33 Cdo 3824/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 47.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 7 C 111/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č. j. 24 Co 553/2008-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.939,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č. j. 24 Co 553/2008-34, kterým byl v odvoláním napadených výrocích potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 12. června 2008, č. j. 7 C 111/2008-11, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Přestože žalovaný v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnil - jak vyplývá z obsahu jeho dovolání - dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Odvolacímu soudu totiž vytkl pouze to, že vyšel ze zjištění, že obdržel výzvu, aby se k věci vyjádřil, přestože „nebylo podepřeno žádným konkrétním důkazem“ a je nesprávné.
Námitkou, že soudy nezkoumaly otázku procesní způsobilosti žalobkyně, žalovaný vytýká zmatečnost řízení z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Jak vyplývá z doslovného znění § 242 odst. 3 o. s. ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání v dané věci přípustné; sama o sobě tato vada přípustnost dovolání nemůže založit (i kdyby byla opodstatněná, není bezprostředním důsledkem řešení otázky procesní povahy, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo, a nemůže proto splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř; k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 a násl. o. s. ř.).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly
v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.850,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4
ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 789,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. října 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu