NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 178/2003-306
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v
právní věci žalobce Mgr. J. C., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátkou, proti
žalovaným 1) O. V., 2) K. V., oběma zastoupeným JUDr. J. M.,
advokátem, 3) M. S., 4) S. S., oběma zastoupeným JUDr. K. L., advokátkou, 5) M.
R., 6) Š. R., oběma zastoupeným JUDr. J. J. advokátkou, 7) J. S., 8) J. S.,
oběma zastoupeným Mgr. E. L., advokátkou, 9) J. M., zastoupené JUDr. J. M.,
advokátem, 10) B. T. a 11) Z. V., zastoupené Mgr. E. L., advokátkou, o
uplatnění nároku ze spoluvlastnického předkupního
práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 111/98, o
dovolání žalovaných č. 1 a 2, 3 a 4, 7 a 8, 9, 11 proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2002 č. j. 21 Co 27/2002 – 173, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2002 č.
j. 21 Co 27/2002 – 173 se ve výroku I., jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7,
8, 9, 11 jsou povinni uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ve znění
uvedeném ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu pod body č. 1 – 6 a ve
výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací v tomto
rozsahu Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by z titulu porušení jeho
předkupního zákonného práva byla žalovaným uložena povinnost uzavřít s ním
kupní smlouvy na příslušné podíly nemovitostí čp. 1296 a stavební parcely č.
4218 v N. P. za kupní ceny a za stejných podmínek, za
jakých byly uzavřeny kupní smlouvy na předmětné podíly nemovitostí mezi
žalovanými a městem N. P.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 28. února 2000 č. j. 7 C 111/98 –
125, ve znění opravného usnesení ze dne 30. října 2001 č. j. 7 C
111/98 – 151 zamítl žalobu proti žalovaným č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11 a
žalované č. 10 uložil povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, kterou by mu
prodala ideální podíl 29/1000 domu čp. 1296 na stavební parcele č. 4218 v Nové
Pace a stejný podíl stavební parcely č. 4218, vše
zapsané u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 1842 pro
obec a katastrální území N. P. za celkovou kupní cenu 103 499
Kč splatnou co do částky 10 000 Kč do dvou měsíců od právní
moci rozsudku a co do částky 90 499 Kč (správně má být 93 499 Kč) do 9
měsíců a 10 dnů od právní moci rozsudku s tím, že žalobce podíl 29/1000
celku na uvedených nemovitostech přijímá spolu s právem užívání bytu č. 83 v
domě čp. 1296 v N. P.; zároveň žalobci odejmul osvobození od soudních poplatků
a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že předkupní právo žalobce
porušeno nebylo, neboť město N. P. splnilo nabídkovou povinnost vyplývající z
předkupního práva žalobce tím, že doručilo žalobci řádnou nabídku předkupního
práva, jež obsahovala identifikaci osob, jímž byly podíly nabídnuty ke koupi,
obsahovala i předmět koupě s uvedením velikosti podílů a jeho ceny, tudíž
nabídka byla splněna ohlášením všech podmínek ve smyslu § 605 obč. zák.
Protože žalobce nevyužil svého práva ve stanovené lhůtě, která činí podle § 605
obč. zák. dva měsíce po řádně učiněné nabídce předkupního práva, jeho předkupní
právo zaniklo. Ustanovení § 605 obč. zák. aplikoval soud v souladu s § 853 obč.
zák., když zákonné předkupní právo v § 140 obč. zák. neobsahuje bližší úpravu
předkupního práva. Za neodůvodněnou považoval námitku žalobce, že nabídka
nebyla učiněna řádně, když neobsahovala splatnost ceny za stejných podmínek, za
jakých podíly koupili žalovaní, neboť splatnost kupní ceny není podstatnou
náležitostí kupní smlouvy a projevil-li by žalobce o koupi zájem, byla by
splatnost kupní ceny předmětem konkrétní dohody se žalobcem, jako s každým
dalším zájemcem o koupi. Z uvedených důvodů žalobu zamítl vůči všem žalovaným s
výjimkou žalované č. 10, neboť tato nárok žalobce uplatněný v žalobě vůči ní
uznávacím prohlášením ze dne 27. 10. 1999 podle § 153a o. s. ř. plně uznala.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. dubna 2002 č.
j. 21 Co 27/2002 – 173 rozsudek soudu prvního stupně v
napadené části změnil tak, že žalovaní č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11 jsou
povinni uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku
rozhodnutí odvolacího soudu pod body č. 1 – 6, potvrdil výrok rozsudku soudu
prvního stupně o odejmutí osvobození od soudních poplatků žalobci, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu
prvního stupně potud, že je namístě aplikovat § 140 obč. zák. a podrobnější
úpravu předkupního práva s ohledem na § 853 obč. zák. podle § 602 a
násl. obč. zák., a že splatnost kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní
smlouvy, proto je nabídka předkupního práva města N. P. doručená žalobci řádná.
Neztotožnil se však se závěrem, že předkupní právo žalobce nebylo porušeno.
Jestliže nabídka doručená žalobci neobsahovala splatnost kupních cen nabízených
nemovitostí, a poté město N. P. uzavřelo kupní smlouvy se žalovanými, jež
obsahovaly individuální splatnost kupních cen, pak předkupní právo žalobce bylo
porušeno, když nedošlo k nové nabídce předkupního práva žalobci, neboť podle §
605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva vykonána ohlášením všech
podmínek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní č. 1 a 2, č. 3 a 4, č. 7 a 8, č. 9 a č. 11. Všichni dovolatelé namítají, že odvolací soud měl danou
věc posuzovat pouze podle § 140 obč. zák. o zákonném předkupním právu a nikoliv
podle ustanovení o smluvním předkupním právu (§ 602 a násl. obč. zák.). Podle
dovolatelů mohlo být aplikováno jako obrana proti porušení zákonného
předkupního práva pouze ustanovení § 40a obč. zák. o relativní
neplatnosti právního úkonu, jakožto dostatečná samostatná úprava porušení
zákonného předkupního práva. Nebylo namístě aplikovat § 853 obč. zák. o
analogii a v návaznosti na něj § 602 a násl. obč. zák. týkající se pouze smluvního předkupního práva. Žalobce se neplatnosti právního
úkonu ve smyslu § 40a obč. zák. nedovolal a jeho právo je již v tříleté zákonné
promlčecí lhůtě promlčeno. Žalovaní č. 1 a 2, č. 7 a 8, č. 9 a č. 11 dále
poukazují, že neprojevil-li žalobce ve smyslu § 605 obč. zák. ve lhůtě dvou
měsíců po nabídce o využití práv z předkupního práva zájem, jeho předkupní
právo zaniklo, a zbavil se tak možnosti jednat o individuální splatnosti kupní
ceny, pokud by o koupi nabízených nemovitostí projevil zájem. Žalovaní č. 1 a 2
mají za to, že teprve poté, kdy by se žalobce s městem N. P. nedohodl na
termínu splatnosti kupní ceny, a následně byla městem předložena nabídka s
lepšími podmínkami splatnosti, než by byla nabídnuta v případě zájmu o
koupi nemovitosti žalobci, pak by se jednalo o porušení podmínky (splatnosti
kupní ceny). Žalovaná č. 11 poukazuje, že město N. P. neurčovalo předem žádnou
splatnost kupní ceny ke koupi nabízených nemovitostí, proto splatnost kupní
ceny ani nemohla být součástí jinak řádně učiněné nabídky. Žalovaní č. 3 a 4
dále namítají, že i kdyby bylo možno připustit názor odvolacího soudu o použití
ustanovení § 602 až 606 obč. zák. o smluvním předkupním právu v dané věci,
nelze podle § 606 obč. zák. učinit závěr, že žalobce má právo jejich podíl
odkoupit za stejných podmínek, jako jej koupili oni od města, protože podle §
606 obč. zák. kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým
jiným, není-li dohodnuto jinak. Před učiněním nabídky žalovaní č. 3 a 4 městu
N. P. žádnou cenu za svůj podíl nenabízeli, není proto odůvodněn závěr, že
žalobce má právo na odkoupení jejich podílu za cenu, za kterou jej
oni koupili od města. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že nebyla-li v nabídce
uvedena splatnost kupní ceny, posuzuje se splatnost podle § 563 obč. zák. Dovolávají se použití § 605 obč. zák. o dvouměsíční době stanovené k zaplacení
kupní ceny nabízené nemovitosti. Nesouhlasí ani s výrokem odvolacího soudu, že
kupní smlouvou získává žalobce zároveň nárok na užívání kupované bytové
jednotky, když právo užívání bytu, jež je předmětem kupní smlouvy, svědčí
žalovaným č. 3 a 4 na základě rozhodnutí správního orgánu o přidělení bytu. Nárok vlastníka na užívání bytové jednotky by mohl být vůči žalovaným č. 3 a 4
realizován jen výpovědí podle § 711 obč. zák.
Uzavřeli, že byla-li podle
odvolacího soudu nabídka učiněná žalobci řádná, jeho právo zaniklo neuplatněním
předkupního práva ve stanovené dvouměsíční lhůtě; jestliže nabídka řádná
nebyla, mohl se žalobce domáhat neplatnosti právního úkonu ve
smyslu § 40a obč. zák., což však neučinil, a v obou případech byl důvod k
zamítnutí jeho nároku. Žalovaní č. 7 a 8 a žalovaná č. 11 považují jednání
žalobce s cílem získat větší podíl spoluvlastnických podílů, a to nikoliv pro
svoji bytovou potřebu, za rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. Všichni dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném
rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádřeních k dovolání žalovaných č. 1 a 2, č. 3 a 4, č. 7 a 8, č. 9
a č. 11 odkazuje na judikaturu, jež připouští analogii ustanovení občanského
zákoníku o smluvním předkupním právu při posuzování zákonného předkupního
práva, proto má za to, že odvolací soud rozhodl správně, aplikoval-li v dané
věci § 853 obč. zák. Zdůraznil, že v dané věci nebyly stanoveny rovné podmínky
při splatnosti kupní ceny prodávaných nemovitostí, proto při změně podmínek
bylo povinností prodávajícího učinit novou nabídku k uplatnění předkupního
práva. Nesouhlasí s námitkou o zániku předkupního práva, neboť k zániku by
mohlo dojít jedině tehdy, pokud by jiný zájemce využil nabídky a nemovitost ve
lhůtě dvou měsíců vyplatil. V této souvislosti podotýká, že i kdyby byl správný
názor dovolatelů, že splatnost kupní ceny nelze posuzovat ve
smyslu § 563 obč. zák., nýbrž podle § 605 obč. zák. o vyplacení kupní ceny do
dvou měsíců od doručení nabídky, nemá toto právní posouzení význam pro
posouzení porušení předkupního práva. Jestliže jiný zájemce nemovitost v dané
lhůtě nevyplatil, a poté došlo k příznivější dohodě určitých subjektů s městem
ohledně splatnosti kupní ceny, a žalobce již takovou nabídku neobdržel, jeho
předkupní právo bylo porušeno. Námitku týkající se rozporu s dobrými mravy
považuje za irelevantní, protože pro uplatnění zákonného předkupního práva je
zcela bez významu jeho motiv, a to tím spíše, pokud se žalobci uplatněním
předkupního práva k více nemovitostem zvýšila pravděpodobnost získat v
předmětném domě - při uvolnění některého bytu - bydlení pro svou potřebu.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla
podána včas a osobami k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně
zastoupenými advokáty (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), jsou přípustná podle
§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírají se o způsobilý
dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího
soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se
jedná v případě, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného
právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil.
Zákonné předkupní právo, které je předmětem uvedené věci, upravuje §
140 obč. zák., podle něhož převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají
spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117
obč. zák.). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají
právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
Podle § 603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se
oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu
zůstane předkupní právo zachováno.
Při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva
spoluvlastníků v části druhé občanského zákoníku, pojednávající o věcných
právech, vychází se ve smyslu § 853 obč. zák. z analogické aplikace
obecné právní úpravy předkupního práva, obsažené v části osmé
občanského zákoníku, upravující právo závazkové, s tím, že ta ustanovení, jež
se týkají pouze smluvního předkupního práva, nelze použít (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99,
publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10,
pod. č. 72/2002). Právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení § 602 a násl. obč. zák., se použije tedy nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž
podpůrně i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní
(specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových
spoluvlastníků podle § 140 obč. zák. Předkupní právo podílových spoluvlastníků
je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Předkupní právo,
které má věcněprávní povahu, působí i vůči třetím osobám. Jestliže povinná
osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc zcizí bez toho, že by ji nabídla
oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), nemá to za následek absolutní
neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, ale oprávněný má
možnost se dovolat relativní neplatnosti této smlouvy (§ 40a obč. zák.) anebo
se domáhat na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke
koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák. K tomu lze poznamenat, že v případě
účinného dovolání se relativní neplatnosti smlouvy o převodu spoluvlastnického
podílu nemůže se oprávněný spoluvlastník úspěšně domáhat, aby mu nabyvatel věc
nabídl ke koupi, poněvadž ji (nabyvatel) platně nenabyl. Na základě výzvy
oprávněného vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke
koupi za podmínek, za kterých mu měla věc původně nabídnout povinná osoba (§
605, § 606 obč. zák.). Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný
domáhat u soudu, aby jeho projev vůle v tomto směru byl nahrazen soudním
rozhodnutím vydaným podle § 161 odst. 3 o. s. ř. Práva vyplývající z § 603
odst. 3 obč. zák. a § 161 odst. 3 o. s. ř. může tudíž podílový spoluvlastník
uplatnit, i když relativní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc
získal, neuplatnil vůbec nebo ji sice uplatnil, ale vadně, resp. neúčinně. Předpokladem postupu podle posledně uvedených ustanovení tedy není, aby se
oprávněný nejprve dovolal relativní neplatnosti smlouvy o
převodu spoluvlastnického podílu ve vztahu ke všem účastníkům smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 22
Cdo 831/2000 a Občanský zákoník – komentář /Jehlička, Švestka,
Škárová a kol./, 8. vydání C. H. Beck, Praha r. 2003, str. 405, 406). Jestliže
tedy odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně potud, že je
namístě aplikovat § 140 obč. zák. a podrobnější úpravu předkupního práva s
ohledem na § 853 obč. zák. podle § 602 a násl. obč.
zák., pak jeho závěru nelze
vytknout nesprávné právní posouzení, a není proto důvodná dovolací námitka, že
žalobce se mohl domáhat pouze relativní neplatnosti převodu nemovitostí ve
smyslu § 40a obč. zák.
Podle § 605 obč. zák. není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden,
musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců
po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se
vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.
Poslední věta stanoví, jak se vykoná tzv. nabídka k výkupu, učiněná zavázanou
osobou. Nabídka je jednostranný právní úkon adresovaný oprávněnému a kromě
obecných náležitostí vyžadovaných zákonem pro právní úkony (§ 37 obč. zák.) a
pro návrhy na uzavření smlouvy (§ 43a obč. zák. - zejména závaznost nabídky)
musí obsahovat oznámení všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke
koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy, jako je předmět
koupě a cena věci, i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k
prodeji, a musí být dodržena písemná forma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, publikovaný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002).
Závěr odvolacího soudu, že předkupní právo žalobce bylo porušeno, když nedošlo
k nové nabídce předkupního práva žalobci, je v souladu s dosavadní judikaturou,
neboť podle § 605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva vykonána
ohlášením všech podmínek, což s daném případě nebylo, jestliže ze skutkového
zjištění vyplývá, že nabídka doručená žalobci neobsahovala splatnost kupních
cen nabízených nemovitostí, a poté město Nová Paka uzavřelo kupní smlouvy se
žalovanými obsahující individuální splatnost kupních cen.
Nedůvodná je i námitka žalovaných č. 3 a 4 připínající se k závěru soudu, že
žalobce má právo jejich podíl odkoupit za stejných podmínek, jako jej koupili
oni od města, když poukazují, že podle § 606 obč. zák. kdo je oprávněn koupit
věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak,
přičemž před učiněním nabídky žalovaní č. 3 a 4 městu Nová Paka žádnou cenu za
svůj podíl nenabízeli. Je třeba uzavřít, že ačkoliv zákon hovoří o
„ceně nabídnuté někým jiným“, neznamená to, že v době, kdy byla učiněna nabídka
oprávněnému, by zde musel existovat konkrétní kupec pro případ, že oprávněný
nabídku ke koupi nepřijme. Takto vymezená cena má vystihnout cenu, za níž je
kupec v daném místě a čase ochoten věc koupit, tedy cenu reálně
dosažitelnou. Může jít o cenu již dohodnutou s potenciálním kupcem nebo o
reálnou tržní cenu stanovenou na základě nabídky třetích osob, popř. na základě
odborného posudku o tzv. obvyklé ceně věci, stanovené podle poptávky
a nabídky. Ustanovení § 606 obč. zák. tedy neupravuje postup při realizaci
předkupního práva v tom smyslu, že ten, kdo chce prodat svou věc, k níž se váže
předkupní právo jiného, by před nabídkou oprávněnému musel mít sjednánu kupní
cenu s jinou osobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.
10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002 a Občanský zákoník – komentář /
Jehlička, Švestka, Škárová a kol./, 8. vydání C. H. Beck, Praha r. 2003, str.
792).
Nesouhlas žalovaných č. 3 a 4 se závěrem soudu ohledně splatnosti kupní
ceny ve smyslu § 563 obč. zák. je rovněž neodůvodněný, neboť i kdyby
bylo namístě aplikovat ustanovení § 605 obč. zák. o dvouměsíční době stanovené
k zaplacení kupní ceny nabízené nemovitosti, je třeba přisvědčit obraně
žalobce, že toto právní posouzení nemá pro závěr o porušení
předkupního práva žalobce význam, neboť rozhodující pro posouzení porušení
předkupního práva není v této věci konkrétní splatnost zaplacení kupní ceny za
nabízené nemovitosti, ale pouze skutečnost, že nabídka doručená žalobci
neobsahovala splatnost kupních cen, proto i kupní smlouvy města N. P. se
žalovanými měly být uzavřeny bez této splatnosti. Nestalo-li se tak, pak
předkupní právo bylo porušeno.
Oprávněnou není ani námitka žalovaných č. 7 a 8 a žalované č. 11, že jednání
žalobce s cílem získat větší podíl spoluvlastnických podílů, a to nikoliv pro
svoji bytovou potřebu, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák.
Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. stanoví, že výkon práv a povinností
vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem,
jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné
historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu
norem základních. Žalobce uplatněním předkupního práva pouze realizuje své
právo vlastnit majetek, dané každému článkem 11 Listiny základních práv a
svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.).
Dovolací soud však shledal oprávněnou námitku žalovaných č. 3 a 4, že
předmětnou kupní smlouvou získává žalobce zároveň nárok na užívání konkrétního
bytu. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede
podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má
prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková
zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč
neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných
ustanovení, jichž použil. Odvolací soud však v rozporu s tímto ustanovením
vůbec neodůvodnil část výroku, ve kterém nahradil projev vůle žalovaného tak,
že žalobce přijímá právo užívání bytů č. 64, 63, 71, 51, 61 a 21 v domě čp.
1296 v N. P.. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu
přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; k vadám zmatečnostním (§ 237
odst. 1 o. s. ř.) a k jiným vadám řízení, pokud mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když
nebyly v dovolání uplatněny, je-li dovolání přípustné. Z uvedených důvodů je
řízení zatíženo vadou podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Podle konstantní
soudní praxe je totiž tzv. jinou vadou řízení též to, že opravným prostředkem
napadané rozhodnutí odvolacího soudu postrádá řádné a přezkoumatelné odůvodnění
právního posouzení věci, které brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost
(srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.1993, sp. zn. 2 Cdo
2/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č.
19/1993). V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky podotýká, že se
odvolací soud se vůbec nezabýval potřebnými souvislostmi s § 137 obč. zák.,
podle něhož při podílovém spoluvlastnictví podíl vyjadřuje míru,
jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech
vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci, a s § 139
obč. zák., podle kterého jsou z právních úkonů týkajících se společné věci
oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
Dospěl-li Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovoláním napadená část
rozsudku odvolacího soudu není správná, rozsudek v napadené části zrušil a věc
vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s.
ř.). Protože výroky odvolacího soudu o přiznání práva žalobci užívat konkrétní
byty jsou součástí kupních smluv mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a 2, č. 3 a 4,
č. 7 a 8, č. 9 a č. 11o prodeji ideálních podílů domu čp. 1296 na stavební
parcele č. 4218 v N. P. a podílů stavební parcely č. 4218, musel být zrušen
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2002 č. j.
21 Co 27/2002 – 173 v celém výroku I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně tak, že žalovaní č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11 jsou povinni
uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozhodnutí
odvolacího soudu pod body č. 1 – 6. Právní názor dovolacího soudu je pro další
řízení závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení mezi
žalobcem a žalovanými č. 1 a 2, č. 3 a 4, č. 7 a 8, č. 9 a
č. 11 rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu