USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce
P. D., bytem XY, zastoupeného Mgr. Annou Kramářovou, LL.M., advokátkou se
sídlem v Praze 5, Jarmily Novotné 1614/15, proti žalovanému D. H., bytem XY,
zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně
168, o 516.402,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod
sp. zn. 8 C 49/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 23. 10. 2018, č.j. 23 Co 299/2018-441, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 10.680 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Anny
Kramářové, LL.M., advokátky.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 9. 2018, č.j. 8 C 49/2017-428, kterým Okresní soud v Příbrami zastavil pro
nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze
dne 3. 1. 2018, č.j. 8 C 49/2017-284, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na
náhradu nákladů řízení; náklady odvolacího řízení odvolací soud nepřiznal
žádnému z účastníků. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom,
že opakovaná žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků
neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by svědčily o změně poměrů od jeho
předchozí žádosti (k úmrtí obchodního partnera, které mělo zapříčinit obrovské
finanční problémy, došlo už téměř rok před podáním prvního návrhu na osvobození
od soudních poplatků). Soud prvního stupně se proto – ve shodě s judikaturou
Ústavního soudu – s novým návrhem na přiznání osvobození od soudního poplatku z
odvolání vypořádal toliko v odůvodnění svého usnesení, aniž by o opakované
žádosti rozhodl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné (§
237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od
30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239
o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze
podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229
odst. 3. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl odvoláním rozsudek ze dne 3. 1. 2018, č.j. 8 C 49/2017-284, kterým mu soud prvního stupně uložil zaplatit
žalobci 518.753,50 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na nákladech řízení
113.261 Kč. Návrhem z 21. 3. 2018 požádal o osvobození od soudních poplatků. V
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které soudu prvního
stupně žalovaný předložil 17. 4.
2018, k rodinným poměrům neuvedl nic, odkázal
na přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016, za majetek vyšší
hodnoty bez bližšího určení označil „byty zatížené hypotékou,“ nezmínil žádné
závazky, dluhy, půjčky, žádné výdaje a ohledně jiných okolností uvedl
„vlastnictví obchodních podílů.“ Soud prvního stupně ze zprávy Městského úřadu
v Příbrami - dopravního úřadu, z živnostenského a obchodního rejstříku zjistil,
že žalovaný je vlastníkem obchodních podílů ve výši 50% v šesti obchodních
společnostech a 25% podílu v jedné obchodní společnosti, přitom jeho podíly
jsou plně splaceny. Ve všech společnostech (vyjma jedné) je žalovaný
statutárním orgánem, nadto dlouhodobě podniká na základě živnostenského listu s
širokým rozsahem živnostenského oprávnění. Dále zjistil, že je vlastníkem
pozemku v Příbrami, jehož součástí je stavba, a dvou bytových jednotek; ve
vztahu k sedmi dalším pozemkům a dvaceti sedmi bytovým jednotkám je žalovaný
vlastníkem ? podílu. Usnesením ze dne 16. 5. 2018, č.j. 8 C 49/2017-358, soud
prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2018, č.j. 26 Co 185/2018-373, rozhodnutí
soudu prvního potvrdil. Následně soud prvního stupně opětovně žalovaného
vyzval, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání. V nové žádosti o osvobození od
soudních poplatků žalovaný uvedl, že „došlo k náhlému úmrtí jeho obchodního
společníka,“ čímž se „dostal do organizačních a finančních problémů, kdy není
schopen hradit své závazky a ani soudní poplatek ve výši 25.938 Kč.“ Obchodní
společnosti, kterých se účastní, jsou zatíženy soudními spory, je znemožněno
jakékoliv provozování obchodních činností a s nemovitostmi nemůže – pro
zástavní práva na nich váznoucí – nakládat. V důsledku uvedených skutečností se
žalovaný dostal do dluhové pasti a není schopen soudní poplatek zaplatit. Výhradami proti zjištění, že ve druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků
neuvedl nové skutečnosti, žalovaný zpochybňuje hodnocení skutkových okolností
odvolacím soudem, nikoli jeho právní posouzení (dovoláním napadl rozhodnutí
odvolacího soudu potvrzující usnesení, kterým soud prvního stupně odvolací
řízení zastavil, nikoli usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka spojená s tvrzeným porušením práva
na spravedlivý proces zpochybňující postup soudu prvního stupně, který odvolací
řízení zastavil, aniž rozhodl o opětovném návrhu na osvobození od soudních
poplatků, s nímž se vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, publikovaný ve
Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/2010, usnesení Ústavního
soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 609/2017).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad právní
moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu
projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci
dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu právní moci podle § 243 o.s.ř. lze
uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li
dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako
pravděpodobně úspěšné.
Neuvedl-li žalovaný žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost
dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1
o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu