U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve
věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v
Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti žalovanému J. R., se sídlem v Českých
Budějovicích, Na Zlaté stoce 1596/10a (identifikační číslo osoby 41935349),
zastoupenému Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích 1,
Široká 15/8, o 63.722,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 23 C 50/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2014, č.j. 19 Co
834/2014-267, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí v části, jíž krajský
soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 20. 1. 2014, č.j. 23 C 50/2011-220, a výslovně i v části, jíž krajský soud
rozhodl o nákladech řízení. Dovolání vykazuje vady, neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a sice
způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje žádnou
argumentaci, a tedy ani vymezení důvodu dovolání (srov. § 241a odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013,
srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb., dále jen „o.s.ř.“). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§
241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze
pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v
dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či
jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatel – který k přípustnosti dovolání uvedl
toliko, že ji opírá o § 237 o.s.ř. – nedostál, otázkou naplnění kritérií
uvedených v citovaném ustanovení se vůbec nezabýval a způsobilé vymezení
přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání. Sluší se poznamenat, že závěr o způsobilém vymezení přípustnosti dovolání,
respektive o přípustnosti dovolání nelze dovodit z tvrzení dovolatele, podle
něhož „o důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky
poučit (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 762/2001)“, které
uvedl v souvislosti s výtkou, že soud prvního stupně účastníkům poskytl
nesprávné poučení podle § 118a o.s.ř. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se
totiž podává, že odvolací soud shledal námitky žalobce v tomto směru
nedůvodnými s ohledem na to, že se k poslednímu jednání před soudem prvního
stupně bez omluvy nedostavil, přičemž tento závěr je v souladu s judikaturou
dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). O dostatečné
vymezení přípustnosti dovolání se nejedná a přípustnost dovolání nezakládá ani
argument, že se odvolací soud nezabýval a nevypořádal se všemi námitkami
žalobce spojený s odkazem „viz rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2687/2007“. Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2687/2007,
shledal porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces v nedostatečném
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což vyhodnotil jako vadu řízení, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12.
2012) a která založila přípustnost i
důvodnost dovolání; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 však vady řízení
samostatným dovolacím důvodem již nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze
– za zde nenaplněného předpokladu – že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3,
věta druhá, o.s.ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první,
o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2015
JUDr. Pavel K
r b e k
předseda senátu