zamítá.
Žalovaný podal dovolání proti ve výroku označenému rozhodnutí odvolacího soudu, jehož součástí byl i návrh na odklad jeho vykonatelnosti a právní moci. Dovolatel je přesvědčen, že faktickým výkonem a současně nabytím právní moci rozhodnutí mu vznikne mimořádně závažná újma na jeho majetku spojená s ohrožením práva domáhat se vrácení věci v předešlý stav. Částkou, kterou má žalobkyni na základě napadeného rozhodnutí uhradit, nedisponuje, je starobní důchodce a jiné příjmy nemá; navíc splácí půjčku, kterou si musel na koupi automobilu vzít.
Jeho osobní a majetkové poměry jsou natolik kritické, že dopad hrozícího výkonu rozhodnutí by byl devastující. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné. Nejvyšší soud neshledal ani důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí, neboť pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu není dovolatel závažně ohrožen ve svých právech.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Právní posouzení odvolacího soudu týkající se změn okolností, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely s důsledky podle § 1788 odst. 2, věty první, o. z., žalovaná prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nenapadla.
Námitky dovolatelky jsou založeny na vlastním hodnocením důkazů – výpovědí právního předchůdce žalované, svědka J. K. a listin (e-mailové korespondence právních zástupců) – z nichž dovozuje, že strany smlouvy o budoucí smlouvě kupní projevily vůli zrušit závazek budoucího kupujícího, aniž by byl zřízen závazek nový (tedy opak toho, co zjistily soudy obou stupňů). Dovolací soud je – jak již bylo výše uvedeno – vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení zakotvenou v § 132 /§ 211/ o.s.ř.
nelze úspěšně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2018, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Důkazům, které soud prvního stupně provedl a odvolací soud ve shodě s ním následně zhodnotil, odpovídá skutkový závěr, podle něhož jednání stran smlouvy o budoucí smlouvě kupní k dohodě o zániku závazku budoucího kupujícího nevedlo; jinak řečeno, není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.
12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 861/2010, na něž dovolatelka odkázala, se zcela míjí s právním posouzením projednávané věci, v níž odvolací soud neexistenci dohody podle § 1981 o. z. nespojoval s absencí způsobu vypořádání vzájemných závazků stran (k tomu směřovala vzájemná žaloba právního předchůdce žalované), nýbrž s neshodou o podmínkách zrušení smlouvy (odstupné).
Dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. nelze podřadit výhradu, že rozhodnutí odvolacího soudu je „nespravedlivé, nelogické a neekonomické.“ Judikatura Ústavního soudu dovozuje, že obecné soudy nejsou absolutně vázány doslovným zněním zákona a mohou se od něj odchýlit, vyžaduje- li to ochrana a respekt k účelu zákona, ústavně garantovaným základním právům jednotlivce a ústavněprávním principům a hodnotám (srov. nálezy ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 1242/18, a ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12). V projednávané věci dovolací soud se zřetelem k podřazení zjištěného skutku jednoznačnému znění právních předpisů neshledal rozpor mezi zákonností právního posouzení soudy nižších stupňů a spravedlností.
Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů není objektivně přípustné (§ 238 odst. 1, písm. h/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 9. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu