33 Odo 1161/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně B. M., zastoupené advokátem, proti žalované Č. k. u., zájmovému
sdružení právnických osob, zastoupené advokátem, o určení povinnosti přidělit
tetovací čísla pro štěňata, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26
C 30/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
7. února 2006, č. j. 16 Co 410/2004-123, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované přidělit tetovací
čísla pro štěňata D. N. N., D. N. N., D. N. N., D. N. N., D. N. N., plemene Y.
t., narozená 10. 10. 2000 v chovné stanici M. A. chovatelky B. M. Uváděla, že
jako chovatelka psů plemene Y. t. požádala žalovanou o vydání tetovacích čísel
pro 5 štěňat narozených v její chovné stanici a žalovaná jí odmítla tetovací
čísla přidělit.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 29. května 2001, č. j. 26 C
30/2001-19, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 29. května 2001, č. j. 26
C 30/2001-23, uložil žalované povinnost přidělit pro štěňata plemene Y. t., vrh
„D“ z chovné stanice M. A., konkrétně D. N. N., D. N. N., D. N. N., D. N. N.,
D. N. N., narozená dne 10. 10. 2000 otci A. N. N. M. A. a matce B. M. A.,
chovatelky B. M., tetovací čísla pro každé z těchto štěňat. Současně rozhodl o
nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2002, č. j. 17 Co 640/2001-44,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o
nákladech řízení. Dospěl totiž k závěru, že mezi účastníky řízení nejde o
občanskoprávní vztah, tedy vztah majetkové povahy, k jehož vzniku by došlo z
právního úkonu, nebo jiných skutečností, s nimiž zákon vznik takového vztahu
spojuje, a nejde ani o spor ze vztahu mezi členy občanského sdružení, popř.
členy zájmového sdružení právnických osob založených podle § 20f a násl.
občanského zákoníku. „Chybí tu tedy ustanovení hmotného práva, z něhož by
vyplývalo oprávnění žalobců domáhat se přidělení tetovacích čísel, ani tu není
jiná skutečnost, která by zakládala právo žalobců a tomu korespondující
povinnost žalované“.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 22. září 2004, č. j. 33 Odo
387/2002-64, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolacímu soudu především vytkl, že ačkoli dovodil, že vztah mezi účastníky
nelze podřadit žádnému ze vztahů uvedených v § 7 o. s. ř., jímž je upravena
pravomoc soudu, nespojil s tímto závěrem žádné důsledky, tedy nezvolil postup
stanovený občanským soudním řádem v případech, kdy nejsou splněny podmínky, za
nichž může soud jednat. V této souvislosti připomněl své rozhodnutí ze dne 21.
2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, publikované v časopise Soudní judikatura
9/2001 pod č. 110, v němž bylo dovozeno, že rozhodne-li soud, že není dána jeho
pravomoc k projednání určité věci, je současně povinen rozhodnout i o
postoupení věci orgánu, jehož pravomoc dána je (§ 104 odst. 1 věta druhá o. s.
ř.). Není-li takového orgánu, pak právě soud musí být povolán k ochraně práv a
oprávněných zájmů účastníků. Odvolacímu soudu nepřisvědčil ani v tom, že
nedošlo-li mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy, která by upravovala jejich
vzájemná práva a povinnosti, a nejde-li ani o spor ze vztahu mezi členy
občanského sdružení, popř. členy zájmového sdružení právnických osob (§ 20f a
násl. občanského zákoníku), chybí tu ustanovení hmotného práva, z něhož by
vyplývalo oprávnění žalobkyně domáhat se po žalované přidělení tzv. tetovacích
čísel pro štěňata narozená v chovné stanici, kterou žalobkyně vlastní, a není
tu ani jiná skutečnost, která by žalobou uplatněné právo žalobkyně a jemu
odpovídající povinnost žalované zakládala. Konstatoval, že sama skutečnost, že
v obecné právní úpravě vztahů mezi občanem a zájmovým sdružením právnických
osob reprezentované občanským zákoníkem a dalšími obecně závaznými předpisy
soukromoprávní povahy nelze právní normu, která by upravovala právo občana -
chovatele na vystavení průkazů původu jím chovaných psů a s tím související
přidělení (vydání) tetovacích čísel, dohledat, nebrání tomu, aby zjištěný
skutkový stav byl podřazen ustanovením příslušných interních předpisů zájmového
sdružení právnických osob, z nichž v dané věci vycházel soud prvního stupně
(tj. stanovy Č. k. u., Chovatelský a zápisní řád Č. k. u., prováděcí směrnice
pro vydávání tetovacích čísel či Mezinárodní reglement chovu F.C.I.). Tyto
interní předpisy totiž obsahují právní úpravu podmínek pro zápis odchovu do
plemenných knih, jejichž vedení je zajištěno smlouvou mezi Č. k. u. a Č. k. s.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 7. února 2006, č. j. 16 Co
410/2004-123, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto
ve vztahu mezi Č. k. ch. Y. t. a žalovanou a řízení v tomto rozsahu zastavil.
Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
že žalobu požadující, aby žalované byla uložena povinnost přidělit žádaná
tetovací čísla, zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení. Shodně se soudem
prvního stupně vycházel ze zjištění, že hierarchie chovatelských organizací je
tvořena Č. k. u., dále Č. k. s. a na nejnižším stupni jednotlivými kluby.
Žalovaná je zájmovým sdružením právnických osob zabývajících se výhradně
kynologickou činností; jako nejvyšší stupeň organizace chovatelů je garantem
chovu psů v ČR. Plemennou knihu vede Č. k. s. Tetovací čísla přiděluje na
základě žádosti nebo přihlášky k zápisu vrhu; o přidělení čísla může žádat
chovatel přímo nebo prostřednictvím poradce chovu. Dne 11.11.1998 uzavřel Č. k.
ch. Y. t. s Č. k.s. smlouvu o vedení plemenné knihy, v níž se Č. k. s. zavázal
poskytovat pro Č. k. ch. Y. t. služby plemenné knihy. Dne 10.10.2000 se v
chovné stanici M. A., jejíž majitelkou je žalobkyně, narodila štěňata z
čistokrevných rodičů a dne 26. 10. 2000 (tedy v době, kdy již nebyla členkou Č.
k. ch. Y. t.) požádala žalobkyně o přidělení tetovacích čísel pro tato štěňata;
její žádost byla odmítnuta a žádanka byla žalobkyni vrácena s odůvodněním, že
není opatřena razítkem a podpisem poradce chovu.
Zatímco soud prvního stupně na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci
uzavřel, že odmítla-li žalovaná přidělit žádaná tetovací čísla (tedy vyhovět
žádance pro určení tetovací značky), resp. odepřela-li jí možnost zápisu štěňat
narozených z čistokrevných rodičů do příslušné plemenné knihy, postupovala v
rozporu s prováděcí směrnicí pro vydávání tetovacích čísel, se svými stanovami
a nerespektovala ani článek 14 a 17 mezinárodního reglementu chovu FCI vydaného
Mezinárodní kynologickou federací, odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná
odmítla přidělit žádaná tetovací čísla pro štěňata důvodně, neboť interní normy
žalované v rozhodné době vyžadovaly, aby žádanka o vydání tetovacích čísel byla
opatřena podpisem a razítkem poradce chovu, přičemž žádanka žalobkyně tyto
náležitosti nesplňovala.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání,
v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení. Vadu řízení spatřuje v tom, že Dagmar
Nováková, která je předsedkyní Č. k. ch. Y. t., byla soudem vyslechnuta jako
svědkyně a nikoli jako účastnice řízení. Pro její účastnický výslech nebyly
splněny podmínky stanovené v § 131 o. s. ř., když dotazovanou skutečnost šlo
zjistit jinak. Kromě toho z listin založených ve spisu musel odvolací soud
zjistit, že mezi ní a D. N. jsou silně nepřátelské vztahy, a proto měl
„důkladněji zhodnotit věrohodnost této svědkyně.“ V rámci dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s .ř. žalobkyně brojí proti závěru odvolacího
soudu, že jí bylo důvodně odmítnuto přidělení žádaných tetovacích čísel. Je
přesvědčena, že nárok podle čl. 14 Mezinárodního chovatelského řádu Mezinárodní
kynologické federace (FCI) na vydání průkazu původu pro psy - potomky dvou
čistokrevných rodičů stejného plemene, kteří sami mají průkazy o původu, nemůže
být podmíněn splněním další podmínky, konkrétně podpisem poradce chovu na
žádance pro tetovací čísla. Připomíná, že pravidla pro vydávání průkazů původu
včetně všech dílčích náležitostí jsou uvedena ve smlouvě mezi Č. k. s. a
chovatelským klubem, přičemž předmětná podmínka tam uvedena není. Č. k. ch. Y.
t. je sice členem Č. k. s., to však Č. k. s. neopravňuje k tomu, aby klubu
jednostranně ukládal nějaké podmínky. Důvodem odmítnutí vydání tetovacích čísel
nemůže být podmínka, kterou jednostranně stanovil Č. k. s., a která nebyla
vtělena do smlouvy mezi ním a chovatelskými kluby. Odvolací soud pochybil i
tím, že „nepřikládá žádnou váhu směrnici o vydávání tetovacích čísel“, resp.
pomíjí skutečnost, že tato směrnice podmínku podpisu poradce chovu neobsahuje,
a existenci této podmínky má za prokázanou výslechem svědků. S odkazem na tyto
důvody žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej
článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou za splnění podmínky
advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s.
ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu
v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem.
Na naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze
vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, žalobkyně usuzuje ze způsobu provedení a následného
hodnocení důkazu výslechem D. N.
Z obsahu spisu vyplývá, že D. N., statutární zástupkyně Č. k. ch. Y. t., byla
odvolacím soudem při jednání 20. 9. 2005 vyslechnuta jako svědkyně poté, kdy v
řízení vyšlo najevo, že zmíněný klub žalobu proti žalované ve skutečnosti
nepodal (rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi Č.
k. ch. Y. t. a žalovanou byl proto odvolacím soudem zrušen a řízení v tomto
rozsahu bylo zastaveno). Ani ve sporném řízení úprava neopouští zásadu
materiální pravdy jako protipól zásady formální pravdy. Zásada materiální
pravdy je vyjádřena zejména v § 153 odst. 1 o. s. ř. tak, že základem pro
rozhodnutí soudu je zjištěný skutkový stav věci. I když ten je výsledkem
důkazní aktivity účastníků řízení, není soud důkazními návrhy účastníků vázán
potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy a naopak je oprávněn
provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže během řízení vyšla
najevo potřeba jejich provedení. Odvolacímu soudu v posuzovaném případě nic
nebránilo, aby D. N. vyslechl jako svědkyni. Důkazy hodnotí soud podle své
úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné
souvislosti; je přitom nerozhodné, zda z hlediska věrohodnosti hodnotí výpověď
svědka či účastníka řízení. Namítané nesprávné hodnocení důkazu (svědecké
výpovědi D. N.) pak mezi vady řízení nepatří; pochybení v tomto směru se může
projevit jen ve správnosti skutkových zjištění, a lze je tedy úspěšně napadat
jen zpochybněním skutkových závěrů, na nichž odvolací soud založil své
rozhodnutí (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.). Lze tudíž uzavřít,
že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není naplněn.
Námitku žalobkyně, že odvolací soud při rozhodování pominul, že směrnice o
vydávání tetovacích čísel podmínku podpisu poradce chovu neobsahuje a
„existenci této podmínky má přesto za prokázanou“, lze podřadit dovolacímu
důvodu uvedenému v § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací
řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové
zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování
v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu
o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že
soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky
vadné) skutkové závěry.
Nelze přisvědčit dovolací námitce, že odvolací soud při rozhodování pominul, že
směrnice pro označování štěňat narozených v ČR podmínku podpisu poradce chovu
neobsahuje. Naopak odvolací soud vyšel ze zjištění, že z této směrnice
schválené Č. k. u. dne 18. 2. 1996 pouze vyplývá, že s platností od 1. 1. 1996
musí být všechna štěňata narozená v České republice označena mikročipy nebo
tetováním, bližší podrobnosti či pravidla pro přidělování tetovacích čísel však
neupravuje, stejně jako stanovy Č. k. u. ze dne 20. 11. 1995, Chovatelský a
zápisní řád Č. k. u. schválený předsednictvem žalované dne 14. 9. 2000 či
Chovatelský a bonitační řád Č. k. ch. Y. t. Údaj, že pravidla pro vydávání
průkazů původu a tetovacích čísel vydává žalovaná a jsou realizována smlouvou o
vedení plemenné knihy uzavřenou mezi Č.k. s. a jednotlivými chovatelskými
kluby, čerpal odvolací soud především ze svědeckých výpovědí J. Š., tajemníka
Č. k. s., a D.N., předsedkyně Č. k. ch. Y. t. Svědek J. Š. vypověděl, že
žádanka o vydání platných tetovacích čísel opatřená razítkem a podpisem poradce
chovu, jenž stvrzuje vhodnost vrhu pro zápis do plemenné knihy, je zvyklostí
zachovávanou odnepaměti u většiny chovatelských chovů a že u všech tří klubů
chovatelů Y. t. existujících na území ČR byla tato zásada zavedena i písemným
opatřením (nařízením). Stalo se tak nejpozději v květnu 1999 v souvislosti s
rozkolem v Č. k. ch. Y. t. a Č. k. s. o tom informoval chovatele
prostřednictvím dopisů a časopisu „Pes – přítel člověka“, v nichž uveřejnil i
seznam a adresy všech řádných poradců chovu. Na podmínce podpisu poradce chovu
na žádance o vydání tetovacích čísel se shodl Č. k. s. s jednotlivými
chovatelskými kluby. Pokud klub poskytuje své služby i nečlenům, musí tito
rovněž splnit všechny podmínky vyžadované klubem pro členy; podmínkou je krycí
list zaslaný poradci chovu chovatelem po krytí, kontrola vrhu prováděná v
některých případech po porodu, žádanka o vydání tetovacích čísel předaná
chovateli poradcem chovu, která musí být opatřena podpisem a razítkem poradce
chovu, jenž stvrzuje vhodnost vrhu pro zápis do plemenné knihy, doklad o
tetování, přihláška zápisu štěňat do plemenné knihy a žádost o vydání průkazu
původu. Svědkyně D. N. vypovídala o postupu, který předchází vydání tetovacích
čísel, shodně jako svědek J. Š. Vypovídala rovněž o působnosti chovatelských
klubů a poradců chovu a o vztahu mezi mezinárodní směrnicí FCI a národními
chovatelskými předpisy. Údaje získané ze svědeckých výpovědí J. Š. a D. N.
korespondují s údaji obsaženými v listinných důkazech.
Logicky a náležitě zdůvodněný skutkový závěr odvolacího soudu, že v rozhodné
době existovala podmínka pro přidělení tetovacích čísel, má oporu v provedeném
dokazování a nic nenasvědčuje tomu, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků,
které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je z
hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický
rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být soudy
zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Ani
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn právem.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.,
jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, žalobkyně zpochybnila právní závěr odvolacího soudu dovozující,
že nemá nárok na vydání (přidělení) tetovacích čísel, neboť její žádanka nebyla
opatřena podpisem a razítkem poradce chovu. Oproti tomu prosazuje názor, že
žalovaná je jí povinna žádaná tetovací čísla přidělit podle čl. 14
Mezinárodního chovatelského řádu Mezinárodní kynologické federace (FCI), který
nepodmiňuje vydání splněním další podmínky.
Otázkou aplikovatelnosti mezinárodních předpisů FCI se Nejvyšší soud ČR zabýval
již ve svém rozhodnutí ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 33 Odo 837/2004, které
odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku připomíná. Konstatoval, že základní
normou pro chov plemen psů začleněných do Č. k. u. je Chovatelský a zápisní
řád, který je interním předpisem přijímaným předsednictvem Č. k. u. Tento řád
deklaruje, že základní chovatelskou normou je plemenný standard FCI. Návaznost
na FCI, jejíž součástí Č. k. u. je, vyplývá z řady ustanovení jejího
Chovatelského a zápisního řádu a sounáležitost Č. k. u. s FCI vyjadřují i její
stanovy, v nichž se uvádí, že se hlásí k ideám FCI a řídí se jejími předpisy.
Průkazy původu psa jsou vydávány jménem FCI. Mezinárodní chovatelský řád FCI je
základní právní normou interní povahy, která upravuje vztahy v rámci kynologie;
tento řád výslovně stanoví, že „vzájemná práva a vzájemné povinnosti majitelů
chovných psů a chovných fen se v zásadě řídí národním právem, nařízeními
zemských svazů a jejich klubů a spolků, jakož i zvláštními dohodami. Tam, kde
takové úpravy chybějí, platí mezinárodní chovatelský řád FCI“. Z obsahu
mezinárodního chovatelského řádu FCI je tedy zcela zřejmé, že v jednotlivých
členských zemích jej lze aplikovat přímo pouze tehdy, jestliže práva a
povinnosti majitelů chovných psů a fen nejsou upravena tam vydanými právními
předpisy (tedy při absenci tzv. národní právní úpravy). Chovatelské řády
členských zemí mohou ve svých požadavcích překračovat požadavky FCI, nesmí s
nimi být v rozporu.
Žalovaná (nejvyšší stupeň organizace chovatelů psů v ČR) vydala svůj interní
předpis (Chovatelský a zápisní řád) a chovatelské kluby svým organizačním
opatřením (nařízením) stanovily, že žádanka o vydání tetovacích čísel musí být
opatřena razítkem a podpisem poradce chovu. Nelze tudíž přisvědčit námitce
žalobkyně, že její nárok na vydání (přidělení) tetovacích čísel lze dovodit z
mezinárodního chovatelského řádu FCI, který vydání nepodmiňuje splněním další
podmínky (konkrétně podpisem poradce chovu na žádance o tetovací čísla); jeho
aplikace by totiž přicházela v úvahu – jak již bylo vyloženo - pouze při
absenci národní právní úpravy. Odvolací soud tudíž správně zkoumal, zda
podmínka pro vydání žádaných tetovacích čísel byla v posuzovaném případě
splněna a jeho závěr, že nesplnila-li žalobkyně tuto podmínku, nemůže být
jejímu žalobnímu návrhu vyhověno, obstojí.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích
důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání proti
měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalované
podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž
náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v. r.
předsedkyně senátu