33 Cdo 3721/2023-660
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ŽOS TRADING s.r.o., se sídlem ve Vrútkách, Dielenská kružná 2, Slovenská republika (identifikační číslo 315 74 653), proti žalované Pars Komponenty s.r.o., se sídlem ve Studénce, část Butovice, Malá strana 451 (identifikační číslo 258 21 547), zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, o 9 683 333 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 26/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2022-636, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 56 724,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karly Návedlové, advokátky.
Krajský soud v Ostravě – poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 23 Cdo 2835/2020-454, zrušil v rozsahu 9 683 333 Kč jeho rozsudek ze dne 29. 11. 2018, č. j. 21 Cm 26/2011-345 – rozsudkem ze dne 8. 7. 2022, č. j. 21 Cm 26/2011-557, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 9 683 333 Kč, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2 179 657,26 Kč. S přihlédnutím k důvodům a okolnostem sjednání smluvní pokuty, k hospodářskému významu a vyšší hodnotě zakázky, ke specifikům výroby železničních vozů a železničního provozu soud prvního stupně uzavřel, že „smluvní pokuta sjednaná způsobem součinu částky 5 000 Kč, počtu dní prodlení a počtu vadných komponentů“, tj. celkem 14 525 000 Kč, je nepřiměřená a neplní preventivní, uhrazovací ani sankční funkci.
Přistoupil proto podle § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), k její moderaci tak, že celkovou částku snížil o dvě třetiny. Zohlednil to, že si strany v kupní smlouvě č. 10343/06 z 2. 8. 2006 sjednaly (i) povinnost žalované uhradit žalobkyni prokazatelné škody vzniklé z reklamovaných závad komponentů (článek X písm. b/), vzal v úvahu sjednané cenové rozmezí jednotlivých komponentů (3 120 Kč až 45 000 Kč) a skutečnost, že znění kupní smlouvy sice předložila „dle jí dlouhodobě používaného vzoru“ žalovaná, avšak s výjimkou ustanovení o smluvní pokutě, které navrhla žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že žalobkyni již byla pravomocně přiznána smluvní pokuta ve výši 4 841 667 Kč, přičemž předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení 9 683 333 Kč (rozdíl mezi zjištěnou výší smluvní pokuty 14 525 000 Kč a přiznanou částkou 4 841 667 Kč), shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2022-636, Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 115.355 Kč, ve zbytku věci samé (9 567 978 Kč) je potvrdil; žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 2 278 976,50 Kč. Odvolací soud souhlasil s tím, že sjednaná smluvní pokuta není přiměřená, ale soudu prvního stupně vytknul, že nepostupoval správně, moderoval-li až celkovou částku zjištěné výše smluvní pokuty.
Slovní spojení „za každou uplatněnou dodávku“ vyložil tak, že se jedná o vadu komponentu jako celku, neboť předmětem dodávky byly dveře, okna a police jako celky, nikoli jejich jednotlivé části (např. kliky). Jestliže soud prvního stupně považoval za přiměřenou smluvní pokutu v celkové výši 4 841 667 Kč (třetina z částky 14 525 000 Kč), pak podle matematického výpočtu této výši odpovídá částka cca 1 700 Kč za každou uplatněnou vadu a za každý den prodlení. Odvolací soud přihlédl k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, jíž bylo v první řadě co nejrychlejší odstranění vad dodaného zboží, a v této souvislosti zohlednil i cenu jednotlivých komponentů spolu s faktem, že se jednalo o zakázku velkého objemu.
Uzavřel, že přiměřená (a splňující sankční i prevenční funkci) je smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každou uplatněnou vadu komponentu a za každý den prodlení, tj. celkem 4 957 022 Kč. Námitku žalobkyně, že sjednaná výše smluvní pokuty odrážela skutečnost, že dodávky zboží žalovanou (na základě dřívějších smluv) vykazovaly problémy s kvalitou, odvolací soud odmítl, neboť bylo pouze věcí úvahy žalobkyně, s kým bude vstupovat do závazkových vztahů. Dále konstatoval, že žalobkyně v řízení neprokázala, že jí vznikla škoda, a odmítl její argumentaci spočívající v tvrzení, že moderační právo nemá prostor tam, kde výši smluvní pokuty navrhl sám povinný, jelikož v řízení vyšlo najevo, že ačkoli návrh smlouvy předložila žalovaná, byla to žalobkyně, která posléze do smlouvy zapracovala ujednání o smluvní pokutě.
Jestliže již byla žalobkyně úspěšná co do 4 841 667 Kč (rozsudek ze dne 29. 11. 2018, č. j. 21 Cm 26/2011-345), je žalovaná povinna jí zaplatit jen 115 355 Kč. Dovolání, kterým žalobkyně napadla potvrzující meritorní výrok rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně (kupující) uzavřela s žalovanou (prodávající) 2.
8. 2006 kupní smlouvu č. 10343/06, jejímž předmětem byla dodávka zboží – komponentů (dveří, oken a polic) – pro projekty výroby vozů rakouských drah Pinzgaubahn a Zillertalbahn, jejichž přehled, množství, jednotlivé ceny a termíny dodávek byly uvedeny v příloze č. 1 a jejichž technická specifikace byla uvedena v příloze č.
2. Cena jednotlivých komponentů byla dohodnuta v rozmezí od 3 120 Kč do 45 000 Kč za kus a celková cena dodávky všech komponentů činila 6 900 660 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).
V článku VI smlouvy byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalobkyně s úhradou peněžitého závazku a smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z hodnoty předmětu plnění v případě prodlení žalované s věcným plněním předmětu kupní smlouvy, přičemž smluvní pokuta nenahrazovala nárok oprávněné strany na náhradu škody. Vady, na které se vztahovala záruční doba sjednaná ve smlouvě (dvacet čtyři měsíců od zahájení provozu, nejdéle však třicet měsíců od dodání komponentů), byla žalovaná povinna odstranit do pěti pracovních dnů od jejich oznámení žalobkyní.
Pro případ nesplnění této povinnosti mohla žalobkyně uplatnit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč „za každou uplatněnou závadu a za každý den prodlení“ (článek X písm. b/). Prokazatelné škody vzniklé z vad ve sjednané záruční době měla žalovaná uhradit žalobkyni do třiceti dnů od jejich vyčíslení, pokud by se nedohodly jinak. Žalovaná dodala žalobkyni jednotlivé komponenty podle smlouvy postupně v období od 4. 9. 2006 do 12. 2. 2009. Žalobkyně na základě reklamací jejího odběratele – výrobce kolejových vozidel ŽOS Vrútky, a.
s. – aniž by sama předtím provedla prohlídku zboží a aniž by vady oznámila bez zbytečného odkladu poté, co zboží mohla prohlédnout - postupně žalovanou informovala o závadách zboží (vady jednotlivých dodaných komponentů, přičemž u některých komponentů reklamovala současně i více vad), a to celkem sedmi dopisy odeslanými v období od 23. 1. 2007 do 5. 3. 2009 (reklamace č. 1 až 7); žalovaná vady odstranila, nikoliv však v dohodnuté lhůtě. V případě reklamace č. 2 činilo u jednoho okna prodlení žalované s jeho opravou dvanáct dnů, u zbylých čtyřiceti sedmi reklamovaných oken byla délka prodlení třicet šest dnů.
V případě reklamace č. 3 trvalo prodlení s opravou devíti vadných oken dvacet šest dnů. Na základě reklamace č. 4 bylo opraveno pět oken a dva kusy profilů s prodlením šedesát devět dnů. Délka prodlení žalované při opravě čtyř vadných oken podle reklamace č. 5 činila padesát pět dnů. Vada devíti kusů konzolí uplatněná reklamací č. 6 byla odstraněna s prodlením patnácti dnů. V případě reklamace č. 7 trvalo prodlení žalované s opravou tří oken čtyřicet tři dny. Společnost ŽOS Vrútky, a. s., uplatnila vůči žalobkyni náhradu škody ve výši 429 500 EUR na základě nároků vznesených vůči ní ze strany koncových zákazníků vzhledem k prodlení žalobkyně s dodávkami pro zmiňované projekty a s odstraňováním vad.
Jednotlivé zakázky společnosti ŽOS Vrútky, a. s., sjednané s rakouskými partnery na výrobu drážních vozů měly hodnotu 3 917 840 EUR a 2 741 173 EUR a za každý den prodlení s termínem dodání byla s rakouskými partnery sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % hodnoty zakázky, maximálně 10 % z příslušné hodnoty vozidla a po dobu záruky byla požadována záloha či bankovní garance ve výši 5 % hodnoty zakázky. Společnost ŽOS Vrútky, a. s., uplatnila vůči žalobkyni také náhradu škody ve výši 577 834,88 EUR na základě nároků vznesených vůči ní ze strany koncových zákazníků formou zadržených částek ve výši 10 % ze sjednané ceny vyrobených dráhových vozidel.
Povinnost odstranit vady byla zajišťována smluvní pokutou i u dříve uzavřených smluv mezi účastnicemi. Počínaje kupní smlouvou č. 10255/04 z 8. 3. 2004 byla ujednána smluvní pokuta za prodlení s odstraněním vad ve výši 1 000
Sk (popř. 1 000 Kč) za jednu závadu a počínaje smlouvou č. 10294/04 z 16. 12. 2004 ve výši 5 000 Sk za jednu závadu (tj. nikoli také za každý den prodlení). Tímto způsobem byla smluvní pokuta sjednána i v dalších dvou kupních smlouvách, a to č. 10295/04 z 16. 12. 2004 a č. 10310/05 z 12. 5. 2005. U tří následně uzavřených kupních smluv č. 10317/05 z 10. 6. 2005, č. 10321/05 z 22. 6. 2005 a č. 10324/05 z 10. 8. 2005 se sjednanou kupní cenou ve výši 167 080 Kč bez DPH, 300 940 Kč bez DPH a 297 960 Kč bez DPH, nebyla povinnost žalované odstranit záruční vady do pěti pracovních dnů od jejich oznámení zajištěna žádnou smluvní pokutou.
Až v kupní smlouvě č. 10325/05 z 25. 1. 2006 byla poprvé sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti žalované odstranit záruční vady do pěti pracovních dnů od jejich oznámení, a to ve výši 5 000 Sk za každou závadu a každý den prodlení. Součástí této smlouvy je poprvé prohlášení žalované o uzavřeném pojištění náhrady škody vyplývající z podnikatelského rizika a pojištění odpovědnosti za výrobek s pojistným plněním minimálně ve výši celkově dohodnuté kupní ceny a s územní platností pojištění pro všechny země Evropy (článek X písm. c/).
V dovolání žalobkyně uplatnila námitku porušení pravidel spravedlivého procesu, která podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16, představuje samostatný dovolací důvod. Konkrétně odvolacímu soudu vytkla, že 1) skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a 2) stejně jako soud prvního stupně se nepodřídil závaznému právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. 23 Cdo 2835/2020-454. K námitce ad 1). Podle dovolatelky matematický výpočet výše smluvní pokuty nemá oporu v provedeném dokazování a představuje porušení zásad spravedlivého procesu.
V tomto postupu – jednoduchém matematickém výpočtu – dovolací soud neshledává porušení spravedlivého procesu a není ani zřetelné, v čem by v tomto směru mělo spočívat dokazování. Namítá-li žalobkyně, že základ pro výpočet smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč není určen jasně, určitě a srozumitelně a nesplňuje požadavky na platné právní jednání podle § 544 odst. 2 ve spojení s § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, pak zcela opomíjí, že odvolací soud provedl pouze podpůrný výpočet, a že nešlo o „nahrazení právního jednání“.
Na základě vlastního právního posouzení odvolací soud – po matematickém výpočtu – uzavřel, že přiměřená výše denní sazby smluvní pokuty za každou uplatněnou vadu komponentu a za každý den prodlení činí vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti částku 2 000 Kč. K námitce ad 2). V rozsudku ze dne 25. 1. 2022, č. j.
23 Cdo 2835/2020-454, Nejvyšší soud vytknul, že soudy přiměřenost smluvní pokuty neposoudily tak, jak byla sjednána, a nehodnotily důvody, které vedly k jejímu sjednání či okolnosti, které její sjednání provázely, a nezabývaly se ani funkcí smluvní pokuty. Dále uvedl, že se dosud nezabývaly otázkou, z jakého důvodu účastnice sjednaly smluvní pokutu způsobem vymezeným v článku X písm. b/ kupní smlouvy č. 10343/06 z 2. 8. 2006, a že nemusí být bez významu též cena jednotlivých komponentů. Soud prvního stupně v dalším řízení provedl poměrně rozsáhlé doplnění dokazování, z něhož vyplynula praxe smluvních stran zajistit dodávky zboží, které měly vyšší hodnotu, smluvní pokutou v obdobné podobě jako v nyní řešeném případě.
Odvolací soud při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty přihlédl k těmto nově zjištěným skutečnostem, dovodil, že smyslem smluvní pokuty byl zejména zájem na co nejrychlejším odstranění vad (neboť se jednalo o zakázku pro náročnější rakouský trh) a zohlednil rovněž fakt, že se jednalo o zakázku velkého objemu. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud důkladně zhodnotil okolnosti, které panovaly v době sjednání smluvní pokuty, stejně jako důvody vedoucí k jejímu sjednání; v takovém postupu nelze shledat porušení závazného právní názoru dovolacího soudu, tudíž ani porušení práva na spravedlivý proces.
Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, jak se domnívá dovolatelka. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky na náležitosti odůvodnění rozhodnutí, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly (podle obsahu dovolání) na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013).
K tomu lze dodat, že z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., které se přiměřeně prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.), ani z práva na spravedlivý proces, nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., ani nepředložila důvodnou námitku porušení práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 8. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu