33 Cdo 651/2024-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Artissica s.r.o., se sídlem Praha 1, Staré Město, Národní 973/41, identifikační číslo osoby 24132730, zastoupené Mgr. Lucií Žákovou, advokátkou se sídlem Praha, Národní 973/41, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Brno, Skřivanova 337/7, o zaplacení 238 277 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 62/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2023, č. j. 27 Co 98/2022-365, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 567,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Tomáše Rašovského, advokáta.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně rozsudkem uvedeným v záhlaví potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 30 C 62/2021-321, v části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 413 Kč s příslušenstvím, (první výrok), v části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 56 226 Kč s příslušenstvím, částku 105 982 Kč s příslušenstvím a částku 76 069 Kč s příslušenstvím, jej změnil tak, že
žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále
též„dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval jeho přípustností. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Po právní stránce odvolací soud uvedl, že s ohledem na data uzavření smluv je nutno právní vztahy mezi účastníky hodnotit podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku nesplnění povinnosti plynoucí z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno všechny smlouvy hodnotit jako neplatné, a žalovanému tak vznikla povinnost k plnění z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). K žalovaným vznesené námitce promlčení odvolací soud uvedl, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je v daném případě nutno skutečně vztáhnout k okamžiku poskytnutí peněžního plnění z neplatných smluv.
Zdůraznil, že právní vztah mezi účastníky podléhá právní úpravě dané zákonem o spotřebitelském úvěru, v němž přímo ze zákona vyplývala absolutní neplatnost smlouvy, nebyla-li posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z hledisek uvedených v § 9 odst. 1 tohoto zákona. Banka působila jako profesionál v sektoru poskytování bankovních úvěrů a již ke dni, kdy byly předmětné úvěrové smlouvy mezi bankou a žalovaným podepsány a na základě těchto smluv o úvěru žalovaným čerpány prostředky dne 25.
5. 2016, 12. 8. 2016 a 13. 9. 2016, se dozvěděla všechny potřebné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit, že žalovanému poskytla plnění bez právního důvodu a že se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil. V den uzavření smluv žalobkyně nabyla subjektivní vědomosti o okolnostech týkajících se absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace tříletá subjektivní promlčecí lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v podobě nesplacených jistin úvěrů začala plynout dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků.
Dovolatelka považuje shora uvedené právní posouzení odvolacího soudu v otázce počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatných úvěrových smluv za nesprávné a rozporné s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněném pod číslem 91/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2020“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž: 1) Ustanovení § 619 o. z. upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. 2) Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. 3) Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. 4) Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj předpokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti. Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Je-li plněno z neplatné smlouvy, je pro běh subjektivní promlčecí doby rozhodujícím momentem okamžik, kdy oprávněný zjistil takové skutečnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva je neplatná, nehledě na to, zda oplýval takovými právními znalostmi, aby tyto okolnosti správně vyhodnotil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2526/2023, a v něm odkazovaná rozhodnutí, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3332/2010). Dospěl-li v projednávané věci odvolací soud k závěru, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v podobě nesplacených jistin úvěrů začala běžet dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků, je jeho závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou. Zbývá dodat, že rozhodnutí dovolacího soudu, na která dovolatelka v dovolání odkazuje, nejsou pro skutkovou a právní odlišnost tam projednávaných věcí přiléhává; nadto jde o závěry vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013. K doplnění dovolání ze dne 8. 1. 2024 dovolací soud nepřihlížel, jelikož bylo učiněno po uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3, § 242 odst. 4 o. s. ř.). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu