30 Cdo 2643/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a
soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci
navrhovatele B. L., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v
Ostravě - Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájením řízení, vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 Nc 6/2012, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co
61/2013-29, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co
61/2013-29, v prvém výrokovém odstavci, pokud jím bylo změněno usnesení
Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc 6/2012-20, tak,
že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 10%, jakož i
usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc
6/2012-20, pokud jím byl zamítnut návrh navrhovatele na přiznání osvobození od
soudních poplatků, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc 6/2012-20, zamítl návrh, kterým se
navrhovatel (poznámka: oba soudy nesprávně označují podatele jako žalobce, ač
předmětné podání podle svého obsahu představuje pouze návrh na přiznání
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro
navrhovatelem teprve zamýšlené soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem; proto je podatel v tomto usnesení
označen jako navrhovatel, přičemž v záhlaví tohoto rozhodnutí nejsou uvedeni
žalovaní, které navrhovatel ve svém návrhu - jako budoucí žalovanou stranu -
uvedl a soudy takové označení převzaly do záhlaví svých rozhodnutí) domáhal
přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů v
souvislosti se zamýšleným zahájením řízení o zrušení a vypořádání podílového k
nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 406 pro obec a katastrální území
S. V. n. O., a to proti budoucím žalovaným 1) Ing. S. L., a 2) J. D. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že na straně navrhovatele nejsou dány podmínky,
které by odůvodňovaly jeho osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky, v
důsledku čehož nebyly ani splněny podmínky, aby mu byl ustanoven zástupce z řad
advokátů ve smyslu § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. Z prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech navrhovatele bylo zjištěno, že jeho průměrný
čistý měsíční příjem za 2. čtvrtletí 2012 činí 20.365,- Kč, přičemž čistý
měsíční příjem jeho manželky činí 14.210,- Kč. Dále bylo zjištěno, že
navrhovatel má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Navrhovatel „ve
svém prohlášení…vypsal, že má dluhy a půjčky u společnosti GE Money Bank,
Cetelem, také splácí úvěr u Stavební spořitelny.“ Soud prvního stupně k těmto
navrhovatelem tvrzeným dluhům uvedl, že „nemůže brát zřetel na okolnost, že
žalobce si vytvořil spolu se svou manželkou řadu závazků, které je povinován
platit, neboť rozhodné je, že příjmy žalobce a jeho manželky představují v
čistém měsíčně částku téměř 34.500,- Kč, přičemž mají vyživovací povinnost ke 2
nezl. dětem. Soud má za to, že je dáno osobními, majetkovými a výdělkovými
poměry žalobce, aby si nesl náklady řízení sám, soud nemůže přihlížet k tomu,
že žalobce má řadu závazků ve formě půjček, které ani nebyly nějak relevantně
doloženy.“
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací
soud“) usnesením ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co 61/2013-29, změnil napadené
usnesení soudu prvního stupně tak, že se navrhovateli přiznává osvobození od
soudních poplatků v rozsahu 10%, a dále, že se navrhovateli „ustanovuje
zástupce z řad advokátů, jehož jméno bude uvedeno v samostatném usnesení
okresního soudu.“ Odvolací soud zaujal právní názor, že při zkoumání
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků musí soud přihlédnout k
celkovým poměrům žadatele, „tedy i k tomu, že má dluhy.
Tato okolnost je však
pouze jedním z kritérií, které je potřeba zohlednit, a to kritériem méně
významným.“ S ohledem na zjištěné výdělky navrhovatele a jeho manželky nemohlo
být navrhovateli přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků, nýbrž pouze v
rozsahu 10%. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále již
„dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta (který mu byl ustanoven usnesením
soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2013, č. j. 34 Nc 6/2012-48) včasné
dovolání. Dovolatel napadá první výrokový odstavec usnesení, kterým bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu dovolatele na přiznání
osvobození od soudních poplatků. Přípustnost dovolání dovozuje z § 237 o. s. ř.
a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v závěru odvolacího soudu
(obou soudů), že pokud má se svou manželkou příjem vyšší než 34.500,- Kč,
nemůže mu být přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, a to
bez ohledu na výši jeho závazků. Podle dovolatele v současných ekonomických
podmínkách, při rozmanitosti životních situací, nelze přihlížet při posuzování
celkových majetkových poměrů navrhovatele pouze k jeho příjmům, ale je nezbytné
zohlednit také jeho výdaje. V této souvislosti dovolatel poukazuje na
ustanovení insolvenčního zákona upravující úpadek dlužníka a zaujímá právní
názor, že by každé osobě, která je v úpadku, mělo být přiznáno osvobození od
soudních poplatků, neboť taková osoba není schopna své právo před soudy účinně
hájit, neboť jí to její majetkové poměry neumožňují, když není schopna hradit
ze svého příjmu soudní poplatek. Dovolatel osvědčil, že jeho celkové majetkové
poměry lze definovat tak, že je v úpadku, když sama skutečnost, že o úpadku
dlužníka nebylo v rámci soudního řízení rozhodnuto, nezbavuje povinnost soudu v
řízení o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků posuzovat, zda je
taková osoba schopna své závazky hradit; pokud soud v rámci posuzování této
předběžné otázky dojde k závěru, že žadatel je v úpadkovém postavení, je
namístě mu přiznat osvobození od soudních poplatků. Výdaje navrhovatele na
různé splátky jsou vyšší, než činí jeho pravidelný měsíční příjem. V řízení o
osvobození od soudních poplatků zajisté není smyslem zvýhodnit jednu ze stran
soudního sporu tím, že taková osoba nebude mít povinnost soudní poplatek
platit. Nepochybně však nemůže být vytvořena na samém počátku sporu taková
překážka v podobě povinnosti zaplatit soudní poplatek, která v konečném
důsledku pro účastníka znamená, že soudní spor vůbec nebude schopen, a to pouze
z ekonomických důvodů, započít. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku, která
není dosud v soudní praxi jednoznačně vyřešena, je dovolatel přesvědčen, že je
namístě, aby Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“) stanovil kritéria, zda a
případně jak posuzovat celkové majetkové poměry žadatele, a zda, případně jak v
takovém případě zohlednit vedle příjmů žadatele také jeho výdaje. Z těchto
důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil (v dovoláním dotčeném
rozsahu) usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., a proto Nejvyšší soud přípustnost tohoto dovolání zkoumal podle § 237 o. s. ř. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o
zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, je usnesením,
kterým se odvolací řízení (ohledně onoho návrhu) končí (srov. z aktuální
judikatury např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29
Cdo 1301/2013, které je, stejně jako další zde označená rozhodnutí dovolacího
soudu, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu
http://nsoud.cz). Dovolatel je přitom subjektivně legitimován k podání dovolání proti
(byť zčásti vyhovujícímu) výroku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti
rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků, neboť v případě dovození přípustnosti dovolání je z povahy věci
přezkoumáván celý tento výrok. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od
soudních poplatků, je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené
rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení
podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř.,
při jejímž řešení odvolací soud (jak bude rozvedeno níže) se odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit
navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách
jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je
ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (nález Ústavního
soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Nejvyšší soud ve svém aktuálním rozhodnutí – usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu
(srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku
nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat
nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském
soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od
soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši
soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k
povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere
v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod.
Přihlédne nejen k
výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k
jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro
jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných
plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech
okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do
závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen
zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů
spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho
poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od
soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro
některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem
své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního
stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při
rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla
Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení
ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007). Na základě takto ustálené rozhodovací praxe se lze ztotožnit s
judikovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že objektivní
nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) nesmí se stát
(pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. května 2004, sp. zn. 5 Ads 1/2004, který je
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího správního soudu
http://nssoud.cz). Vychází se tedy zde, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby
domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele
splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení,
kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za
účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků (k otázce
získání finančních prostředků z prodeje nemovitého majetku srov. např. závěry,
které vyložil a odůvodnil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém
usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 1 As 23/2009). Při posuzování těchto
majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i
pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem,
které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz
poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.
V posuzovaném případě ovšem soud prvního stupně své rozhodnutí postavil
na úvaze, že při rozhodování o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od
soudních poplatků (ještě jednou citováno) „nemůže brát zřetel na okolnost, že
žalobce si vytvořil spolu se svou manželkou řadu závazků, které je povinen
platit, neboť rozhodné je, příjmy žalobce a jeho manželky představují v čistém
měsíčně částku téměř 34.500,- Kč.“ Odvolací soud při posuzování podmínek pro
aplikaci § 138 odst. 1 o. s. ř. sice připustil, že je nezbytné „přihlédnout k
celkovým poměrům žadatele, tedy i k tomu, že má dluhy“, avšak fakticky k
navrhovatelem tvrzeným dluhům - s ohledem na zjištěné příjmy navrhovatele a
jeho manželky - při přezkumu usnesení soudu prvního stupně vůbec nepřihlédl s
odůvodněním, že „tato okolnost…je kritériem méně významným“, čímž se při
zjišťování (celkových) poměrů navrhovatele domáhajícího se přiznání osvobození
od soudních poplatků zjevně odklonil od výše připomenuté judikatury dovolacího
soudu. Z vyložených důvodů Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení
odvolacího soudu v jeho prvém výrokovém odstavci, kterým byl změněn výrok
usnesení soudu prvního stupně o návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků podle § 243e odst. 1 zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího
soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož
zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Pavel
Vrcha
předseda senátu