U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem
Dudou ve věci žalobce JUDr. B. R., zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované Tělovýchovně
jednotě Spoje Praha, o. s. se sídlem v Praze 3, Na Balkáně 812, identifikační
číslo 00541991, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., se sídlem v Praze 1,
Týnská 12/633, o 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 80/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 14. dubna 2014, č. j. 68 Co 117/2014-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce podal dne 25. 7. 2014 dovolání proti v záhlaví označenému
rozhodnutí Městského soudu v Praze, doručenému datovou schránkou dne 27. 5. 2014 (čl. 199 verte spisu), jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 3 ze dne 30. října 2013, č. j. 11 C 80/2012-127, v zamítavém výroku o
věci samé, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Jeho přípustnost dovodil z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v
čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby
dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní,
znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního
práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího
soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve
dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale)
jinak. Posuzováno podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalobce shora
uvedenému požadavku nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §
243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu
pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29
NSČR 51/2013). Podle § 241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a)
nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti
doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (viz § 240 odst. 1 věta prvá a
odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto nepřihlédl k opožděnému doplnění
dovolání z 20. 11. 2014, doručenému dovolacímu soudu datovou schránkou dne 19. 12. 2014, tj. po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Původně
odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní)
lhůty podle § 241b odst. 3 věty prvé ve spojení s § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. stávají neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 234f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu