USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve
věci žalobce S. M., bytem XY, proti žalované B. O., bytem XY, o žalobách pro
zmatečnost proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2013, č. j.
14 Co 32/2013-39, a ze dne 30. 5. 2013, č. j. 14 Co 310/2013-91, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Co 32/2013 a 14 Co 310/2013, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2019,
č. j. 5 Co 27/2019-561, t a k t o:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2019, č. j. 14 Co 310/2013-525,
zastavil řízení o žalobách pro zmatečnost proti usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 22. 1. 2013, č. j. 14 Co 32/2013-39 a ze dne 30. 5. 2013, č. j.
14 Co 310/2013-91; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Usnesením ze dne 31. 7. 2019, č. j. 5 Co 27/2019-561, Vrchní soud v Olomouci
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že žalobce ve stanovené 15
denní lhůtě soudní poplatek ze žalob pro zmatečnost nezaplatil; proto
postupoval správně, když řízení o žalobách pro zmatečnost podle § 9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož podstatná část
je nečitelná. V závěru dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a
rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla
splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem
chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. Podle ustanovení § 6 o. s. ř. postupuje soud v řízení předvídatelně a v
součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby
skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti
spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána
tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Podle ustanovení § 41a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží k úkonu účastníka, který
není za řízení přípustný. Z ustanovení § 241 o. s. ř. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí
být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele
zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními
předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 neplatí, a/ je-li dovolatelem fyzická osoba,
která má právnické vzdělání, b/ je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec
nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a,
anebo v § 21b, která má právnické vzdělání (odstavec 2). Odstavec 1 neplatí
také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li
jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má
právnické vzdělání (odstavec 3). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §
21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4). Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že žalobce v celém řízení zahlcuje soudy
nesrozumitelnými a nečitelnými podáními. Těmito procesními obstrukcemi
dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany;
způsobuje bezdůvodné průtahy v soudním řízení a jeho postup tak nemůže požívat
právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy
získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného
postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu
a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20.
12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR
81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a Lavický, Petr. § 2 /Předmět právní úpravy; zákaz
zneužití/. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§ 1 až 250l/., Řízení
sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016. 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1. str. 9n. marg. č. 6). V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce
neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl s následky nečinnosti
srozuměn – dovolací soud řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá
o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.