33 Cdo 725/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně Paul nábytek s.r.o., se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31,
zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích,
Nerudova 1419/22, proti žalovanému Ing. L. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Paškem,
advokátem se sídlem v Chomutově, Beethovenova 1820/52, o uložení povinnosti
uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C
2/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 16. 8. 2013, č.j. 12 Co 236/2013-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr.
Ladislava Malečka, advokáta.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 21. 1. 2013,
č.j. 28 C 2/2008-44, ve výroku, kterým okresní soud uložil žalobkyni povinnost
nahradit náklady řízení 10.900,- Kč, tak, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu), a žalobkyni
přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši
21.538,- Kč (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu).
Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které je objektivně
nepřípustné, neboť napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních
nepřevyšujících 50.000,- Kč (§ 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, viz čl. II., bod 1
zák. č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Peněžité plnění přiznané výrokem o
nákladech řízení přitom nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání
za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z
věci uvedené v § 120 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 80/2013).
Pro úplnost se dodává, že přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura pod č. 203/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp.
zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 118/2003).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, odst. 3, věta
první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu