33 Cdo 551/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Františkánská 172, proti žalovanému T. M., zastoupenému JUDr. Danielem Burgetem, advokátem se sídlem Brno, Bartošova 3, o vydání vozidla oproti zaplacení částky 510.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 323/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. srpna 2009, č. j. 8 Co 386/2009-99, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, č. j. 34 C 323/2007-75, zamítl žalobu, aby „žalobce byl povinen vydat žalovanému osobní automobil červené barvy tov. zn. Honda S 2000, VIN JHMAP1142YT002414, č. TP UB 078854, včetně malého a velkého o.t.p., anglických SPZ a 1 ks klíče k automobilu, do pěti dnů od právní moci vydaného rozsudku, když oproti tomu je v téže lhůtě žalovaný povinen vydat žalobci částku 510.000,- Kč“, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.
srpna 2009, č. j. 8 Co 386/2009-99, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobce výhradou k vyhodnocení jeho tvrzení (uplatněného v odvolání), že žalovaný ho úmyslně uvedl v omyl ohledně stáří vozidla, jako nepřípustné novoty v systému neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) vystihl dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., v rámci něhož namítl, že odvolací soud zatížil odvolací řízení vadou, která měla za následek nesprávné posouzení námitky relativní neplatnosti uplatněné v odvolání a tím i nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomuto dovolacímu důvodu však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné.
Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemohou založit až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy kdy jde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. Bez významu je námitka směřující proti názoru, který odvolací soud pouze v obecné rovině vyslovil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1454/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.
H. Beck, pod č. C 1279 (skutečnost, že prodávající při sjednávání kupní smlouvy ujistil kupujícího nesprávně o určitých vlastnostech či o bezvadnosti věci, která je ve stavu, v jakém by ji kupující nekoupil, pokud by byl o tom řádně prodávajícím informován, nezakládá důvod relativní neplatnosti kupní smlouvy pro omyl kupujícího, nýbrž odpovědnost prodávajícího podle § 597 obč. zák.); navíc na tomto právním názoru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Způsobilou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř.
není rovněž námitka žalobce proti právním závěrům, že jeho právo z odpovědnosti za vadu automobilu spočívající v nepravdivém ujištění o jeho stáří zaniklo a že proto nemá právo pro tuto vadu od kupní smlouvy odstoupit (§ 597 odst. 2 a § 599 odst. 1 obč. zák.). Žalobce totiž primárně brojí proti skutkovým závěrům, na nichž odvolací soud tyto právní závěry založil (žalobce dopisem ze dne 20. 11. 2006 vytkl žalovanému jen vady automobilu nacházející se u systémů ABS, EPS a PGM; žalobce neprokázal, že vytčení vady spočívající v nepravdivém ujištění o stáří automobilu a odstoupení od kupní smlouvy pro tuto současně vytýkanou vadu, obsažené v textové zprávě odeslané telefonicky žalovanému dne 23.
8. 2006, žalovanému skutečně došlo; dopis ze dne 1. 2. 2007, podaný k poštovní přepravě 2. 2. 2007, jímž žalobce žalovanému vytkl vadu spočívající v nepravdivém ujištění o stáří automobilu a odstoupil z toho důvodu od kupní smlouvy uzavřené dne 2. 8. 2006, nebyl doručen do sféry dispozice žalovaného před uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty). Tím ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze úspěšně použít.
Je-li skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při rozhodování vyšel, v poměrech posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný, pak jsou irelevantní další námitky, jež žalobce v dovolání uplatnil. K výhradě, že se odvolací soud nezabýval otázkou neplatnosti kupní smlouvy z pohledu § 39 obč. zák., lze jen poznamenat, že žalobce svůj žalobní požadavek dovozoval z platného a účinného odstoupení od kupní smlouvy pro vady prodané věci. Odstoupit však lze jen od smlouvy, která byla platně uzavřena (srovnej R 22/1976).
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu