33 Cdo 427/2025-651
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobců a) G. N. a b/ V. B., zastoupených Mgr. Bc. Lukášem Topinkou, advokátem se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 1124/12, proti žalovanému A. E., zastoupenému JUDr. Romanem Andělem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 16 C 164/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č. j. 22 Co 100/2024-617, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Bc. Lukáše Topinky, advokáta.
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 16 C 164/2018-554, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby soud určil, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky stavební parcely č. XY, jejíž součástí je stavba č.p. XY, a pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, obec ,XY okres XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY; žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 64 311,50 Kč. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.
9. 2024, č. j. 22 Co 100/2024-617, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníci předmětných nemovitých věcí, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 150 021 Kč. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že kupní smlouva z 24. 11. 2014, jíž žalobci převedli vlastnické právo k nemovitým věcem žalovanému, je platným právním jednáním (§ 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
z.“). K zaplacení kupní ceny mělo dojít započtením pohledávky žalovaného ve stejné výši z titulu zápůjčky podle dohody o uznání dluhu z 21. 11. 2014. Na rozdíl od soudu prvního stupně k uznání dluhu nepřihlédl; považoval je za zdánlivé právní jednání (§ 553, § 554 o. z.). Závazky žalobců, které měly být předmětem uznání, nejsou řádně specifikovány a nejasnosti (neurčitost) se nepodařilo výkladem odstranit (§ 555 a násl. o. z.). Dluh z půjčky, jejímž titulem měla být dohoda o novaci ze 17. 10. 2011, není vymezen výší.
Závazek z prodeje bytu není identifikován právním důvodem, tj. z jakého titulu byl žalobce rozdíl mezi kupní cenou jím zaplacenou a kupní cenou, kterou následně obdržel, po žalobcích požadovat. Žalovaný doložil závazky žalobců z jiných důvodů a ve výši nekorespondující se dluhy uvedenými v dohodě o uznání, která zahrnovala i příslušenství v ní uvedených závazků (bez jeho specifikace), přitom v podání z 18. 7. 2024 určil částku 4 166 000 Kč jako součet jiných závazků, které příslušenství neobsahovaly.
Skutečnost, že žalovaný měl vůči žalobcům případně jiné pohledávky, které nebyly obsahem dohody z 21. 11. 2014, není relevantní, protože nebyly předmětem započtení proti pohledávce žalobců z kupní ceny. Odvolací soud uzavřel, že započtení pohledávky žalovaného ve výši sjednané kupní ceny s odkazem na dohodu o uznání dluhu, k níž se nepřihlíží, nemá za následek zánik pohledávky žalobců na zaplacení kupní ceny. Od kupní smlouvy žalobci dne 13. 3. 2017 odstoupili důvodně (§ 1978, § 1979 o. z.). Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Dovolatelka je tak povinna uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatel své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál, avizuje-li, že „má být vyřešena právní otázka jinak“. Prosazuje-li, že má být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak, pak z obsahu dovolání vyplývá, že tím měl na mysli, aby dovolací soud posoudil jinak otázku vyřešenou odvolacím soudem (tedy odlišně od odvolacího soudu), nikoliv – jak vyžaduje § 237 o. s. ř. – otázku již dříve vyřešenou dovolacím soudem. Jinak řečeno, požadavek žalovaného, aby právní otázka řešená v souzené věci odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilý založit přípustnost dovolání v režimu § 237 o.
s. ř. Poslední ze čtyř v citovaném ustanovení zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se dovolatel mylně domnívá, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu