33 Cdo 597/2024-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobce L. D., zastoupeného JUDr. Ing. Katarínou Janotkovou, advokátkou se sídlem Brno, Máchova 1301/2, proti žalované BOS.org s.r.o., se sídlem Ústí nad Labem, Klíše, Kekulova 615/38, identifikační číslo osoby 64049876, zastoupené Mgr. Petrem Saskou, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, o předložení řádného vyúčtování, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 75 C 212/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 95 Co 128/2023-247, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 95 Co 128/2023-247, potvrdil rozsudek ze dne 18. 5. 2023, č. j. 75 C 212/2022-223, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) zamítl žalobu požadující, aby žalované byla uložena povinnost předat žalobci vyúčtování Kongresu plastické chirurgie pro lékaře Visegrádské čtyřky s místem konání v Brně ve dnech 16. 9. 2021 až 18. 9. 2021, které bude obsahovat a) přehled jednotlivých příjmů s uvedením základu daně, procentní sazby daně z přidané hodnoty, vyčíslení daně z přidané hodnoty a celkovou výši toho kterého příjmu, b) přehled jednotlivých výdajů (nákladů) s uvedením základu daně, procentní sazby daně z přidané hodnoty, vyčíslení daně z přidané hodnoty a
celkovou výši toho kterého výdaje (nákladu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procsního práva, při jejímž řešení se ovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou míní, „zda může obstát právní názor, že mezi dvěma subjekty nevznikl žádný smluvní, či dokonce ani závazkový právní vztah, ač vzájemně jednají tak, jak oba předpokládají a chtějí, tedy jejich jednání směřuje k naplnění společného cíle“, a „pokud mezi žalobcem a žalovanou nešlo o právní vztah, tak o co tedy šlo“.
3. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
6. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že
dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). 10. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). 11. K obligatorním náležitostem dovolání (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován. 12. Žalobce své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál, prosazuje-li s poukazem na § 237 o. s. ř., že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. V dovolání použitá formulace otázky, „zda může obstát právní názor, že mezi dvěma subjekty nevznikl žádný smluvní, či dokonce ani závazkový právní vztah, ač vzájemně jednají tak, jak oba předpokládají a chtějí, tedy jejich jednání směřuje k naplnění společného cíle“, a „pokud mezi žalobcem a žalovanou nešlo o právní vztah, tak o co tedy šlo“ nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání v intencích § 237 o. s. ř. již proto, že žalobce sice zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu týkajícího se neexistence závazkového právního vztahu mezi účastníky, aniž vymezil, v čem tato nesprávnost spočívá (chybí vymezení dovolacího důvodu), ani neuvádí, od jakého rozhodnutí dovolacího soudu a v čem se odvolací soud odchýlil. 13. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). 14. Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). 15. Žalobce požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostál, proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu