33 Cdo 99/2020-74
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci
žalobkyně SSK Stavby Ostrava s.r.o., se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Na
Jánské 725/52 (identifikační číslo 034 67 562), zastoupené JUDr. Ivanou
Santariusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Stodolní 1293/3, proti žalované
D. S., bytem XY, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze,
Rubešova 162/8, o 237.019,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 154 C 42/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2019, č. j. 11 Co 126/2019-55, t a k t
o:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2019, č. j. 11 Co 126/2019-55,
a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2019, č. j. 154 C
42/2017-35, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Ostravě vrací k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 154 C 42/2017-35,
zamítl žalobou, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 237.019,14 Kč s
8,05% úroky z prodlení od 2. 7. 2016 do zaplacení; současně zavázal žalobkyni
zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 46.270,40 Kč.
Rozsudkem ze dne 20. 8. 2019, č. j. 11 Co 126/2019-55, Krajský soud v Ostravě
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů
odvolacího řízení 11.568 Kč. Odvolací soud uzavřel, že smlouva o dílo byla
zrušena odstoupením podle § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a strany byly
povinny vypořádat práva a povinnosti ze zrušené smlouvy v režimu § 2991 a násl.
o. z. Pohledávka doplatku stavebních prací, kterou žalobkyně učinila předmětem
řízení, zanikla započtením pohledávky žalované ze smluvní pokuty, a to 18. 7.
2016, tj. ke dni splatnosti později splatné pohledávky žalované (§ 1982 odst. 2
o. z.).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně k dovolacímu
přezkumu předložila otázku „platnosti“ ujednání o smluvní pokutě v článku 5.7
smlouvy o dílo. Namítá, že povinnost platit smluvní pokutu je vázána na
prodlení s předáním díla, ačkoliv povinnost předat dílo do určitého termínu
strany nesjednaly. Je-li smluvní pokutou utvrzena povinnost zhotovitele předat
dílo, musí ze smlouvy vyplývat přesný termín nejzazšího předání díla. Nebylo-li
tomu tak, žalované nevzniklo právo na smluvní pokutu, takže neměla z tohoto
titulu vůči žalobkyni započitatelnou pohledávku. Navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§ 237, §
239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9.
2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Existenci
pohledávky ze smluvní pokuty, resp. její způsobilost k započtení, posoudil
odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno níže.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní
předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li
úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil
všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 553 o. z. nejde o právní jednání, nelze-li pro neurčitost nebo
nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Ke zdánlivému právnímu
jednání se nepřihlíží (554 o. z.).
Podle § 2048, věty první, o. z. věřitel může – ujednají-li si strany pro případ
porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se
výše smluvní pokuty určí – požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu
porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
Po stránce skutkové vyšel odvolací soud z toho, že právní předchůdkyně
žalobkyně (Stavby COMPLET Technologic s.r.o.) se smlouvou z 15. 7. 2015
zavázala pro žalovanou (objednatelku) provést stavbu domu Bohemia za 2.987.000
Kč bez daně z přidané hodnoty. Článek 3.1 smlouvy stanovil „termín provádění
prací“ od 20. 7. 2015 do 31. 12. 2015. V článku 5.7 smlouvy se zhotovitelka
zavázala uhradit „smluvní pokutu ve výši 0,05% z dohodnuté ceny díla za každý
den prodlení s předáním díla objednateli.“ V článku 8.1 smlouvy si strany
sjednaly důvody odstoupení od smlouvy, přičemž jedním z nich bylo „prodlení
zhotovitele se splněním termínu dokončení díla delším než 30 dnů.“ Podle článku
8.2 se zhotovitelka zavázala – pokud dojde před dokončením díla k odstoupení od
smlouvy – doložit „soupis provedených prací smluvními cenovými podklady proti
zaplaceným částkám“ s tím, že na jeho základě se strany vzájemně finančně
vyrovnají. Žalovaná ke dni 17. 5. 2016 odstoupila od smlouvy proto, že
zhotovitelka k uvedenému dni nepředala stavbu. Fakturou z 1. 6. 2016 – splatnou
1. 7. 2016 – vyúčtovala zhotovitelka žalované za stavební práce provedené do
odstoupení částku 554.479,40 Kč a smlouvou z 2. 6. 2016 postoupila tuto
pohledávku žalobkyni. Žalovaná zaplatila žalobkyni 30. 6. 2016 částku
317.460,26 Kč a dopisem z 11. 7. 2016 uplatnila nárok na smluvní pokutu za dobu
prodlení s předáním díla (od 1. 1. 2016 do 17. 5. 2016). Pohledávku smluvní
pokuty žalovaná v řízení před soudem prvního stupně započetla proti zažalované
pohledávce.
Jednání po obsahové stránce neurčitá nebo co do formy (užití výrazových
prostředků) nesrozumitelná, u nichž pro vadu projevu nelze stanovit právní
následky, které by byly způsobilé účastníky zavazovat, označuje zákon za
zdánlivá (nicotná). Projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy
dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má
projevená vůle vyvolat. Nesrozumitelnost je spjata s výrazy, jimž nelze
porozumět, takže obsah projevené vůle zůstává zahalen tajemstvím. Neurčitost
nebo nesrozumitelnost se může týkat celého právního jednání nebo jen některé
jeho části. Nicotnost působí ex lege a soud k ní přihlédne i bez návrhu
účastníků z úřední povinnosti.
K závěru o zdánlivosti právního jednání pro neurčitost či nesrozumitelnost soud
přistoupí jen tehdy, nepodaří-li se mu výkladem celého právního jednání nebo
jeho části podle § 555 a násl. o. z. ozřejmit, k jakým právním následkům
projevená vůle účastníků směřovala.
Za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do
31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který neurčitost a nesrozumitelnost
sankcionoval absolutní neplatností právního úkonu, Nejvyšší soud dovodil, že
smluvní pokuta byla sjednána neurčitě, jestliže její zaplacení strany vázaly na
prodlení zhotovitele se splněním povinnosti do určité doby předat dílo, ačkoli
ve smlouvě – na rozdíl od dokončení – nesjednaly povinnost předání díla v
určitém termínu. Protože nebyl sjednán počátek prodlení rozhodný pro výpočet
výše smluvní pokuty, je ujednání neplatné podle § 37 odst. 1 obč. zák. (srov.
rozsudky ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 1172/2003, a ze dne 16. 12. 2014,
sp. zn. 33 Cdo 69/2013).
V projednávané věci smlouva o dílo vymezovala dobu, po kterou měla právní
předchůdkyně žalobkyně dílo provádět, pro účely odstoupení od smlouvy pro
prodlení zhotovitelky použila výrazu „dokončení díla“ a povinnost zaplatit
smluvní pokutu vázala na prodlení zhotovitelky dílo předat; kdy mělo být dílo
předáno, z obsahu smlouvy výslovně nevyplývá. Výši smluvní pokuty, která nebyla
sjednána pevnou částkou, ale procentem z ceny díla za každý den prodlení, nelze
určit, není-li dán počátek prodlení (termín předání). Shora řečené však platí
jen za předpokladu, že výkladem celé smlouvy o dílo nebude neurčitost článku
5.7 odstraněna. Odvolací soud absenci ujednání o povinnosti předat dílo do 31.
12. 2015 posuzoval jen ve vztahu k článku 8.1, tedy k důvodu odstoupení od
smlouvy pro prodlení zhotovitelky s dokončením díla delším než třicet dnů, aniž
se pokusil interpretací projevů vůle smluvních stran zjistit, ke kterému
okamžiku měly dílo za provedené (srov. § 2604 o. z.).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §
243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně,
neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst.
1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta
druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu