33 Cdo 3983/2014-106
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobkyně International trading, spol. s r. o. se sídlem v Praze 10, K
pérovně 740/9, identifikační číslo 00549762, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem,
advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, proti
žalovanému V. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v
Praze 3, Korunní 127, o 873.561,10 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp. zn. 18 C 55/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 17. února 2014, č. j. 68 Co 437/2013-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku Městského
soudu v Praze, který potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15.
května 2013, č. j. 18 C 55/2012-77, jímž byl zamítnut návrh, aby soud uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 873.561,10 Kč a jímž byla
žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 43.996,- Kč na nákladech
řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II.
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť napadené
rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o
případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§
237 o. s. ř.).
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně v dovolání tento
jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnila, neboť dovolací námitky ve
skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž soudům je vytýkána
nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že splatnost dluhu
byla dohodnuta „nejpozději do 30. 9. 2004“ a do tohoto data měly být hrazeny i
úroky z půjčky ve výši 6% p. a. Prosazuje názor, že jí náleží úroky z půjčky i
za dobu od 18. 3. 2007 do 24. 8. 2010, přičemž výklad obsahu smlouvy odvolacím
soudem považuje za „restriktivní a ryze formalistický“. Přitom pomíjí, že
zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních
stran ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč.
zák.“), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo
2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002);
ostatně této okolnosti si byla vědoma, odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 33 Cdo 3256/2012. Je-li v dovolání argumentováno
nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by
odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) vyšel ze správně
zjištěného obsahu smlouvy (tedy ze skutkové verze žalobkyně), musel by nutně
dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobou uplatněný
nárok lze žalobkyni přiznat. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné
právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a
contrario).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu