33 Cdo 381/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. A. V., proti žalovanému V. Z., zastoupenému advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 166/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. září 2007, č. j. 40 Co 332/2007-35, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. září 2007, č. j. 40 Co 332/2007-35, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 5 C 166/2006-18, jímž byla zamítnuta žaloba žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 271/2002, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam (k aplikaci § 237 o. s. ř. na dovolání jinak přípustné podle § 238 o. s. ř. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005). Protože dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), je při posuzování otázky zásadního právního významu tohoto rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. oprávněn vycházet jen z námitek, které dovolatel v dovolání uvedl. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat zejména z okolností uplatněných prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze spojovat s dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř., který slouží výhradně k nápravě nesprávného skutkového zjištění odvolacího soudu; zvažuje-li dovolací soud přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v tomto případě), je povinen převzít skutkový stav, z něhož vycházel při právním posouzení věci odvolací soud. Žalovaný v dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu, že důkaz výslechem svědkyně A. B., s nímž jako s nově se objevivším důkazem spojuje opodstatněnost své žaloby na obnovu řízení, není důkazem, který nemohl použít již v původním řízení. Odvolací soud odůvodnil tento závěr úvahou, že A. B. byla osobně přítomna rozhovoru žalobce s žalovaným a žalovaný tudíž měl objektivní možnost nabídnout její svědectví o obsahu tohoto rozhovoru na podporu svých tvrzení již v původním řízení. Závěr, že nejde o „nový důkaz“ (že žalovaný měl vědomost o jeho existenci a mohl jej uplatnit již v původním řízení), je závěrem skutkovým. Zpochybňuje-li tedy žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu dovolací námitkou, že odvolací soud nesprávně dovodil jeho vědomost o existenci důkazu a jeho uplatnitelnosti v původním řízení, uplatňuje pouze dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který - jak bylo výše vyloženo - nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu