USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně AKOFIS, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15 (identifikační číslo 271 60 599), zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi 382/12, proti žalované Generali České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o 2.024.321 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 82/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. 58 Co 169/2023-443, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 64 C 82/2015-403, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.024.321 Kč s příslušenstvím, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 190.942 Kč. Žalobkyně nemá proti žalované (pojistitelce) právo na pojistné plnění podle § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů /zákon o pojistné smlouvě/, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“), neboť Mgr. Lucie Benešová poskytovala společnosti AQUIRE, s.
r. o. (poškozené) právní služby jako samostatná advokátka pojištěná v rámci hromadného pojištění advokátů České advokátní komory podle rámcové pojistné smlouvy č. 2904309313, v níž byla sjednána výluka za škody způsobené při výkonu advokacie aplikací směnečného práva. Protože směnečná pohledávka poškozené vůči M. M. (dlužníkovi) nebyla z důvodu jeho nemajetnosti dobytná, o čemž Mgr. Lucie Benešová věděla, škoda – argumentuje soud prvního stupně – nevznikla. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.
6. 2023, č. j. 58 Co 169/2023-443, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni tížilo břemeno důkazní ohledně tvrzení, že v době uplatnění práva u soudu původně dobytná pohledávka se následně v příčinné souvislosti s nesprávným postupem advokátky Mgr. Lucie Benešové stala nedobytnou, tj. že poškozená by ve sporu s dlužníkem uspěla a od dlužníka požadované plnění obdržela, popř. by soudem přiznané plnění vymohla.
Přestože byla poučena soudem prvního stupně podle § 118a občanského soudního řádu, neprokázala, že v době, kdy bylo právo v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 218/2011 uplatněno, byl dlužník schopen plnění uhradit, tedy disponoval dostatečným majetkem, a teprve následně tuto schopnost ztratil. Neprokázala tak vznik škody, tj. zásadní předpoklad i pro uplatnění nároku na pojistné plnění (§ 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb.).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k otázce procesního práva (zda je soud povinen podle § 135 odst. 2 občanského soudního řádu v otázce vzniku škody způsobené pojištěnou poškozené vyjít z pravomocného rozhodčího nálezu) žalobkyně nevymezila způsobem požadovaným v ustanoveních § 237 a § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. O tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.
s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho část.
Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Vždy musí jít o takovou otázku, na níž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. Přípustnost dovolání vymezila žalobkyně tak, že „v rozhodovací praxi dovolacího soudu otázka hmotného i procesního práva nebyla řešena vůbec, je rozhodována v historii rozdílně a zároveň dovolacím soudem má být po právní otázce dovolacím soudem posouzena jinak“. Pro řešení právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, tedy splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné.
Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 /ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením z 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14/, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021). Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2024 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu