33 Cdo 5222/2017-181
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně CHRYSBERON a.s., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11 (identifikační číslo 28442971), zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 159/2016, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č.j. 62 Co 149/2017-153, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č.j. 62 Co 149/2017-153, se zamítá.
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud jednak potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2017, č.j. 38 C 159/2016-111, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu na obnovu řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 51.546 Kč; současně žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 34.364 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož součástí byl návrh na odklad jeho vykonatelnosti. Uvedl, že mu hrozí závažná újma a současně je závažně ohrožen na svých právech, neboť na jeho majetek byla zahájena exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně na zaplacení nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně); 2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 1/, neboť ve vztahu k nákladovému výroku dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a pominul tak jednu z obligatorních náležitostí, o níž dovolání již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatele na odklad vykonatelnosti zamítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. listopadu 2017
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázek procesního práva (předpoklady povolení obnovy rozkazního řízení), které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé: a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b/ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211 též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 228 odst. 3 o.s.ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání. Z obsahu spisu se podává, že k návrhu žalobkyně ze 7. 4. 2016 Obvodní soud pro Prahu 4 vydal 17. 5. 2016, č.j. 38 C 159/2016-21, platební rozkaz, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 1.400.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na nákladech řízení 121.546 Kč. Platební rozkaz nabyl 21.
6. 2016 právní moci.
Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení je – mimo jiné – platební rozkaz (§ 172 o.s.ř.), jestliže důvody obnovy lze vztáhnout na předpoklady, za nichž byl vydán. Užití důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
a důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (týká-li se důkazu, který účastník nemohl použít v původním řízení) nepřichází pojmově v úvahu, protože v rozkazním řízení soud neprovádí dokazování. Obnovu řízení může soud povolit – při splnění ostatních podmínek – jen tehdy, uplatní-li účastník (žalovaný) takové skutečnosti, které nemohl použít bez své viny v rozkazním řízení do uplynutí lhůty k podání odporu, jestliže vznikly (nastaly) před vydáním platebního rozkazu. Platí, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při úvaze soudu o tom, zda uplatněné právo na zaplacení peněžité částky vyplývá ze skutečností tvrzených žalobcem v návrhu na vydání platebního rozkazu (právní posouzení věci) či jiných procesních vad; k tomu slouží jiné opravné prostředky (odpor, odvolání, žaloba pro zmatečnost).
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok usnesení odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka, zda skutečností podle § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je okolnost, že žalobkyně v jiném řízení sama zpochybnila platnost listiny, na základě které předtím uplatnila právo na zaplacení peněžité částky v řízení, které již dříve skončilo pravomocným platebním rozkazem napadeným účastníkovou žalobou na obnovu řízení; na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Lze uzavřít, že otázky, pro které bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno výše, tedy správně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 13.900 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.982 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 10. 2018
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu