33 Cdo 76/2010
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. H., zastoupené JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května 1282, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem v Děčíně, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, o uložení povinnosti zdržet se přerušení dodávky elektrické energie, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 139/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 26. března 2008, č. j. 36 Co 9/2009-40, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 26. března 2009 č. j. 36 Co 9/2009-40, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. září 2008, č. j. 13 C 139/2008-16, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 13 C 139/2008-16, uložil právní předchůdkyni žalované ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín IV, Teplická 874/8, identifikační číslo 27232425, povinnost zdržet se odpojení odběrného zařízení pro dům č. p. 30 v P. z přenosové a distribuční soustavy elektrické energie a přerušení dodávky elektrické energie z místa připojení téhož domu; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26. března
2009, č. j. 36 Co 9/2009-40, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně s právní předchůdkyní žalované uzavřela smlouvu o dodávce elektrické energie do odběrného místa P.
30. Dne 14. 3. 2008 žalovaná přerušila (v důsledku zásahu do měřícího zařízení) dodávku elektřiny pro neoprávněný odběr; opětovné připojení žalobkyně k dodávce elektřiny podmínila úhradou škody vzniklé neoprávněným odběrem. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že odpojením měřícího zařízení, u něhož bylo zjištěno poškození a neoprávněný odběr, byla odstraněna příčina, díky které docházelo k neoprávněnému odběru. Bezprostředně po tomto kroku měla právní předchůdkyně žalované povinnost obnovit dodávku elektrické energie žalobkyni podle § 25 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 3.
7. 2009 (dále jen „energetický zákon“). Podmiňovat obnovení dodávky elektřiny zaplacením náhrady škody nemá oporu v zákoně. Odvolací soud nepřisvědčil právní předchůdkyni žalované, že byla oprávněna přerušit dodávku elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona, jelikož nezaplacení vyúčtované paušální náhrady škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. nelze považovat za neplnění platebních povinností vyplývajících z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru, jimiž jsou placení stanovených záloh a úhrada konečného vyúčtování odběratelem.
Náhradu škody vypočtenou podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. totiž nelze ztotožňovat s pojmem skutečného odběru. Jedná se jen o fiktivní výpočet, byť podložený právním předpisem. Citovaná vyhláška rozlišuje skutečně vzniklou škodu (§ 13) a případy, kdy nelze skutečně vzniklou škodu zjistit (§ 14).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala právní předchůdkyně žalované dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); zásadně právně významným shledává rozhodnutí odvolacího soudu pro řešení otázky, zda až zaplacením paušalizované náhrady škody za neoprávněný odběr dochází k odstranění příčiny, která vedla k omezení či přerušení dodávky elektřiny. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměna se závěrem soudů obou stupňů, podle něhož odstraněním příčiny se rozumí eliminace technických příčin neoprávněného odběru elektřiny (výměna poškozeného měřícího zařízení za bezvadné). Prosazuje názor, že podle § 25 odst. 7 energetického zákona povinnost obnovit dodávku elektřiny je spojena s odstraněním všech příčin, které vedly k přerušení dodávky. Odkazujíc na společné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu, Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce má zato, že odstraněním příčin nutno rozumět „dořešení problému do důsledku“, tzn.: 1.
napravení technického stavu odběrného elektrického zařízení včetně měřidla, 2.1 úhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny určené či vypočtené podle § 13 a 14 vyhl. č. 51/2006 Sb., 2.2 úhradu nákladů spojených se zjišťováním neoprávněného odběru a 2.3 úhradu nákladů spojených s následným obnovením dodávky. Připouští, že § 25 odst. 7 energetického zákona (ani jiné ustanovení tohoto zákona) taxativně nevyjmenovává příčiny, po jejichž odstranění má dojít k obnovení dodávky elektřiny. Smyslem postupu při zjištění neoprávněného odběru je zamezit dalšímu vzniku škody na straně provozovatele distribuční soustavy a pokračování v protiprávním jednání.
Prosazuje názor, že účelem § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona je „donutit“ neoprávněného odběratele řádně platit za spotřebovanou elektřinu a v případě protiprávního jednání i paušalizovanou cenu za neoprávněný odběr. Za příčinu, která vedla k přerušení dodávky elektrické energie, je nutno považovat rovněž nezaplacení náhrady za neoprávněný odběr, představující (paušalizovanou) platbu za odběr elektrické energie. Nespatřuje žádný rozdíl mezi řádným a neoprávněným odběrem elektřiny v tom směru, že v obou případech odběratelé elektrickou energii odebírají a spotřebovávají, přičemž vyčíslená náhrada škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. je rovněž platbou za spotřebovanou elektřinu.
Považuje za nespravedlivé, aby nejprve obnovila dodávku elektřiny a až následně se „přípustnými právními nástroji“ domáhala vůči škůdci náhrady škody. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout. V průběhu dovolacího řízení dosavadní žalovaná ztratila způsobilost být účastnicí řízení. Usnesením ze dne 3. března 2011, č. j. 33 Cdo 76/2010-80, Nejvyšší soud rozhodl, že v dovolacím řízení bude místo dosavadní žalované pokračováno se společností ČEZ Distribuce, a.
s. se sídlem Děčín, Děčín
IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo 24729035. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pro řešení otázky, kdy je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny v případě zjištěného neoprávněného odběru, nezaplatí-li odběratel náhradu za takový odběr.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalovaná žádnou z těchto vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. S ohledem na skutečnost, že k přerušením dodávky elektrické energie žalovanou došlo před účinností zákona č. 158/2009, a s přihlédnutím ke znění čl. II. zákona č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, jenž nabyl účinnosti 4. 7. 2009, je rozhodující pro právní posouzení věci znění energetického zákona účinné do 3. 7. 2009 (dále opět jen „energetický zákon“). Výklad § 25 odst. 4 písm. d) bodu 5., § 25 odst. 7, § 51 odst. 1 písm. c), § 51 odst. 2 energetického zákona podal Nejvyšší soud v mezidobí v rozsudcích ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008, ze dne 19. května 2011, sp. zn. 33 Cdo 4524/2009, a ze dne 31. května 2011, sp. zn. 33 Cdo 5142/2009, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu (viz www.nsoud.cz). Skutkově obdobným případem, jako je posuzovaná věc, se zabýval zejména v rozsudku ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008, v něm formuloval a odůvodnil právní závěr, že § 25 odst. 4 písm. d) energetického zákona obsahuje taxativní výčet případů, v nichž je provozovatel distribuční soustavy oprávněn omezit nebo přerušit dodávku elektřiny. K nim patří též neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona (bod 5.). Byl-li příčinou neoprávněného odběru (§ 51 odst. 1 energetického zákona) odběr elektřiny měřený zařízením s porušenou úřední značkou, do něhož bylo neoprávněně zasaženo, pak tímto způsobem nastolený protiprávní stav byl odstraněn výměnou měřícího zařízení za bezvadné. Není-li vzniklá škoda příčinou, pro kterou byla přerušena dodávka elektřiny, nýbrž jí byl odběr uskutečňovaný prostřednictvím nezpůsobilého měřícího zařízení, pak jeho výměnou pominuly důvody přerušení a bezprostředně poté byl provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny. Současně vyslovil právní názor, podle něhož situace, kdy odběratel nezaplatí vyúčtovanou náhradu za neoprávněný odběr, je podřaditelná pod případ porušení platební povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru [§ 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona]. Vyčíslená náhrada (škoda) je platbou za „skutečný odběr“, neboť elektrická energie byla (...) skutečně odebírána, přičemž pro protiprávní zásah do měřícího přístroje nelze reálně určit - oproti číselnému stavu poškozeného měřícího přístroje - tu její část, která byla nad měřícím přístrojem uváděným stavem celkem odebrána. Jestliže účelem právní úpravy následků neoprávněného odběru (obnovit původní pokojný stav a donutit odběratele k řádnému plnění smluvních závazků) je postihovat omezením nebo přerušením dodávky elektřiny ty, kteří porušují smluvní povinnosti v souvislosti s řádně měřeným odběrem elektřiny, pak za použití výkladového pravidla a minori ad maius musí platit, že nemá-li provozovatel distribuční soustavy povinnost obnovit dodávku v případě, kdy odběratel neplní své povinnosti, neboť opakovaně nedodržel smluvený způsob platby za odebranou elektřinu včetně záloh nebo nesplnil platební povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru, tj. nezaplatil za řádně měřený odběr elektřiny, tím spíše mu zákon tuto povinnost nemůže ukládat v případě uskutečněného (tj. realizovaného), avšak pro úmyslné poškození měřícího zařízení řádně nezměřeného odběru. Odporovalo by totiž obecnému pojetí spravedlnosti a morálky, aby právní postavení „černého“ odběratele (jeho právo na obnovení dodávky elektřiny) bylo výhodnější oproti tomu, kdo „jen“ nezaplatil za řádně měřený odběr a taktéž mu byla dodávka elektřiny přerušena. Nezaplacení odběru je z pohledu § 25 odst. 7 energetického zákona příčinou, která vedla k přerušení dodávky elektrické energie. Dokud nedojde k zaplacení žalobcem způsobené škody, nemá žalovaná povinnost podle § 25 odst. 7 energetického zákona obnovit (...) dodávku elektřiny. V posuzovaném případě není logického důvodu odchylovat se od právních názorů vyjádřených ve shora citovaných rozhodnutích. Jestliže právní předchůdkyně žalované odstranila technickou příčinu neoprávněného odběru, avšak žalobkyně dosud nezaplatila náhradu za neoprávněný odběr [jde o platební povinnost podle § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona], nemá žalovaná povinnost podle § 25 odst. 7 energetického zákona obnovit jí dodávku elektřiny. Protože se žalované prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud je zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Poněvadž důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. října 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu