MSPH 60 INS 24384/2020 205 ICm 3193/2021 33 ICdo 160/2023-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. P., zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901, o popření pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3193/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 24384/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2023, č. j. 205 ICm 3193/2021, 104 VSPH 342/2023-51 (MSPH 60 INS 24384/2020), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 205 ICm 3193/2021-33, zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalované přihlášená přihláškou P3 ve výši 67 932 015 Kč do insolvenčního řízení žalobce není přihlášená po právu a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. 205 ICm 3193/2021, 104 VSPH 342/2023-51 (MSPH 60 INS 24384/2020), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j. MSPH 60 INS 24384/2020-B-53, insolvenční soud zrušil oddlužení žalujícího dlužníka z důvodů podle § 418 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 insolvenčního zákona, na jeho majetek prohlásil konkurs, s tím, že účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (tj. 8. 4. 2024).
Již v usnesení ze dne 29. 5. 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněném pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud ozřejmil, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu (již) není oprávněna.
V rozsudku ze dne 29. 11. 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, uveřejněném pod č. 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud pro situaci, kdy dlužník popře přihlášenou vykonatelnou pohledávku věřitele, avšak účinky schváleného oddlužení po podání žaloby na určení pravosti (respektive výše) pohledávky odpadnou (tam proto, že odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení), doplnil, že pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky.
Žalobu, kterou se věřitel proti popírajícímu dlužníku domáhá určení pravosti pohledávky, soud v této situaci odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona). V nyní projednávané věci se důsledky plynoucí z toho, že v průběhu řízení o dovolání dlužníka proti rozhodnutí, jímž byla pravomocně zjištěna pohledávka, pominuly účinky schváleného oddlužení a nastaly účinky prohlášení konkursu, nemohou projevit jinak, než odmítnutím dovolání pro zjevnou bezdůvodnost.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu