Judikát 33 Cdo 877/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:15.04.2026
Spisová značka:33 Cdo 877/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.877.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D 33 Cdo 877/2026-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně Český spotřebitel s.r.o., se sídlem Praha 1, Staré Město, Haštalská 795/1, identifikační číslo osoby 01398491, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Malá Strana, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o 61 799,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 174/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č. j. 28 Co 268/2023-252, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 876,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Němce. Odůvodnění: (podle 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 268/2023-109, potvrdil rozsudek ze dne 18. 5. 2023, č. j. 63 C 174/2022-74, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 799,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 6. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že v návaznosti na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2260/2018, a nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a v dalších jejich rozhodnutích, byla usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 2. 2020, č. j. 30 EXE 782/2016-245, které nabylo právní moci 9. 2. 2021, zastavena exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu vedená u soudní exekutorky Mgr.
Marcely Petrošové na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jiřího Kolaříka ze dne 8. 4. 2014, č. j. 102 Rozh 1016/2014-7 (coby exekučního titulu na zaplacení částky 39 040 Kč), z důvodu celkové nemravnosti smluvních plnění a sankcí stanovených ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100400089 ze dne 28. 2. 2011, na základě které byl právnímu předchůdci žalobkyně (postupiteli a úvěrovanému J. M.) poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, včetně revolvingu mu bylo vyplaceno 34 440 Kč a splaceno jím bylo před zahájením exekuce 86 435 Kč. Před zastavením exekuce soudní exekutorka z celkového vymoženého plnění vyplatila žalované coby exekučně oprávněné částku 14 996 Kč. Celkem bylo zaplaceno 101 431 Kč.
3. Odvolací soud s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že neplatnost se vztahuje na úvěrovou smlouvu a na rozhodčí smlouvu z téhož dne.
Rozhodčí nález – byť formálně nezrušený, o němž však bylo pravomocně deklarováno, že byl vydán na základě úvěrové a rozhodčí smlouvy neplatné pro nemravnost, což také vedlo k zastavení exekuce k vymožení jím přiznaného plnění – nelze považovat za řádný důvod k plnění vymoženému v zastavené exekuci. Rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, rozhodčí nález je nutno považovat za nicotný a není významné, že původní spotřebitel nepostupoval podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení k dosažení jeho zrušení. Rozhodčí nález tak nemůže založit ani překážku věci rozsouzené pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněně vymoženém plnění v rámci exekuce. Žalobkyně byla oprávněna k vrácení částky 34 440 Kč a se zákonným úrokem z prodlení celkem 39 631,95 Kč. O částku 61 799,05 Kč se tak žalovaná bezdůvodně obohatila.
4. Dále k námitce promlčení uplatněné žalovanou uvedl, že promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení vymoženého v exekuci na základě nezpůsobilého exekučního titulu počíná běžet právní mocí usnesení o zastavení exekuce (tj. v souzené věci od 9. 2. 2021), neboť až tímto okamžikem bylo postaveno najisto, že vymožené plnění je bezdůvodným obohacením. Podala-li žalobkyně žalobu dne 5. 8. 2022, uplatnila ji včas. Stejný závěr o počátku běhu promlčecí doby učinil i ve vztahu k platbám, jež předchůdce žalobkyně učinil dobrovolně před zahájením exekuce. Poukázal přitom na závěry Soudního dvora Evropské unie týkající se posouzení počátku běhu promlčecí doby u spotřebitelů v souvislosti s uplatněním jejich práv.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
6. Odvolacímu soudu vytýká, že se při řešení otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu v kontextu specifického střetu kogentní úpravy zrušeného obchodního zákoníku a extenzivního výkladu judikatury Soudního dvora Evropské unie nebyly dosud ve všech souvislostech vyřešeny, případně mají být vyřešeny jinak. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem v jeho předchozím kasačním rozhodnutí a že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se promlčení v režimu obchodního zákoníku a počátku běhu subjektivní promlčecí doby, a že nepřípustně (mimo hranice eurokonformního výkladu) aplikoval směrnici 93/13/EHS a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, čímž se odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19.
2. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3093/2013, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 56/2016 (dále jako „R 56/2016“).
7. Žalobkyně se k dovolání podrobně vyjádřila a navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl.
8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
10. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
12. Podstatou dovolacích námitek je nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež se týkají otázky promlčení práva úvěrového dlužníka na vydání bezdůvodného obohacení uplatněného vůči poskytovateli úvěru. Dovolací soud neshledal pro žádnou z předestřených otázek dovolání přípustným, neboť jejich řešení odvolacím soudem odpovídá závěrům, jež dovolací soud učinil v obdobné věci (týchž účastníků) v rozsudku ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025, na které lze odkázat.
13. Nelze přisvědčit dovolatelce, že by se odvolací soud neřídil závazným právním názorem vyjádřeným v předchozím kasačním rozhodnutí v této věci, a že se odvolací soud „nepřípustným výkladem contra legem“ (aplikací evropské směrnice a judikatury způsobem, který vedl k popření jasného znění vnitrostátního předpisu) odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku R 56/2016, jež se týká eurokonformního výkladu pojmu užitého vnitrostátním předpisem. Veškerá argumentace dovolatelky směřuje vůči závěru, který vyslovil Soudní dvůr Evropské unie byť v jiném řízení (C-485/19), avšak o identické předběžné otázce týkající se aplikace vnitrostátní úpravy počátku běhu objektivní promlčecí doby, přičemž platí, že vnitrostátní soudy – včetně dovolacího soudu v nyní projednávané věci – jsou rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce vázány.
Na tom nic nemění ani námitka dovolatelky, že právní závěr přijatý Soudním dvorem Evropské unie vede k popření jasného znění vnitrostátního zákona. Vzhledem k vázanosti vnitrostátních soudů dotyčným rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie o dotyčné předběžné otázce tak nemohou přípustnost dovolání založit ani jednotlivé dovolací námitky vůči závěrům v dotyčném rozhodnutí dovozeným.
14. Dovolací soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 15. 4. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu