33 Cdo 4087/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře Klára Samková s.r.o., se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6 (identifikační číslo 283 86 671), zastoupené JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, proti žalovanému Ing. arch. D. T., o 30.379 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 454/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2016, č.j. 14 Co 258/2016-220, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku ze dne 7. 3. 2016, č.j. 34 C 454/2014-192, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 451,63 Kč s příslušenstvím, rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 26.539,34 Kč s příslušenstvím, potvrdil jej v zamítavém výroku co do 3.388,03 Kč s příslušenstvím a v rozsahu příslušenství z částky 451,63 Kč od 27. 9. 2014 do 26. 1. 2015 a z částky 26.539,34 Kč od 27. 9. 2014 do 26. 1. 2015, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.891,52 Kč.
Výrok, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, napadla žalobkyně dovoláním.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 28.
11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, a ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014). Dovolání žalobkyně není přípustné, neboť směřuje proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně, jejichž náhradu odvolací soud s odkazem na § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobkyni odepřel, představují 24.896 Kč. Dovolací soud zohlednil sedm úkonů právní služby (výzva k úhradě, převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ke stanovisku žalovaného k žalobě a zastoupení u tří jednání), jejichž mimosmluvní sazba podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí 2.460 Kč za úkon, sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 151 odst. 2 o.s.ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 1.519 Kč.
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu