29 Cdo 511/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně RAVEN CZ a. s., se sídlem v Hradci Králové, Za Škodovkou 838, PSČ 500
04, identifikační číslo osoby 25 88 45 81, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem,
advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti
žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v
Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67/2, PSČ 293 01, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm
258/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150, a proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.
října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května
2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, se odmítá.
Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 4. října 2011, č. j.
46 Cm 258/2011-32, uložil žalovanému, aby do tří dnů ode dne jeho doručení
zaplatil žalobkyni částku 1.913.682,- Kč s 6% úrokem od 12. července 2011 do
zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.378,94 Kč a náhradu nákladů řízení.
K námitkám žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. července 2013,
č. j. 46 Cm 258/2011-132, označený směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o
náhradě nákladů řízení, „ve zbytku“ jej ponechal v platnosti a (nově) rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, aniž zaplatil soudní poplatek za
odvolání. Jelikož žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil ani ve lhůtě určené
usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2013, č. j. 46 Cm
258/2011-144, soud prvního stupně usnesením ze dne 23. září 2013, č. j. 46 Cm
258/2011-145, odvolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a požádal o osvobození od
soudních poplatků s tím, že „je připraven doložit o tvrzených skutečnostech
doklady, které si soud vyžádá“, tj. doklady o tom, že nemá prostředky na
zaplacení soudního poplatku. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150,
zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že
nemohl v souladu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), posoudit oprávněnost „nároku“ žalovaného,
když žalovaný přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepředložil „dokumenty ani
vyplněný vzor 060 o. s. ř.“
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Cituje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., zdůraznil, že účastník musí osvědčit
své majetkové poměry a tím i jeden z předpokladů, za nichž může soud osvobození
přiznat. „Podkladem pro rozhodnutí soudu je především osobní prohlášení
poplatníka (formulář vzoru 060), které musí obsahovat úplné a pravdivé údaje o
jeho majetku, které musí osvědčit. Soud není povinen cokoliv o majetku
zjišťovat.“
Na tomto základě odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nedoložil-li
žalovaný své majetkové poměry (a to ani v odvolacím řízení), soud prvního
stupně jeho návrh na osvobození od soudních poplatků po právu zamítl. Proti usnesením soudů nižších stupňů o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237
o. s. ř., namítaje, že soudy neřešily otázku, zda pro účely přiznání osvobození
od soudních poplatků musí žadatel „povinně“ předkládat vyplněný formulář o
svých majetkových poměrech a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů
nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potud akcentuje, že občanský soudní řád ani jiný zákon „o tomto formuláři
nehovoří“, přičemž v průběhu řízení žalovaný své majetkové poměry „prokazoval“
a soud měl dostatek podkladů ohledně majetkových poměrů žalovaného proto, aby
„mohl žalovaného částečně nebo zcela zprostit poplatkové povinnosti“. Dovolatel výslovně dovoláním napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným
prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního
stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v
řízení v prvním stupni je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to
zákon nevylučuje.
Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost
soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek
funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší
soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto
vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod
číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání
podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, odmítl jako
nepřípustné. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního
stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při
rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla
Nejvyšším soudem zdůrazněna již v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30
Cdo 2643/2013). V poměrech dané věci je přitom zcela zjevné, že důvodem, pro který soudy
nižších stupňů žalovanému nepřiznaly osvobození od soudních poplatků, byla
skutečnost, že žalovaný (vůbec) nedoložil své majetkové poměry. Jinými slovy,
nejde o to, že žalovaný své osobní a majetkové poměry nedoložil na „příslušném
formuláři“, nýbrž o to, že tyto poměry nedoložil žádným způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.