33 Cdo 4142/2008

33 Cdo 4142/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci

žalobce M. O., zastoupeného Mgr. Alenou Podhornou, advokátkou se sídlem v

Moravské Třebové, Komenského 20, proti žalovanému Ing. R. K., s místem

podnikání Svitavy-Předměstí, Uzavřená 22/12, identifikační číslo 45569321,

zastoupenému JUDr. Ivanou Markusovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 16, o

odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C

142/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-

pobočky v Pardubicích ze dne 20. května 2008, č. j. 22 Co 27/2008-403, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rozsudkem ze dne 10. června 2004, č. j. 9 C 142/2002-211, Okresní soud ve

Svitavách uložil žalovanému povinnost odstranit vady díla na domě č. p. 540,

který je postaven na stavební parcele č. 830 v obci a katastrálním území H.,

uvedené v soupisu vad díla vyhotoveném dne 25. 10. 2001 soudním znalcem P. D.,

a to vady uvedené v bodě 4 až 23 tohoto soupisu odstraněním stávající

konstrukce podlah a příček v domě č. p. 540 v katastrálním území H.,

odstraněním stávajícího násypu a provedením nové konstrukce násypu z vhodného a

dostatečně zhutnělého materiálu a zhotovením nových podlah a příček dle

projektové dokumentace na stavbu „Rodinný dům SYL 15 – H.“, kterou vypracoval

S. – projektování staveb, zakázka č. 11/1998, včetně podlahového vytápění a

dlažby, vyklizení veškerého stavebního materiálu z domu a jeho okolí a

vymalování bytu a vadu uvedenou v bodu 1 tohoto soupisu vad odstraní výměnou

zpětné kanalizační klapky, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 6. ledna

2005, č. j. 22 Co 300/2004-235, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu

vrátil k dalšímu řízení. Uložil mu, aby zjistil, co bylo předmětem smlouvy o

dílo v situaci, kdy žalovaný zahájil stavební činnost na již rozestavěné stavbě

budoucího rodinného domu. Současně mu vytkl, že enunciát nevyhovuje požadavku

přesnosti, určitosti a srozumitelnosti, aby mohl být materiálně vykonatelný,

neboť výrok rozsudku odkazuje na soupis vad a projektovou dokumentaci, které

nejsou jeho součástí. Rozsudkem ze dne 13. června 2006, č. j. 9 C 142/2002-285, Okresní soud ve

Svitavách pro dílčí zpětvzetí žaloby částečně zastavil řízení o odstranění

některých vad díla (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok

II.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a

IV.). Uzavřel, že smlouva o dílo ze dne 23. 3. 1999 je neplatná pro neurčitost,

neboť nebyl nezaměnitelným způsobem vymezen předmět díla a rozsah stavebních

prací, které měl žalovaný pro žalobce provést, a tyto nedostatky smlouvy nelze

odstranit ani s přihlédnutím k vypracované projektové dokumentaci. Usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 22 Co 545/2006-315, Krajský soud v

Hradci Králové-pobočka v Pardubicích zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve

výrocích II., III. a IV. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neztotožnil se se

závěrem, že smlouva o dílo je neplatná. V písemné formě zachycená smlouva ze

dne 23. 3. 1999 obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy o zhotovení věci

na zakázku. Mimo okruh účastníků smlouvy, dohody o ceně díla a způsobu jejího

zaplacení byl řádně dohodnut i předmět díla. O tom, jaký dům měl být postaven,

nebylo mezi účastníky sporu, a to již proto, že před uzavřením smlouvy měl

žalovaný k dispozici projektovou dokumentaci domu a byl seznámen se stavem

staveniště. Jeho závazek spočíval v dostavbě rodinného domu podle projektové

dokumentace. Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 9 C 142/2002-378, uložil žalovanému povinnost odstranit

vady díla na domě čp. 540 postaveném na stavební parcele č.

830 v obci a k. ú. H., spočívající „v uložení kanalizační přípojky v zámrzné hloubce, poklesu

betonové podlahy v dětském pokoji, která je narušena vlasovými trhlinami,

vodorovné trhlině v příčce mezi dětským pokojem a jídelnou, od dveří k obvodové

zdi ve výšce 180 cm, v tloušťce 2 mm, vodorovné trhlině, v příčce mezi dětským

pokojem a jídelnou od dveří k obvodové zdi, ve výšce 15 cm, u obvodové zdi

rozevřené na 3-4 mm, poklesu podlahy jídelny o 4 mm (zřejmé na rozevřené spáře

mezi dlažbou a soklem), svislé trhlině v rohu kuchyně mezi příčnou a vnější

stěnou (poklesu příčky mezi kuchyní a zádveřím), šikmé trhlině na příčce mezi

obývacím pokojem a ložnicí v délce 3,5 m, rozevřené až na 4 mm (poklesu

příčky), poklesu podlahy v obývacím pokoji v jihozápadním rohu místnosti až o 8

mm (zřejmé spáře mezi podlahou a soklem obvodové stěny), svislé trhlině na

nadezdívce nad průvlakem mezi obývacím pokojem a kuchyní v délce 80 cm,

rozevřené na 1-2 mm, vlasové trhlině v předsíni kolem zárubně dveří do

koupelny, plísně do výšky 15 cm na příčce v koupelně, trhlině v ložnici v rohu

místnosti mezi obvodovou stěnou a příčkou ke koupelně (šikmá vlasová trhlina a

plíseň do výšky 15 cm na této příčce), svislé trhliny v koupelně v rohu mezi

obvodovou stěnou a příčkou v ložnici, výškového posunutí obkladů až o 8 mm,

poklesu příčky, poklesu podlahy v koupelně při vnější zdi až o 3 mm, poklesu

vany v koupelně, netěsnosti odpadního potrubí pod vanou v koupelně, vodorovné

trhlině v zádveří na příčce vlevo vedle dveří do komory ve výšce 180 cm, svislé

trhlině v zádveří na příčce ke koupelně a plísně v zádveří do výšky 15 cm na

příčce ke koupelně“ a rozhodl o nákladech řízení. To, zda žalovaný mohl či měl

zjistit při vynaložení veškeré odborné péče nevhodnost staveniště či pokynů

daných žalobcem soud prvního stupně považoval „spíše“ za otázku právní než

skutkovou; zamítl proto důkazní návrh žalovaného na vypracování znaleckého

posudku, který by tuto otázku zodpověděl. Vázán právním názorem odvolacího

soudu vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 3. 1999 smlouvu o dílo,

jejímž předmětem byla dostavba typového rodinného domu podle projektové

dokumentace, kterou měl žalovaný k dispozici. V záruční době se na domě

projevila celá řada vad, jež jsou popsány v soupisu vad vyhotoveném P. D. Žalobce vady díla reklamoval nejprve dopisem ze dne 11. 7. 2001, přičemž dosud

zjištěné vady popsal a domáhal se slevy z ceny. Podáním ze dne 8. 11. 2001

upřednostnil požadavek na jejich odstranění. Vycházeje ze závěrů znaleckého

posudku Ing. P. a posudku jeho konzultanta Doc. Ing. J. M., CSc., označil za

jednoznačnou příčinu vzniklých vad nesprávné provedení násypu uvnitř základů

objektu, tj. použití nevhodných zásypových materiálů, nehutnění zásypových

vrstev a nesprávně uložené výztuže konstrukce podlahy. S odkazem na § 645 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „obč.

zák.“), zdůraznil, že žalovaný (jako zhotovitel) odpovídá za vady

díla zapříčiněné vadností materiálu dodaného objednatelem (žalobcem) a za vady,

jejichž příčinou byly nevhodné pokyny objednatele, jestliže jej na tyto

skutečnosti neupozornil. Na základě závěrů vyjádřených v R 2/78 nelze totiž

pominout, že jde o odpovědnost objektivní, což znamená, že zhotovitel odpovídá

za vady díla bez ohledu na to, zda jejich vznik zavinil, a zprostit se této

odpovědnosti může pouze tehdy, jestliže objednatele na shora uvedené

skutečnosti upozornil. Pro souzenou věc to znamená, že neupozornil-li žalovaný

na nevhodnost žalobcem dodaného materiálu, na jeho nevhodné pokyny při

zhotovování díla, popř. na to, že dílo by mohlo být postaveno na nevhodném

podloží, nemůže se odpovědnosti za vady díla zprostit. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. května

2008, č. j. 22 Co 27/2008-403, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně úplně zjistil

skutkový stav věci a přiléhavě věc právně posoudil. K námitkám žalovaného

zopakoval právní argumentaci soudu prvního stupně založenou na principu

objektivní odpovědnosti zhotovitele za vady díla (zhotovené věci) podle § 645

obč. zák a jeho možnosti se jí zprostit. Obrana žalovaného založená na tom, že

nemohl objektivně zjistit nevhodnost materiálu ani pokynů objednatele (vystavět

rodinný dům na již zčásti „zhotovených základech“) a žalobce na tyto

skutečnosti tedy upozornit, nemůže obstát. K jeho tíži jako profesionála v

oboru musí jít okolnost, že pokračoval v zahájené stavbě, aniž se - na základě

svých odborných znalostí a schopností - přesvědčil o vhodnosti dosud

provedených prací a stavebních konstrukcí pro dokončení díla. Vycházeje z

uvedeného východiska odvolací soud nedoplňoval dokazování, neboť soudem

ustanovený znalec bez větších problémů zjistil nevhodnost existujících

„základů“ ke stavbě rodinného domu a nebylo pochyb o tom, že zjištění o

vhodnosti rozestavěného díla ke stavbě domu nebylo nemožné, neúměrně složité,

popř. finančně náročné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,

žalovaný (dále též „dovolatel“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Prosazuje názor, že ze samotné existence písemného dokumentu ze dne 23. 3. 1999

označeného za smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“) vyplývá skutečnost, že si

účastníci smlouvy dohodli, že jejich smlouva bude uzavřena písemně. Za tohoto

stavu předmět plnění písemně uzavřené smlouvy - byl-li vymezen jako „výstavba

rodinného domku“, aniž byla provedena jeho bližší specifikace např. odkazem na

konkrétní projektovou dokumentaci a parcelní číslo pozemku, na kterém má být

postaven - je neurčitý a smlouva je v důsledku toho jako celek neplatná. Dovolatel tak nemůže odpovídat za vady díla zhotoveného na základě neplatné

smlouvy. Jen z toho, že prováděl pro žalobce následně stavbu podle projektové

dokumentace, nelze dovodit, že projevená vůle smluvních stran (v okamžiku

uzavírání smlouvy) byla shodná a určitá. Má zato, že nemůže podle § 645 odst. 2

obč. zák. odpovídat za skryté vady části stavby, které neprováděl, tj. základových prací spočívajících ve volném rozprostření násypu uvnitř základů

objektu, v nedostatečném zhutnění zásypu, v neprovedení skrývky vrchních

humózních vrstev terénu a v nevhodném uložení výztuže konstrukcí podlahy. Žalobce mu předal téměř hotové základové konstrukce rodinného domu, na kterém

se v průběhu záruční doby projevily skryté vady, jež měly za následek vznik

poruch na výsledku jeho stavební činnosti. Odpovědnost za tyto skryté vady

nese předchozí zhotovitel. Rozhodnutí odvolacího soudu, je-li založeno na

závěru, že dovolatel mohl zjistit nevhodnost již zhotovených základů pro

výstavbu zbývající části stavby rodinného domu, vychází ze skutkového zjištění,

které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování

(§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Neobstojí argument, že zjistil-li vady soudní

znalec, mohl je žalovaný jako profesionál (při vynaložení veškeré odborné péče)

zjistit také. Odvolacímu soud v té souvislosti vytýká, že řízení zatížil vadou,

která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť nezjišťoval, zda mohl zjistit skryté vady dosud zhotovených

základových konstrukcí; znalecký posudek měl dát odpověď rovněž na otázku míry

spoluodpovědnosti žalobce na vzniku vytčených vad díla. S tímto odůvodněním

dovolatel navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu

řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237

odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal, vázán uplatněnými

dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo

důkazy ve věci samé. Při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které

byly označeny nejpozději v odvolacím řízení.

V dovolacím řízení, jehož účelem

je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci

neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové

důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před

soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního

soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu

Právní rozhledy 6/1996). Teprve v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým)

tvrzením, že účastníci si dohodli, že smlouva o dílo bude mít písemnou formu. K

tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť jak již bylo výše

vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám,

jež mohl žalovaný uplatnit v průběhu odvolacího řízení, a přesto tak neučinil. Výhradou vůči závěru o určitosti předmětu plnění smlouvy o dílo (a tím i její

platnosti) vystihl dovolatel dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc

posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní

předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci

nesprávně aplikoval.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně,

určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou

vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle

ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a §

852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je

takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se

nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon

učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Podle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech

nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda

účastníků. Podstatné náležitosti (essentialia negotii) smlouvy o dílo tvoří dohoda o

předmětu smlouvy (o díle) a o poskytnutí ceny za dílo. Pro uzavření smlouvy o

dílo není předepsána zvláštní forma, a to ani v případě, spočívá-li dílo ve

zhotovení nemovitosti. Jestliže se však objednatel se zhotovitelem dohodnou na

písemném uzavření smlouvy, je smlouva pro nedodržení formy neplatná, nikoliv

však absolutně, nýbrž pouze relativně (§ 40 odst. 1 a § 40a obč. zák.). Z toho,

že navrhovatel předložil návrh smlouvy písemně, nelze bez dalšího usuzovat, že

projevil vůli uzavřít smlouvu v písemné formě (srovnej rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 19. února 1998, sp. zn. 2 Odon 76/1997, publikovaný v časopisu

Soudní judikatura číslo sešitu 14/98, pod SJ 100/98). O uzavřené smlouvě je

zhotovitel díla povinen vydat objednateli písemné potvrzení, ledaže by dílo

bylo zhotoveno na počkání (§ 632 obč. zák. ). V ostatních případech je

zhotovitel povinen vydat objednateli písemné potvrzení o uzavřené smlouvě, v

němž uvede předmět plnění (dílo), jeho rozsah, jakost, cenu díla a dobu

zhotovení, na nichž se strany ve smlouvě dohodly. Účelem písemného potvrzení je

umožnit objednateli, aby prokázal, co bylo obsahem smlouvy; samo o sobě však

nepředstavuje písemnou formu smlouvy, ale je jen písemným osvědčením o již

uzavřené smlouvě. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá,

že žalobce na základě projektové dokumentace (typového) rodinného domu SYL 15

vyhotovené Ing. S. zahájil stavbu domu na pozemku st. parcely č. 830 v

katastrálním území H. Na stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 20. 7. 1998,

č. j. OVÚP/22/732/98-Hý, a povolení k trvalému užívání (kolaudační rozhodnutí)

dne 12. 1. 2000, č. j. OVÚP/2/1478/1999/2000-Hý, obě odborem výstavby a

územního plánování Městského úřadu ve Svitavách. Ve stádiu, kdy již z části

(blíže nezjištěné) byly provedeny základové práce a částečně byl proveden zásyp

– zavážka, stavbu navštívil žalovaný, který se seznámil s dosud provedenými

pracemi a na základě projektové dokumentace, rozpočtu, výkazu výměr a vydaného

stavebního povolení se s žalobcem ústně dohodl, že pro něj dostaví podle

uvedené projektové dokumentace rodinný dům.

O jejich dohodě žalovaný pořídil

listinu označenou za „smlouvu o dílo“, jejíž text je rozdělený do kapitol:

předmět díla, cenové a fakturační podmínky, čas plnění, předání a převzetí

díla, odpovědnost za sankční vztahy a společná ustanovení, končící záznamem, že

byl pořízen ve Svitavách dne 23. 3. 1999, kterou podepsali oba účastníci

řízení. V návaznosti na to došlo ke srovnání a dobetonování základů, zásyp,

který se nacházel uvnitř zděním ohraničených základů, byl rovnoměrně rozhrabán

a zhutněn vodou (při zahájení stavební činnosti žalovaného byla kanalizace

volně pospojovaná a položená, nezasypaná a viditelná na celém základu). Na

takto připravený násyp byl navezen recyklát představovaný drceným štěrkem s

asfaltem o síle asi 10-15 cm a následně se pokládal beton. Podle předložené

projektové dokumentace žalovaný dům zhotovil a bylo vydáno rozhodnutí o jeho

trvalém užívání. Přestože žalovaný namítá neurčitost smluvního ujednání o tom, co mělo být

smlouvou o dílo zhotoveno (co bylo předmětem jeho závazku), mezi účastníky

nebylo sporu o tom, že žalovaný předtím, než vyhotovil listinu ze dne 23. 3. 1999, se seznámil se stavem dosud provedených prací na stavbě domu a že v

souladu s projektovou dokumentací (typového) rodinného domu SYL 15 vyhotovenou

Ing. S. pro žalobce vystavěl dům dnes čp. 540 na stavební parcele č. 830 v obci

a k. ú. H. Jelikož si smluvní strany nedohodly, že smlouva musí mít písemnou

formu, stačilo, že předmět plnění byl dohodnut ústně na základě uvedené

projektové dokumentace, stavebního povolení dne 20. 7. 1998, rozpočtu stavby a

výkazu výměr; i z následného chování účastníků, kteří plnili své smluvní

povinnosti, tj. chovali se podle smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze

dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 938/2004), lze dovodit, že neměli pochyb o

tom, jaké práce má žalovaný provést a jaký materiál musí použít k tomu, aby

provedl dílo podle schválené projektové dokumentace, v souladu s vydaným

stavebním povolením a aktuálním stavem staveniště. Nelze proto dospět k závěru,

že smlouva o dílo je neplatná pro neurčitost jejího předmětu plnění. Okolnost,

že v písemném potvrzení o uzavřené smlouvě o dílo ze dne 23. 3. 1999 není

uveden odkaz na shora citované listiny, není způsobilá zpochybnit určitost

ujednání o předmětu plnění, tak jak o něm bylo dosaženo ústní shody mezi

účastníky řízení. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatel zpochybňuje závěr, že odpovídá i za vady části stavby, které

neprováděl, a prosazuje názor, že odpovědnost za tyto vady nese předchozí

zhotovitel. Podle § 645 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku

zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po

převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti

objednatelem při zakázce vymíněné [odstavec 1)]. Zhotovitel odpovídá za vady

provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem

či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost materiálu či

nevhodnost jeho pokynů neupozornil [odstavec 2)]. Výklad ustanovení § 645 obč. zák.

nečiní v právní teorii ani soudní praxi

problémy (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.,

Občanský zákoník II., § 460–880, Komentář, 1. vydání, Praha C. H. Beck, 2008,

str. 1665, str. 1647). Z prvního odstavce § 645 obč. zák. jednoznačně vyplývá,

že zhotovitel odpovídá jak za vady, které má věc zhotovená na zakázku v době

plnění, tj. při převzetí věci objednatelem, tak za vady, které se vyskytnou po

plnění v záruční době. Jde o odpovědnost objektivní, která vzniká nezávisle na

zavinění zhotovitele. Z druhého odstavce § 645 obč. zák. se pak podává, že

zhotovitel odpovídá i za vady, jejichž příčinou byla vadnost materiálu dodaného

objednatelem nebo nevhodnost jeho pokynů. Za takové vady neodpovídá zhotovitel

jen v případě, že splnil svou povinnost objednatele na nevhodnost materiálu

nebo pokynů upozornit (§ 637 odst. 1 obč. zák.). Za nedostatky materiálu se

přitom považují nejen jeho zjevné vady (skryté vady materiálu nelze před

zhotovením díla zjistit), ale i takové jeho vlastnosti, které znemožňují

objednané dílo řádně zhotovit. V případě pokynů objednatele otázka, zda

zhotovitel nevěděl (nemohl zjistit), že pokyn objednatele vystavět podle

projektové dokumentace rodinný dům na místě, které mu určil (tj. tam, kde již z

části byly provedeny stavební práce), a zda na základě svých odborných znalostí

a technologických možností mohl a měl zjistit nevhodnost připraveného podloží a

dosud provedených stavebních prací, souvisí s otázkou jeho zavinění, která –

jak vyplývá ze shora uvedeného výkladu – při objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) je bez právního významu. Své odpovědnosti se nemůže

zprostit ani s poukazem na zaviněné protiprávní jednání třetích osob. V případě

pokynu objednatele, u něhož byla nevhodnost zjištěna až dodatečně, nastává

stejná situace jako u skrytých vad objednatelem dodaného materiálu; za tyto

nedostatky nese – objektivně – odpovědnost zhotovitel. Povinnost upozornit na

nevhodnost pokynů je povinností objektivní, neboť zhotovitel nese následky

jejího nesplnění i tehdy, jestliže o nevhodnosti nevěděl (nemohl vědět). Zákonným důsledkem nesplnění této povinnosti je pak odpovědnost za vady

zhotovené věci podle § 645 odst. 2 obč. zák. Se zřetelem ke shora uvedenému jsou proto nerozhodné otázky možnosti žalovaného

zjistit skryté vady dosud provedených stavebních prací a spoluzavinění žalobce

na vzniklých vadách díla, které chtěl žalovaný ozřejmit dokazováním (zejména

revizním znaleckým posudkem). Vada řízení spojená s nezjišťováním těchto

okolností nemohla (i kdyby byla dána) nic změnit - s přihlédnutím ke shora

učiněným závěrům - na právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a

odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak nebyl uplatněn důvodně. Jak vyplývá z § 242 odst. 4 o. s. ř., účastníci mohou v dovolání měnit dovolací

důvody jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Uplatněním dovolacího důvodu se

přitom míní nejen to, který z dovolacích důvodů byl použit, ale zejména jak byl

po obsahové stránce vylíčen. Z těchto důvodů nemohl dovolací soud přihlédnout k

obsahu doplnění dovolání ze dne 30. 9. 2008 a ze dne 12. 1.

2009 sepsaných

žalovaným (a nikoli jeho advokátem), jenž nejsou obsahově rozvinutím odůvodnění

již dříve uplatněných dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této

fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by

jinak měl proti žalovanému právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, §

151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.