USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. T., zastoupené JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem v Brně, Nové náměstí 21, proti žalované AMISTA investiční společnost, a.s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 700/113a (identifikační číslo 274 37 558), zastoupené Mgr. Danielem Gajdošíkem, advokátem se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 93/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2023, č. j. 70 Co 118/2023-321, t a k t o:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
v Brně ze dne 6. 12. 2022, č. j. 70 Co 210/2021-230, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2023 – doručeným téhož dne – byla dovolatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání do patnácti dnů od jeho doručení. Protože poplatek nezaplatila, soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), dovolací řízení zastavil.
Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že se žalobkyně – spolu s dalšími osobami na straně žalující, mezi nimiž byl i J. T. – žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnických podílů pozemků parcelních čísel XY, XY a XY v katastrálním území XY (nikoliv do společného jmění manželů, ale do spoluvlastnictví). Soud prvního stupně žalobu
zamítl a odvolací soud potvrdil jeho rozhodnutí rozsudkem, proti němuž podali všichni žalobci dovolání. Žalobkyně poplatek za dovolání i přes výzvu nezaplatila a soud ve vztahu k ní dovolací řízení zastavil. Protože žalobkyně a J. T. netvoří nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 občanského soudního řádu, neuplatní se solidární poplatková povinnost. Jako podíloví spoluvlastníci se mohou každý sám za sebe domáhat svého nároku, a to v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. Správný byl i postup soudu prvního stupně při vyměření výše poplatku, přihlédl-li k tomu, že je požadováno nahrazení prohlášení vůle žalované, nicméně předmětem kupní smlouvy má být nemovitá věc.
Jde o obdobu žaloby o určení, která může jednak směřovat k určení vlastnického práva k nemovité věci, ale také k věci movité. Zákon č. 549/1991 Sb. mezi těmito situacemi rozlišuje tak, že za návrh na zahájení řízení o určení vlastnictví k nemovité věci se vybere poplatek jako za řízení, v němž jeho předmětem je nemovitá věc, tj. 5.000 Kč [položka 4 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., dále jen „sazebník“], zatímco v případě návrhu na zahájení řízení o určení vlastnictví k jiným věcem se poplatek vybere ve výši stanovené pro ostatní případy, tj. 2.000 Kč [položka 4 bod 1 písm. c) sazebníku].
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že závisí na vyřešení otázky transformace nároku z obligačního závazku vzniklého před uzavřením manželství a nabytí majetku do režimu společného jmění manželů po uzavření manželství s dopadem na nerozlučné společenství účastníků v řízení, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Druhou – rovněž neřešenou – otázkou je podle jejího názoru zpoplatnění žaloby o nahrazení prohlášení vůle. Dovolatelka uvedla, že v jejím případě odvolací soud nezohlednil ustanovení hmotného práva o společném jmění manželů, která ze zákona způsobují změnu režimu jak v oblasti hmotného, tak i procesního práva.
Ve věci samé figuruje na straně žalobce jednadvacet subjektů, z nichž jejím manželem je J. T., který poplatek za dovolání uhradil. Jak z žaloby vyplývá, ke dni zahájení soudního řízení žalobkyně a J. T. již byli manželé. Z tohoto důvodu byli povinni zaplatit poplatek společně a nerozdílně. V případě úspěchu ve věci samé, nahradí-li soud projev vůle žalované, bude uzavřena smlouva o převodu vlastnictví k nemovitým věcem za trvání jejich manželství a majetek nabydou do společného jmění manželů. Před uzavřením manželství není jiná možnost než společně nabývat majetek do režimu podílového spoluvlastnictví.
Uzavření manželství je tedy zásadní změnou, která má dopad do majetkových poměrů dovolatelky a J. T. a také má dopad i do jejich procesního postavení co se týče nerozlučného společenství s ohledem na povinnost úhrady soudního poplatku.
Povaha smlouvy o smlouvě budoucí podle dovolatelky předpokládá, že při následném uzavírání vlastní smlouvy se mohou doplňovat či měnit údaje tak, aby odpovídaly aktuálnímu stavu, tedy i údaj o tom, že namísto do podílového spoluvlastnictví budou strany nabývat majetek do společného jmění manželů. Naopak, aby po uzavření manželství mohli manželé nabývat věc do podílového spoluvlastnictví, museli by takovou vůli projevit, což dovolatelka a její manžel neučinili. Vzhledem ke skutečnosti, že společně s J.
T. uzavřeli s žalovanou jednu smlouvu o smlouvě budoucí, pak případné nahrazení projevu vůle a uzavření převodní smlouvy s žalovanou by se jich týkalo společně. Výsledkem řízení ve věci samé bude buď uzavření převodní smlouvy s žalobkyní a J. T. nebo zamítnutí jejich žaloby. Jde tedy v případě dovolatelky a J. T. o nerozlučné společenství. Vůči dovolatelce tedy nemělo být dovolací řízení zastaveno. Dovolatelka rovněž namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyměřil poplatek za žalobní návrh ve výši 5.000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. a) sazebníku, ač měl správně vyměřit poplatek ve výši 2.000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku, za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve výši 5.000 Kč a za dovolání podle položky 23 bodu 1 písmene b) sazebníku, přestože měl být poplatek vyměřen podle položky 23 bodu 1 písm. d) sazebníku, nicméně ze shora uvedených důvodů pouze jednou.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek (zřejmě míněno usnesení) odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2023, č. j. 70 Co 118/2023-321, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, resp. aby zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2023, č. j. 44 C 93/2018-309, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval jeho přípustnost. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně jsou splněna. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud nevyřešil otázku, zda v případě, že se manželé, kteří v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí manžely nebyli, domáhají podle § 1787 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), určení obsahu kupní smlouvy, mají z hlediska povinnosti k úhradě soudního poplatku postavení samostatných či nerozlučných společníků v rozepři. Dovolání není důvodné. Procesní společenství účastníků je upraveno v § 91 o. s. ř. Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe (§ 91 odst. 1 o. s. ř.); jde o tzv. samostatné společenství. Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2 věta první o. s. ř.); takové společenství je nerozlučné. Pro posouzení, zda se jedná o samostatné nebo nerozlučné společenství, je rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva. O nerozlučné společenství jde (jen) tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 33 Odo 1136/2006). Samostatné společenství vzniká zejména tím, že žalobu podá (nebo je v žalobě označeno) společně více osob. V samostatném společenství jedná každý účastník sám za sebe a jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 1708/2006). V daném případě se žalobkyně a J. T. domáhají žalobou uzavření kupní smlouvy, podle níž mají nabýt do podílového spoluvlastnictví spoluvlastnické podíly ke shora označeným pozemkům. Činí tak na základě před vznikem manželství sjednané smlouvy uzavřené podle jejich tvrzení před podáním žaloby. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1520/98, vysvětlil, že ve sporu o určení, že žalobce je vlastníkem nemovitosti, mají žalovaní postavení samostatných společníků v rozepři, v důsledku čehož každý z nich jedná v řízení sám za sebe. K těmto závěrům se posléze opětovně přihlásil například v rozsudcích ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1648/2007, ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4420/2007, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, uveřejněném pod číslem 62/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4840/2015. Obdobně je nutno dovodit, že domáhá-li se více osob podle § 1787 o. z. určení obsahu kupní smlouvy, podle níž by nabyly spoluvlastnické podíly k nemovitým věcem, mají tyto osoby postavení samostatných společníků v rozepři. Jiná situace je v případě, že se manželé domáhají určení obsahu této smlouvy tak, že mají spoluvlastnické podíly nabýt do společného jmění manželů. Takový nárok však musí vyplývat z předmětu řízení, který je vymezen žalobou. V daném případě se však žalobkyně a J. T. domáhají nabytí těchto spoluvlastnických podílů do podílového spoluvlastnictví. Není přitom rozhodující, že jsou již manželé (tuto skutečnost přitom soudu sdělili až v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno dovolací řízení), rozhodující je, jak byl předmět řízení vymezen v žalobě. Odvolací soud proto správně vycházel z toho, že jsou v postavení samostatných procesních společníků. Otázka, jak měla být zpoplatněna žaloba o nahrazení projevu vůle, přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka v první řadě zpochybňuje výši poplatku vyměřeného za řízení v prvním stupni a v řízení odvolacím. Tato námitka nemůže přípustnost dovolání založit, neboť odvolací soud o těchto poplatcích nerozhodoval. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že poplatek za dovolání měl být vyměřen podle položky 23 odst. 1 písm. d) sazebníku, a nikoliv podle odst. 1 písmene b) této položky. Dovolání v této části totiž není podle § 243c odst. 3 první věty a § 218b) o. s. ř. subjektivně přípustné, neboť v daném případě činí podle obou shora uvedených ustanovení poplatek za dovolání 14.000 Kč, což potvrzuje i dovolatelka. Za této situace jí nemohl i případně nesprávný odkaz na příslušné ustanovení způsobit újmu na jejích právech, jež by měla být odstraněna rozhodnutím dovolacího soudu. Ze shora uvedeného se podává, že usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalované podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu