33 Cdo 4985/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce Ing. R. S., zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem
Praha 4, Pod křížkem 428/4, proti žalovanému J. V., s místem podnikání Olomouc,
Wolkerova 700/54, identifikační číslo 765 87 347, zastoupenému Mgr. Michalem
Zbožínkem, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 586/7, o 290.978,75 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 236/2014,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v
Olomouci ze dne 29. 2. 2016, č. j. 75 Co 283/2015-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 2. 2016, č. j.
75 Co 283/2015-209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a
III. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího sodu dovoláním, které není podle § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Odvolací soud se v otázce posouzení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty sjednané ve
smlouvě o dílo uzavřené žalobcem (objednatelem - spotřebitelem) a žalovaným
(zhotovitelem - podnikatelem) dne 26. 6. 2012 pro případ prodlení zhotovitele s
dodáním díla v sazbě 0,5 % denně z ceny díla neodchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010,
vysvětlil, že ustanovení § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (viz. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen
„obch. zák.“), co do způsobu vymezení kriterií pro hodnocení (ne)přiměřenosti
smluvní pokuty patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou.
Uplatnění moderačního práva tudíž není závislé jen na výši smluvní pokuty.
Přitom moderovat ve smyslu § 301 obch. zák. lze pouze výslednou částku smluvní
pokuty, nikoli vlastní způsob jejího určení (procentuální sazbu určující
smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení); k tomu srov. např.
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 15 Co 481/93,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 1999, pod číslem 45,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012.
Sazba 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení tak může v závislosti
na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké
smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přiléhavou.
Nejvyšší soud v obdobných souvislostech při úvaze o výši smluveného úroku z
prodlení (s vědomím názoru vyjádřeného Ústavním soudem v jeho nálezech ze dne
7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10,
jenž shledal bez dalšího protiústavním smluvený úrok z prodlení ve výši 0,5 %
denně) v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne
16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010, akcentoval potřebu zvážení všech
rozhodných okolností konkrétního případu.
Odvolací soud v posuzovaném případě vyšel z individuálního posouzení kritérií
rozhodných pro použití moderačního práva a z výše ustanoveného judikatorního
rámce nevybočil.
Odkazy žalobce na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž dovozuje
přípustnost dovolání, jsou nepřiléhavé pro jejich skutkovou odlišnost.
Zbylými námitkami směřujícími proti skutkovým závěrům, které byly odvolacímu
soudu podkladem pro právní posouzení věci, resp. proti hodnocení důkazů
odvolacím soudem, žalobce nevystihl jediný v úvahu přicházející dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Ve vztahu k části výroku zamítající žalobu s požadavkem na vrácení zaplacené
zálohy ve výši 33.350 Kč (s příslušenstvím) a k nákladovým výrokům žalobce v
dovolání nevylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(dovolání tak postrádá obligatorní náležitost ve smyslu § 241a odst. 2 o. s.
ř.).
Protože v dané věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání,
respektive žalobce v části svého dovolání ohledně některých svých nároků ani
přípustnost dovolání nevymezil, přičemž tuto vadu dovolání, pro niž nelze v
dovolacím řízení pokračovat, včas (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranil,
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst.
3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu