33 Cdo 4342/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobkyně A. L. H., zastoupené Mgr. Petrem Halbrštátem, advokátem se sídlem v
Praze 3, Husinecká 808/5, proti žalovanému T. S., zastoupenému JUDr. Jaromírem
Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, o
95.500,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24 Co 11/2011-101, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24
Co 11/2011-101, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 25. 10. 2010, č.j. 57 C 155/2009-58, Okresní soud v
Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném
zaplacení 95.500,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o
nákladech řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o budoucí kupní
smlouvě z 12. 2. 2009, je – z hlediska individualizace předmětu budoucího
převodu – platným právním úkonem, ale ujednání o smluvní pokutě v ní obsažené
je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). V porovnání k
závazku, který zajišťovala, je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká a nesplněním
povinnosti zaplatit zálohu kupní ceny nevznikla žalobkyni žádná škoda. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24 Co
11/2011-101, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Smlouvu o budoucí kupní smlouvě považoval rovněž za platný
právní úkon, ale na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že splněním
rozvazovací podmínky, na níž se účastníci shodli v článku III, se smlouva stala
neúčinnou; strany totiž vázaly uzavření (hlavní) kupní smlouvy na včasné
zaplacení zálohy kupní ceny. Tím, že žalovaný zálohu nezaplatil, byla
rozvazovací podmínka splněna a účastníci přestali být smlouvou o budoucí kupní
smlouvě jako celkem, tedy i jejími ustanoveními týkajícími se povinnosti platit
smluvní pokutu, vázáni. Z neúčinné smlouvy se nemůže žalobkyně úspěšně domáhat
zaplacení smluvní pokuty. Nesplnění podmínky – pokračuje odvolací soud –
„nepochybně“ zmařil žalovaný. „Podle svého obsahu však byla … rozvazovací
podmínka do smlouvy o budoucí smlouvě zahrnuta k ochraně žalobkyně (aby se
nestalo, že nebude zaplacena záloha a přesto bude žalobkyně ve sjednané době
povinna – pod sankcí smluvní pokuty – uzavřít se žalovaným kupní smlouvu,
vědoma si nejistoty, zda má žalovaný na zaplacení kupní ceny peněžní
prostředky).“ To znamená, že se neuplatní § 36 odst. 4 obč. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž – mimo jiné –
namítla, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní nevyplývá,
že nezaplacením zálohy zaniká její účinnost, resp. účinnost těch částí, které
se týkají zajištění splnění povinností účastníků smluvními pokutami. Účinnost
smlouvy nebyla na platbu zálohy vázána, neboť „podmínka“ se týkala jen
povinnosti uzavřít budoucí kupní smlouvu. Zaplacení zálohy na kupní cenu,
argumentuje dovolatelka, „není rozvazovací podmínkou samotné smlouvy o budoucí
smlouvě kupní,“ jedná se o „podmínku uzavření vlastní budoucí kupní smlouvy dle
ustanovení § 610 obč. zák.“ Přestože žalobkyně namítá, že vůbec nejde o
rozvazovací podmínku, argumentuje dále i tím, že její splnění (tj. nezaplacení
zálohy) způsobil žalovaný, aniž byl k tomu oprávněn, a že její splnění mu bylo
na prospěch, takže by se k ní nemělo ve smyslu § 36 odst. 4 obč. zák. přihlížet.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále opět
jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst.
3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázku ztráty účinnosti smlouvy o budoucí smlouvě
kupní v důsledku nezaplacení zálohy kupní ceny odvolací soud posoudil v rozporu
s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek z 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo
894/2002, rozsudek z 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3307/2011).
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti
vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva
nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle § 36 odst. 2, věty druhé, obč. zák. je podmínka rozvazovací, jestliže na
jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – vyšel z následujícího
skutkového stavu, který nebyl dovoláním zpochybněn.
Smlouvou o budoucí smlouvě kupní z 12. 2. 2009 se žalobkyně (budoucí
prodávající) a žalovaný (budoucí kupující) dohodli, že nejpozději do 31. 5.
2009 uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude specifikovaná bytová
jednotka; kupní cenu sjednali částkou 1.400.000,- Kč. Podle článku III smlouvy
se zaplacení zálohy na kupní cenu ve výši 100.000,- Kč do třiceti dnů od
uzavření smlouvy stalo „podmínkou uzavření kupní smlouvy.“ Článkem IV se
účastníci dohodli, že „1. Budoucí kupující je povinen na základě této smlouvy
zaplatit budoucímu prodávajícímu zálohu kupní ceny ve výši 100.000,- Kč (…), a
to do 30ti dnů od uzavření této smlouvy,“ a že „2.V případě, že nebude uzavřena
kupní smlouva, je povinen ten, kdo odmítl kupní smlouvu uzavřít … do 30. 6.
2009 zaplatit smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč (pokuta platí i v případě
nezaplacení zálohy dle bodu 1 tohoto článku).“ Žalovaný nezaplatil zálohu
100.000,- Kč a žalobkyně bytovou jednotku prodala třetí osobě.
Právní následky (účinky) právního úkonu – tedy i smlouvy o smlouvě budoucí (§
50a odst. 1 obč. zák.) – mohou být učiněny závislými na nějaké skutečnosti, o
které subjekty právního úkonu v době jeho vzniku nevědí, zda se vůbec splní,
popř. kdy se splní. Pojmovým znakem podmínky je, že je spjata se skutečností
jednajícímu neznámou, ať již proto, že tato skutečnost má nastat teprve v
budoucnu a jednajícímu není známo, zda nastane vůbec, anebo proto, že jde o
skutečnost, která sice již nastala, ale jednající o tom neví. Jinak řečeno,
podmínkou ve smyslu § 36 odst. 1 obč. zák. se rozumí vedlejší ustanovení v
právním úkonu, kterým se jeho účinnost (vznik, změna či zánik subjektivních
práv a povinností) činí závislým na skutečnosti, která je subjektům neznámá (je
pro ně nejistá). Pokud splněním podmínky již nastalé právní účinky právního
úkonu (subjektivní práva a povinnosti) zaniknou, jde o rozvazovací
(rezolutivní) podmínku (kladnou nebo zápornou). Do splnění podmínky, jež může
záviset na vůli nebo činnosti (nečinnosti) osoby, příp. do jejího zmaření
panuje nejistota, zda právní úkon, který je platný, závazný a účinný, již
nastalé právní účinky neztratí. Splněním rozvazovací podmínky ztratí právní
úkon ex nunc právní účinky, právní důvod k plnění s následky podle § 451 odst.
2 obč. zák. odpadne, aniž by strana musela rozvazovací podmínku v nějaké lhůtě
uplatňovat. To, co bylo řečeno, ovšem platí, nebylo-li smluveno stranami něco
jiného. Nesplnění rozvazovací podmínky naopak znamená, že právní účinky
právního úkonu trvají i nadále, tj. přestávají být podmíněné (o osudu právního
úkonu je definitivně rozhodnuto).
Podmínku podle § 36 obč. zák., na jejímž splnění závisí účinnost právního úkonu
(smlouvy), je třeba odlišovat od „podmínky“, kterou si účastníci právního úkonu
sjednají jako předpoklad (náležitost) pro vznik určitého právního vztahu
(subjektivního práva a jemu odpovídající povinnosti).
Rozvazovací podmínka nemusí být vždy výslovně sjednána, ovšem úmysl ji sjednat
musí být z obsahu smlouvy patrný.
V projednávaném případě nelze z článků III a IV smlouvy o budoucí smlouvě kupní
z 12. 2. 2009 dovodit, že její účinnost byla vázána na okolnost spočívající v
tom, zda žalovaný zaplatí ve sjednané době zálohu kupní ceny. Uhrazením zálohy
účastníci „podmínili“ uzavření následné kupní smlouvy, aniž projevili vůli
spojit s nesplněním uvedené povinnosti žalovaným zánik právních účinků
vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí.
Protože závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat
zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní proto, že tato
smlouva se splněním rozvazovací podmínky, tj. nezaplacením zálohy kupní ceny,
stala neúčinnou, není správný, Nejvyšší soud – aniž se zabýval důvodností
dalších námitek snesených žalobkyní v dovolání – napadené rozhodnutí zrušil a
věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za
středníkem, o.s.ř., odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V dalším řízení odvolací soud podrobí přezkumu závěr soudu prvního
stupně, podle něhož je sjednání smluvní pokuty (absolutně) neplatné pro rozpor
s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodne nejen o
nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu