33 Cdo 787/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce Ing. J. E., zastoupeného JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem
Brno, Tomáškova 19, proti žalovanému M. M., zastoupenému JUDr. Drahomírem
Krátkým, advokátem se sídlem Prostějov, Poděbradovo náměstí 8a, o zaplacení
částky 122.075,10 Kč s příslušenstvím a o vydání věci, vedené u Okresního soudu
v Prostějově pod sp. zn. 7 C 298/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2007, č. j. 17 Co 328/2005-101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2007, č. j. 17 Co 328/2005-101,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 12. března 2003, č. j. 7 C
298/2002-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní
moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do
zaplacení a ve stejné lhůtě uložil žalobci povinnost vydat žalovanému dva kusy
klimatizačních jednotek AEG KW 18H, zamítl žalobu o zaplacení 2 % úroku z
prodlení z částky 122.075,10 Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 17 Co
180/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích týkajících se
povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 122.075,10 Kč spolu s 3,5 %
úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení, povinnosti žalobce vydat
žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG KW 18H a ve výroku o náhradě
nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Neztotožnil se s jeho závěrem, že účastníci se dohodli na jiném
předmětu plnění, než byl posléze dodán. Zjistil totiž, že na požadavek žalobce
žalovaný reagoval sdělením, že klimatizační jednotky ACH 18 výrobce Electrolux
nemůže dodat, a když na nich žalobce trval, žalovaný mu dne 16. 9. 2002 navrhl
dodání klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW 18H. Žalobce tento návrh akceptoval faxovým sdělením ze dne 19. 2. 2002. Odvolací
soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, že teprve tímto okamžikem
mohla být mezi účastníky uzavřena smlouva o dodávce a montáži klimatizačních
jednotek, a uložil mu, aby se zabýval otázkou platnosti tohoto právního úkonu
ve smyslu § 37 obč. zák. v závislosti na zjištění, zda v tu dobu existovala
klimatizační jednotka s označením uvedeným v návrhu ze dne 16. 9. 2002 a jeho
akceptaci ze dne 19. 9. 2002. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 29. června 2005, č. j. 7 C
298/2002-81, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní
moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do
zaplacení, žalobci uložil povinnost v téže lhůtě vydat žalovanému dva kusy
klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H a rozhodl o náhradě nákladů řízení
účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce si vybral z nabídkového
katalogu výrobce Electrolux klimatizační jednotku typu ACH 18 s příkonem 1850 W
při chlazení a 1830 W při vytápění. Žalovaný je upozornil, že tento vybraný typ
není možno dodat a nabídl mu jiné typy, žalobce však trval na značce
Electrolux. Cenovým návrhem ze dne 16. 9. 2002 navrhl žalovaný žalobci dodání a
instalaci dvou kusů klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux
AC-KW 18H s chladícím výkonem 5,3 kW, výměnou vzduchu 750 m3/hod. a tepelným
výkonem 5,5 kW za celkovou cenu 122.075,10 Kč. Podáním ze dne 19. 9. 2002
žalobce potvrdil zájem o dodání dvou takto označených klimatizačních jednotek v
domnění, že se jedná o jím vybraný typ, neboť v označení byla uvedena značka
„Electrolux“, na níž trval. V cenovém návrhu nebyly uvedeny hodnoty příkonu při
chlazení a vytápění; ty přitom byly důvodem, proč si žalobce vzhledem k
elektroinstalaci v domě klimatizační jednotky Electrolux ACH 18 vybral. V
předávacím protokolu podepsaném oběma účastníky dne 10. 10. 2002 bylo uvedeno,
že žalovaný dodal žalobci dvě klimatizační jednotky označené jako
AEG-Electrolux typ AC-KW 18H; ve skutečnosti mu však dodal klimatizační
jednotky AEG typ AC-KW 18H. Žalobce žalovanému zaplatil dohodnutou cenu. V
přípisech ze dne 14. 10. 2002 a 21.
10. 2002 žalovanému vytkl, že dodané
klimatizační jednotky neodpovídají dohodnutému typu, ani typu uvedenému ve
faxové nabídce ze dne 16. 9. 2002. V přípisu ze dne 20. 11. 2002 žalobce
žalovanému sdělil, že odstupuje od smlouvy o dodávce klimatizačních jednotek. Klimatizační jednotky Electrolux typ ACH 18 s chladivem R 22 se do České
republiky od 1. 6. 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně
ovzduší, již nesměly dovážet. Tento sortiment byl nahrazen výrobkem značky AEG
typ AC KW 18H s chladivem R 407. Se změnou chladiva se změnily technické
parametry. Zatímco u modelu Electrolux ACH 18 byl příkon při chlazení 1850 W a
při vytápění 1830 W, u modelu AEG AC- KW 18H je 2300 W, resp. 2270 W. Soud
prvního stupně takto zjištěný skutkový stav poměřoval § 612 a § 613 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), jimiž
se kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě řídí právní vztahy v případě, kdy
fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své
podnikatelské aktivity na objednávku. S přihlédnutím k tomu, jaký model
klimatizační jednotky si žalobce vybral, jaký mu žalovaný k instalaci navrhl a
jaký mu nakonec dodal, dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o
jednoznačném a určitém vymezení předmětu plnění, což mělo za následek, že
smlouva mezi nimi nevznikla. Proto si vzájemně plnili bez právního důvodu a
jsou povinni se vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení podle §
451 obč. zák. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. září 2007, č. j. 17 Co 328/2005-101,
rozsudek soudu I. stupně ve výrocích ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu,
aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 122.075,10 Kč s 3,5 % úrokem z
prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení a aby žalobce byl povinen vydat žalovanému
2 ks klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H, rozhodl o nákladech řízení
účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací
soud zopakoval dokazování listinnými důkazy (cenovým návrhem dodávky
žalovaného, potvrzením zájmu žalobce ze dne 19. 9. 2002, předávacím protokolem
ze dne 10. 10. 2002, reklamacemi ze dne 14. 10. a 21. 10. 2002, odstoupením od
smlouvy ze dne 20. 11. 2002 a zprávami Stiebel Eltron, spol. s r. o.) a z nich
zjistil, že žalovaný v cenové nabídce a v předávacím protokolu smísením dvou
značek AEG a Electrolux vytvořil neexistující označení klimatizačních jednotek
AEG-Electrolux AC-KW 18H. Ze samotného označení klimatizačních jednotek v
těchto listinách však muselo být žalobci zřejmé, že mu žalovaný nenabízí k
dodání a instalaci jím požadované klimatizační jednotky Electrolux ACH 18, ale
zcela jiné značky a jiného typu. Vzhledem k tomu, že žalobce při montáži
klimatizačních jednotek opatřených štítkem nic nenamítal, převzal je a zaplatil
za ně sjednanou cenu, akceptoval dodání klimatizačních jednotek značky AEG typu
AC KWi 18; tím účastníci uzavřeli platně smlouvu o dodávce a instalaci těchto
klimatizačních jednotek.
V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že při
běžné míře opatrnosti muselo být žalobci zřejmé, že mu žalovaný dodal jiný typ
klimatizačních jednotek než značky Electrolux ACH 18. Za účelovou považuje jeho
námitku, že žalovaný jej svým jednáním uvedl v omyl. S odstoupením žalobce od
smlouvy nelze spojovat žádné právní následky, neboť tak lze učinit podle § 48
odst. 1 obč. zák., jen je-li tak stanoveno zákonem nebo dohodnuto účastníky. Nad rámec uvedeného podotkl, že i kdyby byl žalobce uveden v omyl (§ 49a obč. zák.), neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 40a obč. zák. se nedovolal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označil v něm dovolací důvody
podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. Je přesvědčen, že z prokázaného
skutkového stavu vyplývá, že žalovaný jej při každé prezentaci zboží uváděl v
omyl ve smyslu § 49a obč. zák. Předmět kupní smlouvy formuloval tak, že smísil
jím požadovanou značku Electrolux ACH 18 a značku AEG KW 18H, čímž vzniklo
neexistující označení AEG-Electrolux AC-KW 18H. V důsledku toho považuje
smlouvu uzavřenou účastníky za neplatný právní úkon. Nesouhlasí s argumentací
odvolacího soudu, že při uvedení v omyl neměl právo odstoupit od smlouvy podle
§ 48 odst. 1 obč. zák. Má za to, že zákon mu toto oprávnění výslovně přiznává. Poukazuje na to, že kupní smlouvu s žalovaným uzavřel za použití prostředků
komunikace na dálku (faxem) ve smyslu § 53 odst. 1 obč. zák. Měl tudíž právo od
smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu do 14 dnů od převzetí plnění. Žalovaný měl
povinnost poskytnout mu s dostatečným předstihem informaci o názvu a o hlavních
charakteristikách zboží (§ 53 odst. 4 písm. b/ obč. zák.). Místo toho bylo
označení zboží matoucí, nejednoznačné, zakládající neplatnost kupní smlouvy,
neboť zboží s takovým označením neexistuje, je tu tedy neexistující předmět
plnění. Žalovaný v rozporu s § 53 odst. 4 písm. b/ obč. zák. neuvedl podstatné
hlavní charakteristiky zboží (příkony dodaného zboží jsou o 30 % horší než u
zboží požadovaného) nebo uvedl jen jejich část (výkony, které jsou obdobné u
obou typů zboží). Zdůrazňuje, že podle § 53 odst. 6 obč. zák. musí být
spotřebiteli v případě uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na
dálku (nejpozději před plněním) poskytnuty písemně informace o podmínkách a
postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy apod. Okolnost, že mu
žalovaný dodal jiné než požadované zboží, zjistil až za několik málo dnů podle
zvýšeného odběru elektřiny a vypadávání jističů. Reklamaci uplatnil bez
zbytečného odkladu a včas dopisem ze dne 14. 10. 2002, kterým žádal výměnu
zboží nebo vrácení ceny. Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Připustil, že smísil dvě
značky AEG a Electrolux, čímž vzniklo neexistující označení AEG-Electrolux
AC-KW 18H, avšak žalobci muselo být z cenového návrhu a z předávacího protokolu
jasné, že mu nenabízí jím požadovanou klimatizační jednotku Electrolux ACH 18. Tím, že převzal klimatizační jednotky opatřené štítkem s označením AEG AC-KW
18H, jejich dodávku akceptoval. Kupní smlouvu neuzavřeli prostřednictvím
komunikace na dálku (faxem), ale teprve převzetím předmětu plnění a zaplacením
ceny, jak ostatně oba účastníci řízení shodně uvedli. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II
bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k
tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§
240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. a/ o. s. ř.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu §
242 odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá),
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že
posléze uvedenou vadou je řízení v posuzované věci zatíženo a že tedy je dán
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce
(navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný
(jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány
a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se
při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o
skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu
opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby
odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Z odůvodnění rozhodnutí soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a
úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Posouzením věci po právní stránce se přitom rozumí výklad o tom, z jakých
ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato
ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad
o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle
aplikovaných ustanovení práva a povinnosti ve vztahu k předmětu řízení, a jak
byla věc rozhodnuta. V důvodech rozhodnutí je totiž nezbytné vyložit právně
aplikační úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou
právní normu. V zájmu přezkoumatelnosti zdůvodnění právního posouzení věci je
rovněž třeba, aby soud v odůvodnění rozsudku přesvědčivými argumenty vyvrátil
právně nesprávné námitky účastníků, v poměrech přezkoumání rozsudku soudu
prvního stupně odvolacím soudem odvolací námitky zpochybňující právní posouzení
věci soudem prvního stupně. Pro rozsudek odvolacího soudu totiž platí § 157
odst. 2 o. s. ř. přiměřeně (srovnej § 211 o. s. ř.); odvolací soud při
formulování odůvodnění rozsudku vychází z tohoto ustanovení jen potud, pokud to
odpovídá zásadně přezkumné povaze jeho činnosti v odvolacím řízení (srovnej §
212 o. s. ř.).
Absence řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím
soudem znemožňuje dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost a řízení trpí vadou
ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srovnej rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný pod číslem 10 v
sešitu 3/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze); ve svých důsledcích
představuje rovněž porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu
uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej nález
Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný pod
číslem 12/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V posuzovaném případě soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce
po žalovaném domáhal vrácení zaplacené ceny s tím, že on mu vrátí dodané
klimatizační jednotky. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalovaný ho jako
spotřebitele uvedl v omyl tím, že smísil značky Electrolux a AEG a dodal mu
zboží, které nechtěl. Soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce podáním ze
dne 19. 9. 2002 akceptoval návrh žalovaného ze dne 16. 9. 2002 na dodávku a
instalaci dvou klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW
18H, dospěl ke skutkovému závěru, že se účastníci srozumitelně a jednoznačně
nedohodli o podstatné náležitosti smlouvy, a to o předmětu plnění, neboť
klimatizační jednotka uvedená v cenovém návrhu ve skutečnosti neexistovala.
Odtud dovodil, že smlouva mezi účastníky nevznikla, plnili si bez právního
důvodu a jsou povinni se vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč.
zák.). Zjištěný skutkový stav přitom posuzoval podle § 612 a § 613 obč. zák. o
prodeji zboží podnikatelem na objednávku. Odvolací soud oproti němu dospěl k
právnímu závěru, že účastníci smlouvu uzavřeli, jestliže žalobce převzal od
žalovaného klimatizační jednotky AEG typu AC KWi 18 a za jejich dodávku a
instalaci žalovanému zaplatil. Přitom se však v rámci odvolacího přezkumu
nevymezil k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, nijak nezdůvodnil,
proč (na rozdíl od soudu prvního stupně) na zjištěný skutkový stav, jehož
součástí bylo i zjištění, že žalovaný vystupoval vůči žalobci jako fyzická
osoba prodávající zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti,
neaplikoval § 612 a násl. obč. zák., a nevysvětlil, jakému ustanovení
občanského zákona zjištěný skutkový stav podřadil. Z odůvodnění jeho rozhodnutí
není zřejmé ani to, zda žalobce vystupoval při uzavírání smlouvy a při jejím
plnění jako spotřebitel. Tento závěr je přitom rozhodující z hlediska možné
aplikace ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 52 a
násl.). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze rovněž vysledovat, zda a
případně jaké právní úvahy odvolací soud zaujal ohledně skutečnosti, že dříve,
než si účastníci fakticky plnili, adresoval žalovaný žalobci (faxem) návrh na
dodání a instalaci zboží a žalobce vyslovil s tímto návrhem souhlas, který
doručil žalovanému (faxem). Jde opět o skutečnosti, které jsou právně významné
pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku z hlediska úpravy vzniku
smluv s případnou modifikací týkající se smluv spotřebitelských (§ 43a, § 43c a
§ 53 a násl. obč. zák.).
Protože popsané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí činí právní
posouzení věci odvolacím soudem nepřezkoumatelným a neumožňují posoudit jeho
správnost, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s.
ř.). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost nezabýval. Nad
rámec uvedeného lze však k dovolací argumentaci žalobce již nyní poznamenat, že
smlouva, při jejímž uzavření jeden z jejích účastníků úmyslně předstíral
určitou vůli se záměrem vyvolat u druhého účastníka omyl, není absolutně
neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. nebo podle § 39 obč. zák., nýbrž
relativně neplatná podle § 49a obč. zák. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005, uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 36/2008). S neplatností podle § 49a
obč. zák. je spojeno právo druhého účastníka smlouvy namítat relativní
neplatnost ve smyslu § 40a obč. zák., a nikoli právo odstoupit od smlouvy.
Přitom odstoupit lze jen od platně uzavřené smlouvy.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d
odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr.
Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu