33 Nd 544/2024-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně České republiky - České obchodní inspekce, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 44/796 (identifikační číslo 000 20 869), proti žalované PEVON s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Lermontovova 3, Slovenská republika (registrovaná pod č. 443 48 185), o 15 681,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 132/2023, o určení místní příslušnosti soudu, t a k t o:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 132/2023 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1.
Žalobkyně u žalované dne 4. 11. 2021 objednala dvě balení výrobku (Magnetické kuličky TFY 9452 NeoCube) jako vzorek [§ 8 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)], který byl následně na základě provedené zkoušky akreditovanou zkušebnou vyhodnocen jako nevyhovující výrobek. Žalobkyni tak podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, vznikl nárok na náhradu nákladů vynaložených za rozbor nevyhovujícího výrobku při provádění kontroly podle kontrolního řádu (ve výši 15 681,60 Kč), jehož se domáhala žalobou ze dne 13.
9. 2023 (Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručenou 14. 9. 2023). Obvodní soud se nejdříve zabýval pravomocí soudu k projednání věci. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 903/2010, podle kterého „závazkový vztah, jehož obsahem je právo České obchodní inspekce na úhradu nákladů rozboru k ověření jakosti a bezpečnosti výrobků nebo zboží nebo pro účely kontroly, zda nedochází ke klamání spotřebitele, a povinnost kontrolované osoby tyto náklady zaplatit, je vztahem občanskoprávním; projednání a rozhodnutí sporu z tohoto vztahu náleží do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1 o.
s. ř.)“, dospěl k závěru, že pravomoc soudu rozhodujícího spory občanskoprávní je v daném případě dána. Dále se obvodní soud, s ohledem na to, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem ve Slovenské republice, zabýval mezinárodní pravomocí soudů České republiky. Uzavřel, že [při aplikaci čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ze dne 12. prosince 2012 (dále jen „Nařízení Brusel I bis“)] pravomoc soudů České republiky je v dané věci dána, neboť žalobkyně prováděla kontrolu na území České republiky.
Ohledně místní příslušnosti obvodní soud uvedl, že jelikož není možné zjistit obecný soud žalované v době zahájení řízení, když její sídlo je ve Slovensku, jsou zde dány předpoklady pro její určení podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řízení (dále jen „o. s. ř.“). Proto usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 12 C 132/2023-38, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení soudu, který věc projedná a rozhodne. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.
Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nezkoumá ani otázku, zda podmínky místní příslušnosti skutečně chybějí, neboť ustanovení § 105 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 o.
s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017). Nejvyšší soud v nyní posuzované věci nemohl přehlédnout, že článek 7 nařízení Brusel I bis upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního státu, ale i příslušnost místní (s výjimkou odst. 6, srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3.
5. 2007, ve věci C-386/05, Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH). V důsledku toho jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu v případě aplikace čl. 7 nařízení nepoužitelná (srov. SIMON, P., in DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II, § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2893-2894; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, či ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021). Nejvyšší soud proto v posuzovaném případě při určování místně příslušného soudu postupoval podle čl.
7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. Z jeho znění vyplývá, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V předmětném sporu jde o náhradu nákladů vynaložených za rozbor nevyhovujícího výrobku při provádění kontroly podle kontrolního řádu, kterou nárokuje žalobkyně. Místem, kde došlo ke škodní události, je tak sídlo žalobkyně [která náklady musela vynaložit], jež se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 1, u něhož byla také žaloba podána.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu