33 Cdo 868/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., zastoupenému advokátkou, o
zaplacení 18.208,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 9 C 49/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 51 Co 676/2008-182, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má zato, že podání
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není „zřejmě bezúspěšným“ uplatněním
práva, a proto mu měl být zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení soudem
ustanoven.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však
v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Napadené
usnesení není rozhodnutím ve věci samé a tak nepřichází v úvahu přípustnost
dovolání podle
§ 237 odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1.
2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Dovolání nemůže být přípustné ani podle § 238, § 238a
a § 239 o. s. ř., jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost
dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o zamítnutí návrhu žalobce
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dovolání žalobce tak směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu