33 Cdo 4411/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce S. H., zastoupeného advokátem, proti žalované M. K., zastoupené
advokátem, o 60.700,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.
zn. 12 C 81/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 15. května 2008, č. j. 19 Co 549/2007-79, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 5.605,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
15. května 2008, č. j. 19 Co 549/2007-79, jímž byl ve vyhovujícím výroku ve
věci samé (tj. ohledně částky 60.700,- Kč) potvrzen rozsudek Okresního soudu v
Ústí nad Orlicí ze dne 3. srpna 2007, č. j. 12 C 81/2007-58, není přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem. Pojem zásadního významu po právní stránce je specifický nikoli samotnou
uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se
promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje
způsobilost významového přesahu
do všeobecného kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po
právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky,
jež je relevantní i pro posouzení jiných obdobných právních poměrů, a jež v
konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne
25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 23/1 a C
71/1).
K dovolacímu přezkumu předložená právní otázka, zda výkon práva žalobce
odporuje dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., postrádá významový
přesah do širšího kontextu soudní praxe a není tudíž způsobilá založit zásadní
právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro
jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení zcela jedinečných
skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu
„dobré mravy“ ve smyslu
§ 3 odst. 1 obč. zák. navíc Nejvyšší soud podal opakovaně v celé řad svých
rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29
Cdo 228/2000, nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12.
2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005).
Odvolací soud při rozhodování v dané věci z intencí tohoto výkladu nikterak
nevybočil.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku
odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Cdo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek), dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm.
c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto,
byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady vynaložené v souvislosti s
vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny
advokáta v částce 4.410,- Kč (§ 3 odst. 1, § 15 v návaznosti na § 14, § 16
odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění), z paušální
náhrady hotových výdajů
ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v
platném znění) s připočtením částky 895,- Kč odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je advokát povinen z těchto částek odvést podle zákona č.
235/2004 Sb. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §
149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelé rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu