33 Cdo 694/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců
a) M. B., a b) J. B., zastoupených JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se
sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, proti žalované H. H., zastoupené
Mgr. Petrou Kadláčovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II,
1718/8, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod
sp. zn. 13 C 34/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 20. 10. 2010, č.j. 25 Co 387/2010-107, ve znění opravného usnesení
ze dne 27. 12. 2010, č.j. 25 Co 387/2010-112, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího
řízení 17.028,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Naděždy
Paškové, advokátky.
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel,
že rezervační smlouva z 9. 6. 2008, kterou se žalovaná zavázala nenabízet
označené nemovitosti ve vlastnictví B. H. jiným zájemcům, je neplatným právním
úkonem. Protože předmět, jehož se závazek rezervace týká, je nedostatečně
identifikován – „nemovitost č.p. 6 v budově č.p. 6 o výměře pozemku 2664 m?,
katastrální území K., vše zapsané na LV č. 41, vedených katastrálním úřadem pro
Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa“ – je smlouva neplatná pro
neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“); ze smlouvy navíc nevyplývá, zda
žalobci byli před rezervací seznámeni s faktickým a právním stavem nemovitostí. Rezervační smlouva se podle odvolacího soudu rovněž příčí dobrým mravům (§ 39
obč. zák.), neboť částku 80.000,- Kč zaplatili žalobci jen za to, že žalovaná
splní své závazky ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s B. H., a v případě
uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě nebo kupní smlouvy (mezi žalobci a B. H.) lze ze smlouvy dovodit, že rezervační poplatek propadá ve prospěch
žalované, přestože za vyhledání kupce jí náleží provize ze zprostředkovatelské
smlouvy uzavřené s prodávající. Závěr o neplatnosti ujednání obsaženého v čl. III bodu 3. odvolací soud postavil na tom, že smluvní pokuta zajišťuje splnění
hlavního závazku, kterým je „povinnost“ žalobců uzavřít smlouvu o budoucí
smlouvě kupní nebo kupní smlouvu s B. H., tj. osobou, která nebyla účastnicí
rezervační smlouvy. Protože hlavní závazek je vztahem mezi žalobci a třetí
osobou, nemůže obstát ujednání o smluvní pokutě v okruhu jiných účastníků než
těch, kterých se týká hlavní závazek; jinak řečeno, nevznikl-li takový závazek,
nemohli žalobci porušit povinnost z rezervační smlouvy a účinky smluvní pokuty
nenastaly. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které – podle obsahu –
opřela o dovolací důvody vyjmenované v § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o.s.ř.“). Prvnímu z nich odpovídá výtka, že rozhodnutí je překvapivé
(nepředvídatelné), protože odvolací soud k němu dospěl, „aniž nastínil tok
svých myšlenek a mohl tak účastníky připravit na jinou právní argumentaci.“ V
rámci druhého dovolacího důvodu vyjádřila nesouhlas se závěry o neplatnosti
rezervační smlouvy pro neurčitost co do vymezení předmětu rezervace a pro
rozpor s dobrými mravy (rezervační poplatek byl v případě uzavření kupní
smlouvy „platbou části kupní ceny“). Názor, podle něhož ujednání o smluvní
pokutě odporuje zákonu, je podle dovolatelky rovněž mylný. Odvolací soud
přehlédl, že závazkem, který byl zajištěn smluvní pokutou, byl závazek žalobců
dostavit se na její výzvu a uzavřít s vlastnicí nemovitostí příslušnou smlouvu;
tuto povinnost – sjednanou účastníky rezervační smlouvy – žalobci porušili. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Žalobci se ztotožnili se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a
navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – není důvodné. Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží
dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a
odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou,
o.s.ř.). Protože existence uvedených vad ze spisu nevyplývá, zabýval se
dovolací soud jen výtkou, že odvolací soud rozhodl překvapivě (nepředvídatelně). Rozhodnutí odvolacího soudu je „překvapivé,“ jestliže ho nebylo možno na
základě zjištěného skutkového stavu předvídat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/2004). O překvapivé rozhodnutí jde pouze
tehdy, jestliže odvolací soud založí své rozhodnutí na skutečnostech, které
účastníkům nebo některému z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale
nepovažovali je podle dosavadních výsledků řízení za rozhodné pro právní nebo
skutkové posouzení věci. Překvapivé není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto,
že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak, než soud prvního
stupně. Tak tomu bylo i v projednávané věci; zatímco soud prvního stupně
uzavřel, že smluvní pokutu účastníci rezervační smlouvy sjednali v souladu s §
544 obč. zák. (tj. platně), odvolací soud – na základě téhož skutku – dovodil,
že ujednání o smluvní pokutě je neplatné. Zbývá posoudit důvodnost dovolací argumentace týkající se nesprávného právního
posouzení věci.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žalovaná se ztotožnila se závěrem, že smlouva z 9. 6. 2008 je nepojmenovaným
kontraktem ve smyslu § 51 obč. zák. (skutečnou zprostředkovatelskou činnost
vykonávala pro vlastníka nemovitostí). Odvolací soud nárok žalobců na zaplacení
80.000,- Kč s příslušenstvím opřel o právní závěry, podle nichž je rezervační
smlouva jako celek absolutně neplatná z důvodu neurčitosti v identifikaci
předmětu rezervace (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 39
obč. zák.); současně uzavřel, že žalovaná nemá právo ponechat si rezervační
poplatek z titulu smluvní pokuty, neboť její sjednání v rezervační smlouvě
odporuje účelu zákona (§ 51 obč. zák.). Shledá-li dovolací soud jediný z
uvedených závěrů správným, odpadá nutnost vyjadřovat se ke zbylým, neboť
rozhodnutí o dovolání nemůže ovlivnit případný omyl odvolacího soudu v právním
posouzení ostatních (právních) otázek.
Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu,
která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu
tohoto zákona.
Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ
porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost
poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením
povinnosti nevznikne škoda. Podle ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. lze
smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty
nebo stanoven způsob jejího určení.
V projednávané věci vyšel odvolací soud z následujícího – žalovanou
nezpochybněného – skutkového stavu.
V rezervační smlouvě, kterou účastníci uzavřeli 9. 6. 2008, žalovaná
deklarovala, že na základě požadavku vlastníka nemovitostí (B. H.) je pověřena
obstaráním příležitosti uzavřít s žalobci smlouvu o budoucí kupní smlouvě a
následně kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převod vlastnictví „nemovitosti
č.p. 6 v budově č.p. 6 o výměře pozemku 2664 m?, katastrální území K., vše
zapsané na LV č. 41, vedených katastrálním úřadem pro Liberecký kraj,
katastrální pracoviště Česká Lípa.“ Žalobci prohlásili, že mají zájem o
uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě (kupní smlouvy), jejímž předmětem bude
převod vlastnických práv k takto označeným nemovitostem za 1.200.000,- Kč. Při
podpisu smlouvy zaplatili žalobci v hotovosti rezervační poplatek 80.000,- Kč a
žalovaná se zavázala, že po jeho složení nenabídne nemovitosti jinému zájemci.
Jestliže vlastník nemovitostí (B. H.) nepodepíše smlouvu o budoucí kupní
smlouvě nebo kupní smlouvu, zavázala se žalovaná do tří dnů vrátit rezervační
poplatek žalobcům. V článku III bodu 3 smlouvy účastníci sjednali, že
nepodepíší-li žalobci smlouvu o budoucí kupní smlouvě nebo kupní smlouvu s
vlastnicí nemovitostí (tj. nedostaví-li se na výzvu žalované k uzavření smlouvy
s Blaženou Hlaváčkovou /čl. III bod 2/), jsou povinni zaplatit žalované smluvní
pokutu ve výši rezervačního poplatku (žalovaná si vyhradila právo jednostranně
započítat svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty proti pohledávce žalobců na
vrácení rezervačního poplatku).
Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož ujednání účastníků o smluvní pokutě
je neplatné, neboť mezi nimi nevznikl (hlavní) závazek, jehož splnění měla
smluvní pokuta zajišťovat, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, rozsudek ze dne 28. 2. 2008, sp.
zn. 33 Cdo 744/2006, rozsudek ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5391/2008,
rozsudek ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 110/2010).
Podmínkou platnosti ujednání o smluvní pokutě je existence hlavního závazku,
který má smluvní pokuta zajišťovat. Má-li být závazek k zaplacení smluvní
pokuty sjednán platně, musí z ujednání o smluvní pokutě jednoznačně vyplývat,
splnění jaké konkrétní povinnosti je tímto institutem zajištěno, to znamená,
při porušení které konkrétní povinnosti vzniká nárok na zaplacení smluvní
pokuty, a tato zajištěná povinnost musí platně vzniknout, aby mohla být smluvní
pokutou zajištěna. Nevznikla-li totiž povinnost plnit, nemůže být ani porušena
a nemůže tudíž vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty. Zavázat se k
uzavření smlouvy budoucí mohou pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v
budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby
uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy (v
projednávaném případě o takovou situaci nešlo, neboť v řízení nevyšlo najevo a
žalovaná ani netvrdila, že rezervační smlouvu uzavřela jako zmocněnkyně B. H.).
Ujednání obsažené v čl. III bodu 2, 3 rezervační smlouvy, kterou žalobci
uzavřeli s žalovanou, jež neměla být účastnicí budoucí kupní smlouvy, je
absolutně neplatné (§ 39, § 51 obč. zák.); odporuje totiž účelu zákona, jímž je
v případě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy podle § 50a obč. zák. založení
smluvní povinnosti (přímusu) jednoho či obou jejích účastníků. Rezervační
smlouva navíc neobsahuje vynutitelný závazek žalobců uzavřít smlouvu o budoucí
smlouvě kupní (kupní smlouvu) s B. H. a ze skutkových zjištění, z nichž
odvolací soud vycházel, neplyne, že se žalobci ke splnění takové povinnosti ve
vztahu k vlastnici nemovitostí zavázali jinak. Pokud se totiž subjekt zaváže k
uzavření smlouvy (jako dvoustranného právního úkonu), lze tuto jeho povinnost
vymáhat pouze žalobou na nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 o.s.ř.); taková
žaloba však logicky vzato nepřichází v úvahu tam, kde má budoucí smlouvu
uzavřít osoba odlišná od účastníků rezervační smlouvy. Nezbývá proto, než
uzavřít, že žalobcům povinnost uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě
nevznikla. Nevznikl-li platně závazek, jehož splnění má být smluvní pokutou
zajištěno, je ujednání o smluvní pokutě neplatné, a nezakládá tudíž důvod k
tomu, aby si žalovaná rezervační poplatek ponechala.
Protože se žalované nepodařilo argumenty snesenými v dovolání
zpochybnit právní posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud její dovolání
zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení
§ 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1,
věty první, a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012,
tj. částkou 13.590,- Kč. Součástí nákladů jsou dále paušální částky náhrady za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1,
3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z
přidané hodnoty ve výši 2.838,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí,
mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 15. srpna 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu