33 Cdo 897/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce Tomáše Bochenka, s místem podnikání v Opavě-Kylešovicích, Liptovská 5,
identifikační číslo 42950694, zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se
sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21A, proti žalovanému Josefu Novákovi, s místem
podnikání v Kolíně II, Funkeho 910, identifikační číslo 48658316, zastoupenému
JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, o
63.803,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11
C 196/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20.
prosince 2005, č. j. 11 C 196/2004-35, uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobci částku 63.803,20 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 4. 2004 do zaplacení a
rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl; současně
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Zatímco soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli
ústní rámcovou smlouvu o prodeji dřeva, odvolací soud dospěl k závěru, že
žalobce uzavření kupní smlouvy neprokázal.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
žalobce (dále též „dovolatel“) odvolacímu soudu vytýká, že ačkoli nezopakoval
dokazování výpověďmi svědků, dospěl k opačnému závěru než soud prvního stupně,
že kupní smlouva nebyla uzavřena. Není srozuměn s tím, že podle odvolacího
soudu jsou výpovědi svědků B. T. a J. K. nedůvěryhodné pro jejich údajný
zaměstnanecký vztah k žalobci, přičemž tito svědci nejsou jeho zaměstnanci, ale
obchodními partnery. Nadále má zato, že důkazy provedenými před soudem prvního
stupně prokázal uzavření kupní smlouvy mezi účastníky řízení a tím i
oprávněnost svého nároku. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Posledně uvedenou vadou, jejíž
existenci žalobce namítl, je řízení v posuzované věci zatíženo. Odvolací soud
totiž vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud
prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil. Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na
základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené
důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění
soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů
provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového
stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se
odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám
provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení
důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu
soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který
je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že
odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat
dokazování jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. srpna
2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). Jestliže odvolací soud nepostupuje způsobem
uvedeným v § 213 odst. 2 a 3 o.
s. ř., a přesto se od skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že účastníci
řízení uzavřeli ústní rámcovou smlouvu o prodeji dřeva. Tento skutkový závěr
soud prvního stupně čerpal - jak vyplývá z obsahu odůvodnění jeho rozsudku - z
výpovědi žalobce, svědkyně B. T., svědka J. K., svědka I. B., z faktury č. 003/04 a z dodacího výkupního lístku. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně
dospěl k závěru, že mezi účastníky kupní smlouva uzavřena nebyla. Podkladem pro
takové právní posouzení věci mu byl odlišný skutkový závěr, že žalobce
neprokázal svědeckými výpověďmi své tvrzení o uzavření takové smlouvy. K takto
odlišně zjištěnému skutkovému stavu dospěl odvolací soud na základě vlastního
hodnocení jen některých důkazů (svědeckých výpovědí), které v rozporu s § 213
odst. 2 a 3 o. s. ř. nezopakoval. Má-li odvolací soud jiný názor než soud
prvního stupně na věrohodnost výpovědi účastníka řízení či svědka, nesmí z
toho vyvodit jiný skutkový závěr než soud prvního stupně, jestliže důkaz sám
neopakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu
výpovědi i další okolnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení
věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Uvedeným
postupem tak odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak žalobce
uplatnil oprávněně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a
odst. 3 věty prvé o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Jelikož dovolací soud nemůže předjímat hodnocení důkazů provedených odvolacím
soudem procesním způsobem a na tomto základě učiněných skutkových zjištění,
nemohl se vyjádřit ke skutečnostem, kterými žalobce uplatnil dovolací důvod
podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. k pominutí těch skutkových zjištění, která
vyšla najevo v řízení před soudem prvního stupně z obsahu účastnické výpovědi
žalobce, jakož i svědeckých výpovědí.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v
novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu