U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. C., zastoupené JUDr. Vladimírem Focko, advokátem se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti žalované M. H., zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, kpt. Jaroše 19, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu Brno-venkov, pod sp. zn. 4 C 108/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 16 Co 444/2007-142, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Borise Vágnera, advokáta se sídlem v Brně, kpt. Jaroše 19.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve výroku o věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. července 2007, č.j. 4 C 108/2004-122, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do
poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení nastolené právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane- li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 700/2004, usnesení ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18. října 2007, sp. zn. II. ÚS 2531/07). Ztotožnil-li se odvolací soud s právním posouzením věci soudem prvního stupně, tj. s jeho závěry o nedostatku aktivní věcné legitimace, a dodal, že žalobě nelze vyhovět taktéž proto, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná jako celek pro nemožnost plnění podle § 37 odst. 2 obč. zák., pak nemůže být dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v situaci, kdy žalobkyně zpochybňuje pouze závěr o neplatnosti smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření žalované k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 7 písm. e), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) částkou 2.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 460,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 17. srpna 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu