33 Cdo 960/2024

33 Cdo 960/2024-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalované L. K., zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 25/6 o zaplacení 259 838 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 408/2023, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 35 Co 271/2023-86, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 8 C 408/2023-70, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Mostě. Vyšel z obsahu žaloby, kterou se žalobce domáhá po žalované (bývalé manželce) zaplacení 259 838 Kč s příslušenstvím, což jsou finanční prostředky, které byly výlučným vlastnictvím žalobce a které za trvání manželství vložil po předchozí dohodě za účelem lepšího zúročení na spořící účet žalované.

Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 4. 2021, č.j. 13 C 75/2020-49. Žalovaná namítá, že částka, kterou po ní žalobce požaduje, měla být vypořádána v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Soud prvního stupně uzavřel, že se jedná dle obsahu o žalobu na vypořádání SJM, proto je dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu v Mostě, jenž rozhodoval o rozvodu manželství účastníků [§ 88 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o.

s. ř.“]. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. j. 35 Co 271/2023-86, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 nevyslovuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce není návrhem na dílčí vypořádaní SJM, nýbrž se jedná obligační vztah mezi účastníky, který nevyplývá ze SJM, a proto Okresní soud v Mostě není soudem místně příslušným.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za takovou považuje otázku „zda je dána výlučná místní příslušnost dle § 88 písm. a) o. s. ř. ve sporu o vrácení výlučných prostředků jednoho z manželů, které převedl spolu s prostředky tvořícími SJM na účet druhého manžela, pokud společné jmění manželů nebylo vypořádáno a lhůta k podání návrhu uvedená v § 743 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dosud neuplynula.“ Konkrétně se měl odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.

1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3650/2020. Uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která v odůvodnění napadeného usnesení odkázal odvolací soud, se nedají na daný případ použít, neboť řešila případy s odlišným skutkovým základem. Dále namítala, že se odvolací soud zabýval místní příslušností pouze z hlediska § 105 odst. 1 o. s. ř. a nikoliv z hlediska § 88 o. s. ř. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o.

s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.

s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.

Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Podle § 88 písm. a) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu. Žalobce v řízení požaduje po žalované zaplacení žalované částky, která představuje jeho výlučné finanční prostředky, jež netvořily součást SJM, které po předchozí ústní dohodě za účelem lepšího úročení vložil za trvání manželství na spořicí účet žalované, přičemž ta mu je k jeho výzvě odmítla vydat.

V projednávané věci se tak střetávají obecná místní příslušnost podle § 84 a § 85 odst. 1 o. s. ř. a výlučná místní příslušnost soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství účastníků podle § 88 písm. a) o. s. ř. Místní příslušnost soudu je jednou ze zákonných podmínek řízení, jejíž zkoumání se s přihlédnutím k omezené časové působnosti této podmínky řízení (srov. § 105 o. s. ř.) soustřeďuje na samotný počátek řízení. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3629/2022, shrnul dosavadní ustálenou judikaturu týkající se otázky smísení výlučných prostředků manžela a prostředků ve společném jmění manželů na jednom bankovním účtu včetně následných finančních transakcí na bankovním účtu.

Podle této judikatury se výlučné finanční prostředky žalobce nestaly po jejich vložení na účet a následném výběru finančními prostředky tvořícími součást společného jmění manželů, ale zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobce. Samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů (srov např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10.

11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 638/2011 a ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). Žalovaná se mýlí, dovozuje-li, že jí nastolenou otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V usnesení ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3650/2020, s nímž by mělo být dle dovolatelky napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu, se dovolací soud zabýval řešením střetu dvou speciálních místních příslušností, a sice místní příslušnosti podle § 88 písm. a) o.

s. ř. a podle § 88 písm. b) o. s.

ř. ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. K řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vzniklého vypořádáním společného jmění manželů, je dána výlučná místní příslušnost soudu určeného podle § 88 písm. b) o. s. ř. Závěry tohoto rozhodnutí pro cela odlišný předmět řízení nelze na daný případ použít. Předmětem řízení je pouze nárok žalobce na zaplacení peněžitého plnění, představující jeho výlučné finanční prostředky, které mu žalovaná odmítá přes výzvu vrátit.

Předmětem řízení není vypořádání žádného majetku, který by tvořil SJM. Ze shora citované judikatury dovolacího soudu je zřejmé, že vložením finančních prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce na spořicí účet žalované za trvání manželství se z nich nestala součást SJM. Odvolací soud se tudíž neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho závěr o tom, že není dána výlučná místní příslušnost dle § 88 písm. a) o. s. ř., je správný. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.

s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2024 JUDr. Václav Duda předseda senátu