33 Cdo 3781/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně U. T., a.s. zastoupené advokátem, proti žalovanému B. D., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 449.789,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 1256/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2007, č. j. 12 Co 143/2006-178, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 22. listopadu 2005, č. j. 8 C 1256/2002-110, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 449.789,10 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 30. 5. 2001 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 311.526,25 Kč a částku 14.990,20 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení (výrok I.), žalobu o zaplacení další částky 2.388,75 Kč na smluvní pokutě a další částky 258,80 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok III. a IV.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. března 2007, č. j. 12 Co 143/2006-178, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky 449.789,10 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 5. 2001 do zaplacení a 14.217,80 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení, potvrdil, v části výroku I. jej změnil tak, že žalobu o zaplacení dalšího úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 449.789,10 Kč od 30. 5. 2001 do zaplacení, částky 772,40 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 311.526,25 Kč zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti. Rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů napadl žalovaný dovoláním. V něm uvedl, že dovolání podává v návaznosti na § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., s tím, že je odůvodní ve lhůtě čtrnácti dnů od podání tohoto dovolání. Dne 31. 7. 2007 žalovaný podal u soudu prvního stupně odůvodnění dovolání, v němž popisuje danou věc po skutkové stránce, vytýká soudům, že neprovedly jím navržené důkazy (v dovolání konkrétně rozvedené), v důsledku čehož bylo o věci rozhodnuto na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Rovněž polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), avšak nesplňuje náležitosti dovolání podle občanského soudního řádu. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v posuzovaném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 24. 5. 2007 JUDr. E. B., advokátce se sídlem B., J. 11, která v tu dobu žalovaného zastupovala, připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na úterý 24. 7. 2007 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 23. 7. 2007 s tím, že žalovaný v něm sice náležitě označil rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a uvedl též, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, avšak neuvedl v něm dostatečně, z jakých důvodů dovolání podává (označil dovolací důvod jen s odkazem na zákonné ustanovení, avšak nikterak jej obsahově nekonkretizoval). Nejvyšší soud České republiky přitom již v usnesení ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, uveřejněném v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 2115, vyslovil, že pouhý odkaz na ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Teprve podáním ze dne 30. 7. 2007 doručeným osobně soudu prvního stupně dne 31. 7. 2007 doplnil žalovaný své dovolání o vylíčení použitých dovolacích důvodů. Jelikož byl již při podání dovolání zastoupen ve smyslu § 241 o. s. ř. advokátem, měl možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 24. 7. 2007. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se proto stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud nemohl k podání ze dne 30. 7. 2007, jímž bylo dovolání doplněno, přihlédnout. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu