USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. K., bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Ostrava, Sadová 1585/7, proti žalované CONTRACTIS, s. r. o., se sídlem Praha 5, Nad Zámečnicí 1841/34, identifikační číslo osoby 257 27 737, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 282/57, o zaplacení 828 473 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 150/2017, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. 23 Co 231/2018-92, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. 23 Co 231/2018-92, se zamítá.
Žalobce krom dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podal i návrh na odklad jeho vykonatelnosti, v němž tvrdil, že jsou splněny zákonné podmínky pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (řádnost a přípustnost dovolání) s tím, že v důsledku neprodleného výkonu rozhodnutí (exekuce) mu hrozí závažná újma na jeho právech.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že nejsou splněny předpoklady v bodě 3/ a 4/. Se zřetelem k obsahu spisu i podaného návrhu nelze dovodit opodstatněný závěr, že neprodlenou úhradou nákladů řízení, jejichž výše činí 93 186 Kč, by žalobci hrozila závažná újma. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatele na odklad vykonatelnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu
zák., nemůže obstát, neboť platí, že rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští, má to za následek, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván, že o něm nebude rozhodnuto a že ani nenastanou hmotněprávní účinky změny žaloby. Rozdíl oproti nároku uplatněnému poškozeným v trestním řízení spočívá v tom, že navrhne-li poškozený, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal, a učiní-li tak řádně (splní podmínky pro jeho řádné uplatnění), je povinností soudu o něm rozhodnout, tedy jinak řečeno se takový nárok stává součástí trestního řízení (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád, komentář, 7. vydání,
Praha: C.H.Beck, 2013, bod 19 k § 43). Důsledek rozhodnutí soudu v trestním řízení, jímž soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem, tak nelze ztotožňovat s důsledkem rozhodnutí soudu o (ne)připuštění změny žaloby. Námitky týkající se posouzení souladu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, jež žalobce zakládá na přesvědčení, že pro připuštění změny žaloby byly v dotyčném řízení splněny podmínky, nejsou s to založit přípustnost dovolání, neboť jejich prostřednictvím dovolatel buduje vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, z níž vycházel odvolací soud. Ten vyšel ze zjištění, že dotyčný soud změnu žaloby nepřipustil.
Dovolatel tak právní závěr odvolacího soudu zpochybňuje skutkovými námitkami. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).