33 Cdo 836/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně
JUDr. I. L., zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v
Beněšově, Masarykovo náměstí 102, proti žalované COMPRO spol. s r. o. se sídlem
v Benešově, Malé náměstí 1700, zastoupené Mgr. Jaroslavem Lukešem, advokátem se
sídlem v Benešově, Pražského povstání 2057, o zaplacení částky 27.643,-Kč s
příslušenstvím oproti vydání počítače, vedené u Okresního soudu v Benešově pod
sp. zn. 11 C 35/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 17. července 2007, č. j.
22 Co 245/2007-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
Jaroslava Lukeše, advokáta se sídlem v Benešově, Pražského povstání 2057.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.
července 2007, č. j. 22 Co 245/2007-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního
soudu v Benešově
ze dne 24. října 2006, č. j. 11 C 35/2006-38, není přípustné podle § 237 odst.
1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií
uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem je tudíž jen důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří
proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel,
je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
vyloučeno (§ 241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového
stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS
1970/07).
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve
skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu
jejích dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného
skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž
soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně
může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění
skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je přesvědčena, že
soudy nesprávně vyhodnotily listinný důkaz (její dopis z 20. 12. 2005) jako
další reklamaci zakoupené věci (počítače) a nesouhlasí se skutkovým zjištěním,
že akceptovala názor žalované, že její reklamace ze dne 14. 11. 2005 není
důvodná, neboť nejde o vadu počítače, nýbrž o jeho zavirování. Oproti soudům
obou stupňů prosazuje názor, že v jejím případě se jednalo o opětovný výskyt
téže vady po opravě a že vadou, kterou reklamovala, nebylo zavirování počítače,
nýbrž „vypadávání napájení“. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným
právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud -
stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových
závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy
dovodit, že měla právo od kupní smlouvy odstoupit. Jak již bylo výše vyloženo,
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání
přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k
řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v
tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá
v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalobkyně, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v
absenci jejího řádného poučení o pochybnosti soudu „o průkazu a zejména důvodu
vady (zakoupené věci)“. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy toliko v případě,
vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných
právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, uveřejněné na
internetových stránkách Nejvyššího soudu a v něm citovanou judikaturu
Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však
uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala a nelze jí tudíž
založit přípustnost dovolání.
Přípustné není ani dovolání proti výroku o nákladech řízení, neboť občanský
soudní řád dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech
řízení, nepřipouští (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je
proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo
odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v
souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto
náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10
odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve
výši 300,- Kč
(§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Ivana
Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně
senátu