USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně H. J., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Rumunská 1720/12, proti žalované KAPITÁLOVÝ FOND PRAHA a.s., se sídlem Praha 2, Vinohrady, Krkonošská 2001/16, identifikační číslo osoby 04212819, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Praha 2, Krkonošská 2001/16, o určení pravosti a výše popřených pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 215 ICm 810/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice H. J., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 18969/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 103 VSPH 903/2023-80 (MSPH 57 INS 18969/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 4 295,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Pavla Kiršnera.
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 24. 8.2023, č. j. 215 ICm 810/2023-31, ve znění usnesení ze dne 14. 5. 2024, č. j. 215 ICm 810/2023-66, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vykonatelná pohledávka žalované přihlášená po pořadovým číslem P10 do insolvenčního řízení žalobkyně vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 18969/2022, v rozsahu dílčí pohledávky č. P10.1 ve výši 792 224,12 Kč, v rozsahu dílčí pohledávky č. P10.2 ve výši 2 403 750 Kč s v rozsahu dílčí pohledávky č. P 10.3 ve výši 170 113,64 Kč není co do pravosti a výše po právu
(výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, č. j. 103 VSPH 903/2023-80 (MSPH 57 INS 18969/2022), rozsudek insolvenčního soudu ve výroku I ohledně pohledávek č. P10.1 ve výši 792 224,12 Kč a č. P10.3 ve výši 170 113,64 Kč potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba o určení, že pohledávky č. P10.1 ve výši 792 224,12 Kč a č. P10.3 ve výši 170 113,64 Kč, přihlášené žalovanou do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 18969/2022, nejsou pohledávkami po právu (výrok I), změnil jej v části ohledně pohledávky č. P10.2 tak, že určil, že pohledávka č. P10.2 ve výši 2 403 750 Kč přihlášená žalovanou do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 18969/2022, není po právu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda lze přijmout závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě po rozpor s dobrými mravy za situace, kdy soud má možnost nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), u níž má za to, že není v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována jednotně.
Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3120/2021, jež považuje za správné, a které zaujalo k předestřené otázce závěr odlišný od toho, co uvedl velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 76/2023. Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř.
platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není přípustné, neboť otázku hmotného práva, zda lze přijmout závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě po rozpor s dobrými mravy za situace, kdy soud má možnost nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat podle § 2051 o.
z., odvolací soud vyřešil v souladu se závěry uvedenými ve výše citovaném rozhodnutí velkého senátu, který se problematikou aplikace § 2051 o. z. zabýval. Nelze přisvědčit dovolatelce, že jde o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Na tom nemůže nic změnit poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3120/2021. Skutečnost, že právní názor vyjádřený v rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu je v rozporu s právním názorem vyjádřeným v již dříve vydaném rozhodnutí velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, není důvodem pro postoupení následně projednávané věci, v níž senát Nejvyššího soudu dospěl při svém rozhodování k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu, k rozhodnutí velkému senátu (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.
2. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3810/2023, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 96/2024). Z uvedeného vyplývá, že podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o.
s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu