33 Cdo 609/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobce Ing. J. J., zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem
v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, proti žalovanému Ing. K. D., zastoupenému
Mgr. Klárou Gottwaldovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Dukelská 117/12, o
100.586 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6
C 307/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
27. 4. 2016, č.j. 16 Co 126/2016-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jímž vytýká
nesprávný postup v řízení spočívající v tom, že mu soud prvního stupně po
podání žádosti o osvobození od soudních poplatků z 5. 12. 2015 „nezaslal k
vyplnění prohlášení o jeho poměrech,“ čímž mu nedal prostor osvědčit změnu
poměrů. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Ze spisu se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2015, č.j. 47 Co 386/2014-68, které nabylo právní moci 23. 10. 2015, bylo žalovanému
přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny. Soud prvního stupně
žalovaného 5. 11. 2015 vyzval k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši
jedné poloviny (podle položky 22 sazebníku soudních poplatků 2.515 Kč). Jelikož
žalovaný soudní poplatek z odvolání neuhradil, soud prvního stupně odvolací
řízení zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. K opětovné žádosti
žalovaného o osvobození od soudních poplatků z 5. 12. 2015, která neobsahovala
žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly další přiznání osvobození od
soudních poplatků, odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že
se jí pro nadbytečnost nezabýval, aniž by zpochybnil možnost vyhovět návrhu,
pokud by se oproti původnímu rozhodnutí změnily žadatelovy poměry. Vytýká-li žalovaný, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud mu na
základě jeho návrhu z 5. 12.
2015 nedoručil formulář prohlášení o majetkových,
výdělkových a osobních poměrech, a tím mu neumožnil doložit případné změny
poměrů odůvodňující další přiznání osvobození od soudních poplatků, neotvírá
žádnou otázku procesního práva, která by doposud nebyla Nejvyšším soudem řešena
(nebo na kterou by se vztahovala další kritéria přípustnosti dovolání vymezená
§ 237 o.s.ř.). Ostatně nemůže být žádných pochyb o tom, že žalovanému nebyla
upřena možnost vylíčit (a doložit) osobní a majetkové poměry rozhodné pro
posouzení důvodnosti jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků
jen tím, že (případně) neměl k dispozici „příslušný formulář“. Jinak řečeno,
pro rozhodnutí o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků
není významné, jakým způsobem své osobní a majetkové poměry žadatel vylíčí a
doloží, zda se tak stane formulářově nebo jiným vhodným způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne
21. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4385/2015, nebo ze dne 14. 11. 2016, 28 Cdo
2207/2016). Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je žadatel o osvobození od
soudního poplatku povinen soudu věrohodným způsobem prokázat své poměry, které
jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. mimo jiné usnesení
ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2561/2015, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo
663/2014, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, a ze dne 3. 11. 2015,
sp. zn. 28 Cdo 2127/2015). Soud nemá v daném případě žádnou aktivní povinnost
zjišťovat majetkové poměry žadatele. Pokud tedy žalovaný v žádosti o osvobození
od soudních poplatků z 5. 12. 2015 žádné nové skutečnosti neuvedl, nelze
postupu soudu, jenž vedl k zastavení odvolacího řízení, nic vytknout. Námitce žalovaného, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces tím, že
nerozhodly o jeho „nové“ žádosti o osvobození od soudních poplatků, nelze
přisvědčit; postačilo totiž, pokud v odůvodnění svých rozhodnutích uvedly
důvody, pro které k žádosti o osvobození od soudních poplatků z 5. 12. 2015
nepřihlédly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 25
Cdo 3686/2016, nebo usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva,
jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je
odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu