33 Cdo 3901/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Jakubská 647/2, proti žalovanému P. J., zastoupenému JUDr. Miroslavem
Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Harfě 712/7, o zaplacení smluvní
pokuty ve výši 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.
18 C 224/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 1. 7. 2015, č. j. 39 Co 196/2015-182, takto:
Dovolání se odmítá.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní
náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále též „dovolatelka“)
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II
bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále
jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b
odst. 3 o. s. ř.). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí
dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž k projednání dovolání nestačí (tak jako v případě dovolání žalobkyně)
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolaní (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že je povinna uvést,
od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud
a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která
taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c)
která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem
vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13,
ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS
695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Žalobkyně předpoklady přípustnosti dovolání taxativně
uvedené v § 237 o. s. ř. nevymezila. Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno
uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového
stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné
hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení
důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout
dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) požadavku §
241a odst. 2 o. s. ř.
nedostála, a Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl
podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro
tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť
tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném
rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu