33 Cdo 3256/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve
věci žalobce JUDr. D. W., Ph.D., proti žalovanému JUDr. J. O., zastoupenému
JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 6, Tychonova 44/3, o 997.900,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C
149/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.
3. 2012, č.j. 12 Co 474/2011-301, takto :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, č.j. 12 Co
474/2011-301, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2011, č.j.
19 C 149/2009-249, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrací k dalšímu
řízení.
Ve výroku označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne
17. 6. 2011, č.j. 19 C 149/2009-249, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl
žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 997.900,- Kč s úroky z
prodlení, a žalobce zavázal k náhradě nákladů vzniklých žalovanému v řízení
před soudem prvního stupně (145.508,- Kč); žalobci odvolací soud uložil
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 69.432,- Kč. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem
prvního stupně. Smlouvou ze dne 3. 11. 2006 se žalovaný zavázal vyvíjet činnost
směřující k tomu, aby zájemci (žalobce a PhDr. L. W.) uzavřeli kupní smlouvu
týkající se pozemku parc. č. 2703/14 v katastrálním území Č. a nabyli
vlastnictví k tomuto pozemku. Účastníci se dohodli, že závazek žalovaného „je
splněn registrací kupní smlouvy při splnění předpokladů podle článku 7.3 této
smlouvy“ a že za činnost „dle ustanovení čl. 5.1 a ostatních této smlouvy“
zaplatí žalobce žalovanému odměnu (provizi) ve výši 997.900,- Kč. Článek 7.3
smlouvy vázal nárok na provizi na „registraci“ kupní smlouvy „za předpokladu
splnění závazku prodávajících a podmínek pro uvolnění 97% kupní ceny sjednaných
v kupní smlouvě“ a na dokončení přivedení veřejných sítí : a/ voda,
kanalizace-možnost připojení v ulici, b/ plyn-rozvodná skříň včetně kolaudace,
na něž bude možné připojit stavbu, a to nejpozději do 31. 12. 2006, c/
elektřina-rozvodná skříň včetně kolaudace, na niž bude možné připojit stavbu, a
to výstavba rozvaděče nejpozději do 31. 12. 2006, funkční zapojení včetně
kolaudace nejpozději do 30. 6. 2007, d/ elektřina-stavební odběr (220/380 V),
na niž bude možné připojit stavbu mezi 1. 1. 2007 a 30. 6. 2007 nejpozději do
tří týdnů od výzvy zájemců ke zřízení stavebního odběru. V článku 9.2 smlouvy
účastníci sjednali, že nesplní-li „zprostředkovatel své povinnosti z této
smlouvy nebo účel smlouvy nebude naplněn nebo kupní smlouva bude zrušena,
platně nevznikne či zanikne jinak než splněním, nemá zprostředkovatel nárok na
provizi nebo je povinen provizi vrátit.“ Podle článku 11.1 se „v ostatním
smlouva řídí příslušnými právními předpisy, zejména obchodním zákoníkem.“
Žalobce zaplatil žalovanému provizi 997.900,- Kč převodem na jeho účet 10. 10. 2006. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný obstaral zájemcům uzavření
smlouvy o převodu pozemku do jejich vlastnictví. Co se zasíťování pozemku týče
(body a/, b/ a c/), termín 31. 12. 2006 žalovaný nedodržel, ale osobně (i
prostřednictvím STAGIC s.r.o. a NEMKOR INTERNATIONAL spol. s r.o. jako
subdodavatelů) vyvíjel v listopadu a prosinci 2006 činnost spočívající v
připojení vody, kanalizace, plynu, elektro, komunikace a geodetických prací s
tím souvisejících k pozemku parc. č. 2703/14; nastal-li konečný výsledek až v
roce 2007, nebylo to závislé na jeho vůli. Smlouvu, kterou účastníci uzavřeli
3. 11. 2006, odvolací soud podřídil režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč.
zák.“), a posoudil ji
jako smlouvu smíšenou; v části, jíž se žalovaný zavázal vyvíjet činnost
směřující k tomu, aby se zájemci stali vlastníky pozemku parc. č. 2703/14 v
katastrálním území Č., šlo o smlouvu zprostředkovatelskou (§ 774 obč. zák.) a v
části týkající se přivedení veřejných sítí k pozemku šlo o příkazní smlouvu (§
724 obč. zák.). Nárok na provizi byl vázán jak na obstarání uzavření kupní
smlouvy, tak na vykonání činností ústících v zasíťování předmětného pozemku. Splnění závazku zprostředkovat uzavření kupní smlouvy učinili účastníci - jak
již bylo řečeno výše - nesporným. Na základě skutkových zjištění odvolací soud
uzavřel, že žalovaný vyvíjel činnost směřující k přivedení veřejných sítí k
předmětnému pozemku, a to, že zasíťování nebylo do konce roku 2006 dokončeno,
nebylo závislé na jeho vůli. Žalovanému tak vzniklo právo na dohodnutou odměnu
(provizi), kterou mu žalobce převedl na bankovní účet (§ 730 odst. 1, 2 obč. zák.); jinak řečeno, přijetím plnění se žalovaný bezdůvodně neobohatil (§ 451
odst. 2 obč. zák.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil
všechny v úvahu připadající dovolací důvody (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Pro rozhodnutí o dovolání jsou podstatné
námitky, jimiž prosazuje podřízení závazkového vztahu účastníků ustanovením
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „obch. zák.“), a kterými oponuje výkladu projevů vůle stran obsažených ve
smlouvě z 3. 11. 2006. Závěr, který odvolací soud na základě takové
interpretace smlouvy učinil (že právní vztah účastníků je vztahem z příkazní
smlouvy /§ 724 a násl. obč. zák./), považuje za nesprávný. Podle žalobce se
žalovaný nezavázal k činnosti spočívající v přivedení veřejných sítí k pozemku
parc. č. 2703/14 v katastrálním území Č.; dokončení zasíťování pozemku je ve
smlouvě uvedeno výlučně jako objektivní stav, který má být - lhostejno jak a
kým - dosažen ve sjednané době (do 31. 12. 2006) a byl jím podmíněn vznik
nároku na odměnu žalovaného za zprostředkování uzavření kupní smlouvy (§ 775
obč. zák.). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. Dovolání - přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona
č. 404/2012 Sb. (odvolací soud potvrdil ve věci samé v pořadí druhý rozsudek
soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku
ze dne 12. 1. 2010, č.j. 19 C 149/2009-86, proto, že byl vázán právním názorem
vyjádřeným v kasačním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2010, č.j. 12 Co 185/2010-127) - je i důvodné.
1) K volbě práva (§ 262 odst. 1, 2 obch. zák.).
Podle ustanovení § 262 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich
závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto
zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení
účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná (odstavec 1). Dohoda
podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).
Soudní praxe je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může
být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v občanském
zákoníku. Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu § 261 odst.
1, 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z §
261 odst. 3 obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu
obchodního vztahu písemnou volbou práva podle § 262 obch. zák., což platí i pro
vztahy, jejichž účastníky mohou být nepodnikatelé. Dohoda o volbě práva musí
obsahovat výslovný projev vůle, neboť jde-li o právní úkon, pro který je pod
sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost vůle dána obsahem
listiny, na níž je zaznamenán. K uzavření takové dohody může dojít též tím, že
smluvní strany v záhlaví smlouvy uvedou, podle kterých ustanovení obchodního
zákoníku se smlouva uzavírá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
5. 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4.
2005, sp. zn. 32 Odo 555/2004, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3877/2009).
V souzené věci - jak správně dovodil odvolací soud - projevená vůle smluvních
stran podrobit závazkový vztah (výlučně) režimu obchodního zákoníku z článku
11.1 smlouvy o zprostředkování nevyplývá. Použité vyjádření - slovo „zejména“ -
vůli stran podřídit závazkový vztah obchodnímu zákoníku relativizuje a v celém
textu smlouvy není žádný odkaz na konkrétní ustanovení obchodního zákoníku (ani
jiného zákona), který by mohl v otázce volby práva učinit jasno. Nad rámec
uvedeného je třeba připomenout, že úvaha dovolatele, že smlouva z 3. 11. 2006
je smlouvou spotřebitelskou, správná není (žalovaný ji neuzavřel jako
podnikatel), nehledě k tomu, že i kdyby tomu tak bylo, uplatnila by se druhá
věta § 262 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 433/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2011).
2) K výkladu smlouvy z 3. 11. 2006. Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve
smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod 73/2000, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Žalobce prostřednictvím dovolacího důvodu
uvedeného v § 241a odst. 3 o.s.ř. zpochybnil skutkové zjištění odvolacího
soudu, podle něhož vůlí, kterou účastnici projevili v písemné smlouvě z 3. 11. 2006, bylo založení právního vztahu, jehož obsahem byl závazek žalovaného
obstarat na základě příkazu žalobce přivedení veřejných (inženýrských) sítí k
předmětnému pozemku. Podle § 35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo
opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost
o tom, co chtěl účastník projevit. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony
vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření,
ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v
rozporu s jazykovým projevem. Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout
pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají
soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým,
logickým, systematickým a historickým. Kromě toho soud posoudí na základě
provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle účastníků v okamžiku uzavírání
smlouvy. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. přitom nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných
výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného
slovy, který učinili účastníci, byl vyložen v souladu se stavem, který
existoval v době učinění právního úkonu. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán
písemně (jako v daném případě), určitost projevu vůle je dána obsahem listiny,
na níž je zaznamenán. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci,
kdy účastníci řízení interpretují obsah právního úkonu odlišným způsobem. Soud
při úsudku o skutečné vůli toho, kdo právní úkon učinil, přihlédne zejména k
účelu tohoto právního úkonu, k okolnostem, za jakých k němu došlo, a k
následnému chování toho, kdo úkon učinil. Smlouva z 3. 11. 2006 definuje svůj účel v článcích 3.1, 4 a 5.1 jako
zprostředkování uzavření kupní smlouvy mezi zájemci a třetími osobami
(vlastníky nemovitosti). Závazek žalovaného (vyvíjet činnost směřující k tomu,
aby zájemci uzavřeli kupní smlouvu týkající se pozemku parc. č. 2703/14 a
nabyli na jejím základě vlastnické právo k pozemku) měl být splněn „registrací“
kupní smlouvy „při splnění předpokladů podle čl. 7.3 této smlouvy.“ Povinnost
žalobce zaplatit sjednanou odměnu (provizi) zprostředkovateli „za jeho činnost
dle ustanovení čl. 5.1 a ostatních ustanovení této smlouvy“ byla vázána na
dokončení přivedení veřejných sítí : a/ voda, kanalizace-možnost připojení v
ulici b/ plyn-rozvodná skříň včetně kolaudace, na něž bude možné připojit
stavbu, a to nejpozději do 31.
12. 2006, c/ elektřina-rozvodná skříň včetně
kolaudace, na niž bude možné připojit stavbu, a to výstavba rozvaděče
nejpozději do 31. 12. 2006, funkční zapojení včetně kolaudace nejpozději do 30. 6. 2007 (článek 7.4). Povinnost žalovaného vykonat pro žalobce činnosti
(faktické nebo takové, které spočívají v uskutečňování právních úkonů)
související se zasíťováním předmětného pozemku z projevů vůle obsažených v
písemné smlouvě nevyplývá. Článek 7.3 ve spojení s článkem 7.4 pojednávajícím o
splatnosti provize jednoznačně určuje, že přivedení veřejných sítí do 31. 12. 2006 je předpokladem (nikoliv podmínkou v právním smyslu) pro vznik nároku na
odměnu za zprostředkování uzavření kupní smlouvy. To, že článek 7.1 hovoří
(také) o činnosti zprostředkovatele podle „ostatních ustanovení této
smlouvy“ (ačkoliv žádná taková ustanovení smlouva neobsahuje), na závěru, že
absentuje podstatná náležitost příkazní smlouvy, tj. vymezení konkrétní
činnosti, kterou má příkazník v záležitosti inženýrských sítí uskutečnit,
nemůže nic změnit. Lze uzavřít, že skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí,
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho
prostřednictvím se žalobci podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Obstát ostatně nemohou ani právní závěry odvolacího soudu, jestliže je založil
na „vadném“ zjištění, podle něhož vůle účastníků smlouvy směřovala k závazku
žalovaného obstarat přivedení veřejných (inženýrských) sítí k pozemku žalobce. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu - aniž se zabýval zbývajícími námitkami
dovolatele - zrušil, a protože důvody kasace platí i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu