33 Cdo 4241/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně LooKey REAL ESTATE s.r.o. se sídlem v Brně, Botanická 611/34
(identifikační číslo osoby 28324242), zastoupené Mgr. Čestmírem Sekaninou,
advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, proti žalovaným 1) Ing. J.
H., zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské
náměstí 644/3, a 2) K-TIME s.r.o. se sídlem v Brně, Kalvodova 931/27a
(identifikační číslo osoby 29224489), zastoupené Mgr. Filipem Slavíkem,
advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského 307/4, o zaplacení 250.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 62/2012, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2015,
č.j. 70 Co 50/2015-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému Ing. Jiřímu Hudečkovi na
náhradě nákladů dovolacího řízení 11.616,- Kč do tří dnů od právní moci
usnesení k rukám JUDr. Pavla Fojty, advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou K-TIME s.r.o. nemá žádná z
těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku o věci samé v záhlaví citovaného
rozsudku krajského soudu není přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1,
7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen
„o.s.ř.“).
K námitkám dovolatelky, že její skutková tvrzení dostatečně odůvodňovala nárok
ve vztahu k prvnímu žalovanému a proto měl „soud aplikovat právní normu na
zjištěný skutkový stav“, dovolací soud poukazuje na odůvodnění napadeného
rozhodnutí, z něhož se podává, že odvolací soud po právní stránce ve vztahu k
nároku uplatněnému proti prvnímu žalovanému dovodil, že pokud nedošlo mezi
prodávající a prvním žalovaným jako spotřebitelem k uzavření zprostředkovávané
smlouvy, nemá žalobkyně právo na odměnu podle § 774 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“ /
viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./), od něhož se nelze odchýlit v neprospěch
spotřebitele (§ 55 odst. 1 a 3 obč. zák.), a že tím méně mohl žalobkyni
vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, že odměna nebyla
sjednána. Uvedený závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž se
nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze
dne 25. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 740/2002, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo
2552/2012, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2010, sp.
zn. 20 Co 433/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 102/2011).
Zbývající námitky nevystihují jediný možný dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Dovolatelka totiž nenapadá žádný
právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na
němž je rozhodnutí o věci založeno. Soudům obou stupňů vytýká, že řízení
zatížily vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(absence řádného odůvodnění neprovedení navržených důkazů, nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudů obou stupňů). K takovým vadám – pokud by skutečně jimi řízení
bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané
věci splněn není. Ani námitky, že soudy obou stupňů pominuly rozhodné
skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, a že jejich rozhodnutí vycházejí ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, nesměřují proti právnímu posouzení věci.
Dovolatelka sice výslovně podala dovolání do všech výroků rozhodnutí odvolacího
soudu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci – natož tu, jež
by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným
jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňují (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
první žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu