33 Cdo 81/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně R. Š., zastoupené JUDr. Rajmundem Kroupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Kobyliská 179/23, proti žalované R. C., o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 150/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 27 Co 240/2009-66, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 27 Co 240/2009-66, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 20. května 2008, č. j. 3 C 150/2007-21, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na
němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07). Bez významu je tudíž dovolací námitka, že soud prvního stupně pochybil (a odvolací soud toto pochybení nenapravil), pokud - ignoruje předžalobní upozornění adresované žalované a připojené k žalobě - uzavřel, že žalobkyně neprokázala, resp. ani netvrdila, že v zákonné prekluzivní lhůtě uplatnila vady předmětu prodeje u žalované. Výhradou k procesnímu postupu soudů (konkrétně výtkou, že soud prvního stupně jí odňal právo na spravedlivý proces, neboť rozhodl v nepřítomnosti účastnic a její neúčast na jednání hodnotil jako „neomluvenou jejím zaviněním“ a odvolací soud nevyslyšel její návrhy na doplnění dokazování s tím, že v odvolacím řízení již nelze provádět dokazování a uvádět nové skutečnosti) žalobkyně vytýká zmatečnost řízení (§ 229 odst. 3 o. s. ř.). Jak vyplývá z doslovného znění § 242 odst. 3 o. s. ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání v dané věci přípustné; sama o sobě tato vada přípustnost dovolání nemůže založit (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.). Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. února 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r. předsedkyně senátu