33 Cdo 3808/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. A. G., CSc., zastoupeného JUDr. Blankou Holou, advokátkou se sídlem Brno, Malinovského náměstí 4, proti žalované Ing. M. P., zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 4, o zaplacení částky 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 40/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 229/2009-127, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Blanky Holé, advokátky se sídlem Brno, Malinovského náměstí 4.
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 229/2009-127, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. února 2009, č. j. 52 C 40/2008-83, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 310.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2005 do zaplacení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o.
s. ř.“, a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.
s. ř. se nepřihlíží.
Výhradou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, namítá žalovaná zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Jak vyplývá z doslovného znění § 242 odst. 3 o. s. ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečnostmi pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; zmatečnostní vada není sama o sobě způsobilá přípustnost dovolání založit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě zmatečnostních vad slouží žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.). Sluší se poznamenat, že o požadavku na vyloučení soudce odvolacího soudu rozhodoval již Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. srpna 2009, č. j. Nco 73/2009-121.
Způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nejsou ani další námitky žalované, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalovaná vytkla odvolacímu soudu nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že vůle účastníků směřovala k uzavření smlouvy o půjčce. Namítá-li žalovaná
nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud uvěřil jejím skutkovým tvrzením a správně vyhodnotil výpovědi jednotlivých svědků a účastnickou výpověď žalobce, že vůle účastníků směřovala k uzavření darovací smlouvy, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy že jí vůči žalobci závazek na zaplacení žalované částky ze smlouvy o půjčce nevznikl. Obdobně je tomu i s výhradou k právnímu závěru, že právo na zaplacení žalované částky se nepromlčelo, jehož správnost žalovaná zpochybňuje argumentací, že účastníci smlouvy si sjednali splatnost do 22. 11. 2004, a nikoli k datu 31. 12. 2004, z něhož vyšel odvolací soud. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihuje dovolací námitka, že odvolací soud pochybil při posouzení otázky důkazního břemene, jestliže dovodil, že důkazní břemeno ohledně prokázání sjednání smlouvy o půjčce nese žalovaná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá opak, neboť odvolací soud v něm konstatuje, že žalobce ohledně této skutečnosti unesl důkazní břemeno. Prosadit se nemůže ani námitka nesprávného právního posouzení, kterou žalovaná spatřuje v tom, že odvolací soud měl posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, na něž dopadá dvouletá promlčecí doba (a ta již uplynula). Jestliže odvolací soud na podkladě zjištěného skutkového stavu věci (který nelze v poměrech dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit) dovodil, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o půjčce, na základě níž žalobce žalované poskytl částku 310.000,- Kč, nemohl věc poměřovat ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Žalovaná totiž netvrdila a v řízení ani nevyšly najevo právně významné skutečnosti, jež by umožnily posoudit věc podle § 451 a násl. obč. zák. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. dubna 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu